Byla v italské Výměně manželek, u Milána chová psy. Italové si více užívají život, říká Češka

Lenka Bórová je živoucím důkazem, že život umí psát neuvěřitelné příběhy. Z Pražanky s panickou hrůzou ze psů se stala majitelkou rozsáhlé chovné a záchranné stanice pro zvířata v italském venkově mezi Milánem a Turínem. Její cesta vedla přes lásku k italskému manželovi, účast v tamní verzi reality show Výměna manželek až k vytvoření vlastního „ráje na zemi“ pro opuštěná a zachráněná zvířata. V rozhovoru Lenka poodhalila, jak se jí daří propojovat českou pracovitost s italským životním stylem a jak překonává každodenní výzvy života v cizí zemi.

Od panického strachu k nekonečné lásce ke zvířatům

„Měla jsem tak obrovský strach ze psů, že mi ho dokonce certifikovali v nemocnici jako fobii,“ vzpomíná Lenka na dobu před příjezdem do Itálie. Dnes, o 24 let později, je majitelkou chovné stanice psů, luxusního psího hotelu a záchranné stanice pro nejrůznější zvířata. Její proměna začala nečekaně. „Můj drahý manžel mě pod vlivem trochu více piva přesvědčil, abychom si vzali psa,“ směje se při vzpomínce. „A ve mně se probudila vášeň pro zvířata a hlavně šestý smysl vůči nim. Rozumím jim, aniž bychom mluvili stejnou řečí.“

Dnes její areál na historickém statku ze 15. století poskytuje útočiště nejen psům a kočkám, ale i kozám, ovcím, morčatům, králíkům či želvám. „Policie a úřady nám sem vozí zachráněná zvířata. My je pak dáváme do nových rodin,“ vysvětluje Lenka. „Jsme známí tím, že nikoho nesoudíme. Kdo se nemůže starat o svého králíčka nebo křečka, může ho přivézt k nám.“

Italská byrokracie vs. česká houževnatost

Cesta k vybudování tak rozsáhlého zařízení však nebyla jednoduchá. Lenka narazila na pověstnou italskou byrokracii, která ji často přiváděla k zoufalství. „Přijdete na úřad s projektem a oni vám řeknou: Udělejte to a my vám to pak přijdeme zkontrolovat. Když to bude špatně, tak to předěláte,“ kroutí hlavou nad přístupem úředníků. „Musela jsem se naučit italsky a najít ty správné manýry, jak s nimi jednat.“

Nechyběly ani absurdní situace, které by se mohly zdát až neuvěřitelné. „Málem nám nepovolili otevření, protože se jim nelíbily lustry. Prý jsou moc luxusní pro psy,“ vzpomíná Lenka na jednu z mnoha překážek. „Veterinářka z hygienické stanice mi řekla, že takové lustry nemá ani doma. Nakonec jsme je museli sundat a dát tam jiné.“

Přes všechny obtíže se Lence podařilo svůj sen realizovat díky typické české houževnatosti. „Někdy tady dojde k takovým malinkatým zádrhelům, ale nakonec to člověk nějak udělá,“ říká s úsměvem.

Italové si umí užívat život

I po letech v Itálii si Lenka zachovává české zvyky a tradice. „Mám doma sbírku cibuláků,“ ukazuje hrdě na své porcelánové poklady. Zároveň si ale pochvaluje italskou otevřenost a srdečnost. „V Česku chodí všichni se sklopenou hlavou, mají své problémy. Tady je to slunečnější, jednodušší navázat vztahy,“ srovnává dvě kultury.

Lenka oceňuje na Italech jejich schopnost užívat si života. „Tady neexistují chaty a chalupy jako u nás. Italové raději jedou k moři nebo do hor. Jsou spíš na ten odpočinek, dělají to, co je baví,“ vysvětluje. Sama však přiznává, že její osobní život je kvůli péči o zvířata „úplná nula“. „Ale to, co děláme, je naše hobby, náš koníček. Mně to dodává odpočinek,“ dodává s nadšením.

Záchrana zvířat i lidí

Lenčina stanice neslouží jen zvířatům. Spolupracuje s asociací, která pomáhá mladým lidem s problémy se zákonem. „Přicházejí k nám odpracovat veřejně prospěšné práce. Jsou to mladí lidé odsouzení třeba za drogy nebo alkohol,“ vysvětluje. „Často poprvé v životě vidí kozu nebo sekají trávu. Je krásné sledovat, jak jsou pak na sebe hrdí, když se za sebou podívají a vidí posekanou trávu nebo natřený plot.“

Lenka je hrdá na to, že se jim daří měnit životy těchto mladých lidí. „Vždycky jsem šťastná, když z deseti dva dokážeme takhle zachránit a nasměrovat na jinou cestu,“ říká s dojetím.

Lenčin příběh zaujal i italské televizní producenty. Účastnila se místní verze populárního pořadu Výměna manželek, kde diváky okouzlila svou bezprostředností a láskou ke zvířatům. „Byla to zajímavá zkušenost, ale hlavně jsem ráda, že jsem mohla ukázat, jak se dá žít v harmonii se zvířaty,“ komentuje své účinkování v show.

Mezi Itálií a Českem: Kde je skutečný domov?

Přestože je v Itálii šťastná a našla zde svůj životní smysl, Česko zůstává Lenčiným druhým domovem. „Kdyby se cokoliv stalo, nechám tu všechno a pěšky bych do Prahy došla,“ říká s úsměvem, ale v očích jí probleskne náznak dojetí. „Když někam patříš, tak tam patříš celý život.“

Její italský manžel je připraven ji následovat, kam by se rozhodla jít. „Kolikrát jsme uvažovali o přestěhování do Prahy nebo okolí,“ prozrazuje Lenka. „Ale teď jsme začali stavět tenhle malý ráj na Zemi pro zvířata a lidi, takže jsme se usadili tady.“

Lenka Bórová je živoucím důkazem, že i z největších obav se může zrodit životní poslání. Její příběh ukazuje, že s odhodláním, láskou a trochou odvahy lze překonat jakékoliv překážky – ať už jsou to osobní fobie, kulturní rozdíly nebo byrokratické nástrahy. V malebném italském venkově vytvořila nejen útočiště pro zvířata, ale i místo, kde se léčí lidské duše. A přestože její srdce bije pro dvě země, svou prací dokazuje, že láska a soucit nemají hranice.

Celý rozhovor s Lenkou Bórovou si můžete poslechnout jako podcast nebo zhlédnout ve formě videa. O čem jsme se ještě bavili: 

Italský speciál byl natáčený v průběhu června 2024 v italském Miláně a okolí. Děkujeme partnerovi speciálu, firmě Slevomat.