Celoroční dovolená s vysokým platem? Učitel z Česka žije 14 let v Thajsku

Český profesor v Thajsku – celoroční dovolená s vysokým platem, nebo zastaralé podmínky v úmorných vedrech s povinným dress codem? Martin Doležal, učitel na bilingvní škole Sarasas, žije v Bangkoku už 14 let a pro FocusOn.cz vyvrací mýty o této zemi.

S Martinem Doležalem jsme natáčeli minulý rok v září, při naší cestě do Thajska. Tentýž rok se u nás v Česku hovořilo o prodloužení povinné školní docházky na jedenáct let. Základní školu by tak žáci navštěvovali osm let, přičemž by následovaly dva roky povinné školní docházky na střední škole. Zní to pro Čechy jako sci-fi? Systém výuky v Thajsku je v tom případě ještě větší. 

„Škola se tu dělí na prvních šest let, kterým se říká „pratom“ (první stupeň) a následujících šest let se nazývá „matayom“ (druhý stupeň). Matayom je rozdělen na dvě části, jelikož povinná školní docházka, která je placená státem, je v Thajsku devět let,“ říká Doležal. Studenti se následně mohou rozhodnout, zda budou pracovat, či pokračovat ve studiu. Čtvrtý rok matayomu, tedy desátý ročník, si už však každý musí hradit sám. 

Škola, na které Martin Doležal vyučuje, se nazývá Sarasas a řadí se mezi soukromé školy. Založená byla před 50. lety a v Bangkoku má relativně velké jméno. Za to vděčí především své velikosti. „Kampus, ve kterém učím, má 13 budov a když jsem tu začínal, školu navštěvovalo asi devět tisíc studentů. Máme tu bazény, stadiony i hřiště,“ popisuje Doležal a dodává, že škola je bilingvní: „Studenti si mohou zvolit jeden ze tří programů – thajský, který je nejlevnější, dále bilingvní, kde se většina předmětů vyučuje v thajštině a zbytek v angličtině, či anglický (mezinárodní) program. Tam je vše v angličtině a studenti mají pouze základy thajštiny.“

Disciplína jako vyučovaný předmět

Od českého školství se to thajské neliší pouze podobou školní docházky. Podle Doležala je thajský vzdělávací systém více rigidní a zkostnatělý než ten český a klade velký důraz na disciplínu – ta by se v Thajsku dala přirovnat k naší občanské výchově. „Rozdílů je tu spoustu, ale tlak na dodržování disciplíny, poslouchání rozkazů a toho, co vám autorita řekne, je zde opravdu velký. U některých předmětů mi proto chybí volnost a kreativita. Například při výtvarné výchově studenti dostávají sešit s předkreslenými tvary, které mají obkreslovat a musí to udělat opravdu pečlivě,“ vysvětluje Doležal. 

Své předměty se tak Martin Doležal snaží vyučovat nestandardním způsobem: „Nemám rád, když studenti opakují přesně to, co jim učitel řekne. Jelikož vyučuji vědy – fyziku, chemii a biologii, u spousty věcí se ke stejnému výsledku dostanete různými cestami. Thajský učitel vám však řekne o jedné cestě a tu chce následně slyšet i od vás,“ svěřuje se.

Setkat se tu stále můžeme i s fyzickými tresty, a to i přes to, že jsou v Thajsku zakázané. „Když jsem zde začal učit, velice mě překvapilo, že učitelé přišli do třídy s rákoskou. Není to tak, že by žáci dostávali pětadvacet, ale za pozdní příchod například učitel švihl žáka po rameni. Thajci si tímto v určitém věku stále ještě budují autoritu – a je pravda, že žáci respektují thajské učitele více,“ uznává Doležal.

Pošramocená pověst učitelů z Evropy a Ameriky

Na status evropských učitelů má vliv hned několik faktorů. Thajsko se v minulosti potýkalo s nedostatkem učitelů, a jedinou kvalifikací, kterou musel člověk k získání pracovního místa mít, byla podle Doležala schopnost ovládat angličtinu a být Američanem či Evropanem. „Dostalo se sem proto spoustu lidí, kteří byli například alkoholici, uživatelé drog, sexuální devianti, či neměli žádné vzdělání. Kvůli těmto kauzám je pověst učitelů z ciziny trochu pošramocená. Je pravda, že když jste u nás v Česku učitel, máte ve společnosti určitý status. To zde platí také, ale především pro thajské učitele,“ říká Doležal.

Martin Doležal vystudoval pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a vzdělání získal také na vídeňské pedagogické akademii, Patrasské univerzitě v Řecku a Szegedské univerzitě v Maďarsku. Vlastní také thajskou učitelskou licenci, takže získat pracovní povolení pro něj nebyl problém. Momentálně také přednáší na částečný úvazek na Silpakorn University International College a o víkendech je v jazykovém centru ECC, kde učí malé děti anglický jazyk. Není však rodilým mluvčím, a i přes již nasbírané zkušenosti jsou pro něj možnosti výuky na mezinárodních školách omezené. „Většina těchto škol požaduje rodilé mluvčí. Jejich platy pak začínají na 65 tisících bahtech (cca 40 tisíc korun). Na menších školách s mezinárodními programy je to pak přibližně polovina,“ popisuje Doležal. 

Platy na běžných thajských školách jsou však mnohdy ještě menší. „Mluvíme o patnácti až dvaceti tisících bahtech, což je nějakých 12 až 15 tisíc korun, ale vyžít se s tím dá. Oproti Česku je tu například široká škála ubytování – ať už hledáte kvalitní byt ze kterého to máte blízko do centra, k nadzemní dráze, metru nebo k oblasti, kde jsou kanceláře. Najít však můžete i ubytování za 2000 bahtů (cca 1282 Kč) na měsíc – jedná se však o malou neklimatizovanou místnost s koupelnou v rohu pokoje. Pro standard cizinců je tak meta výdělku minimálně 30 000 bahtů (19233 Kč) měsíčně, ale neušetříte nic na dovolenou, maximálně na nějaký výlet k moři tady poblíž,“ říká Doležal.

Čtyřicet stupňů v povinném dress codu a zákaz houbaření kvůli hadům

Když se řekne učitel v Thajsku, mnoho Čechů si představí idylku v prosluněném exotickém prostředí s kokosem v ruce. Podle Doležala je však realita úplně jinde – země si ale i přes to zachovává své obrovské kouzlo. „Když jdete ráno do školy, cítíte po ulicích směsice různých vůní a koření, protože Thajci většinou ráno doma nevaří, ale kupují si snídani cestou do práce či do školy,“ popisuje Doležal. 

Povšimnutí hodná je také teplota, která je v Thajsku o dost vyšší než u nás. „Když je venku od rána 34 stupňů, osmdesátiprocentní vlhkost vzduchu a vy musíte se studenty dodržovat nějaký dress code, není to úplně nejpříjemnější,“ svěřuje se Doležal a dodává, že jejich škola naštěstí už před nějakými deseti lety nainstalovala do všech tříd klimatizace. Ve většině školách tomu tak však podle něj není. „V dubnu navíc teplota šplhá až ke čtyřiceti stupňům, což je úmorné,“ doplňuje Doležal. 

Sám se tak do České republiky rád vrací, a to nejen kvůli počasí. „Školní rok tu začíná v polovině května a první semestr končí na konci září, takže skoro celý říjen tu jsou pololetní prázdniny. To já samozřejmě využívám a létám do Evropy navštívit rodiče. Vždycky tu říkám, že letím na houby, protože jsem vášnivý houbař, a to tu praktikovat nemůžete – tady je to samý had,“ říká Doležal. Chybí mu také česká kuchyně: „Nejbližší česká restaurace je až v Hanoji, což je docela z ruky. To nejbližší Česku tu tak jsou německé restaurace,“ dodává Martin Doležal na závěr.

Kompletní rozhovor se všemi zajímavostmi si můžete pustit jako podcast.