České startupy a herní průmysl chtějí větší podporu od státu

Experti z herního průmyslu, startupů, investic a umělé inteligence se sešli na konferenci o digitalizaci a budoucnosti progresivních odvětví v Česku. Diskutovali o současném stavu, výzvách a příležitostech pro růst těchto dynamických sektorů. Shodli se, že český herní a startup ekosystém má obrovský potenciál, ale pro jeho plné rozvinutí je potřeba systémová a dlouhodobá podpora ze strany státu. Řečníci nabídli řadu podnětných postřehů a návrhů, jak situaci zlepšit a posunout Česko mezi technologické lídry.

Česko – téměř jediná země EU bez ucelené podpory herního průmyslu

Vladimír Geršl, výkonný ředitel Cyber Sail Consulting a spolumajitel herního studia GoldKnights, poukázal na nešťastnou situaci českého herního průmyslu v kontextu EU: „Jsme téměř jediná země v Evropské unii, která nemá ucelenou státní podporu pro hry. To znamená, že u nás se tvůrci úspěšných her, lidé, kteří zaměstnávají desítky až stovky lidí, musejí soustředit na jasně predikovatelnější žánry.“

Geršl zdůraznil, že význam herního průmyslu již dávno překonal co do výnosů ten filmový, přesto adekvátní podpora stále chybí: „Když se podíváme například na průměrného Američana, 76 % lidí tam hraje hry. Takže už se to nedá přehlížet jako kulturní odvětví. Je potřeba vytvořit podobnou strukturu, jako je třeba fond kinematografie, ale pro hry. A to je něco, o co se teď snažíme.“

Přirovnání k jiným evropským zemím dokresluje nevyužitý potenciál české herní scény: „Když to porovnám třeba s Dánskem, tak tam existoval určitý státní polštář, který dotoval experimentální nebo menší hry. A ty hry potom zase pro veřejnost znamenaly určitý hezký obrázek toho, že se v nich nemusí jenom střílet, nemusí to být jenom nějaké ‚středoproudé, bezduché věci‘, byť to ty střílečky také často nejsou. Ale pro veřejnost to bylo daleko zajímavější.“

Brno na cestě stát se videoherní velmocí 

Jakub Kubů, komerční ředitel a předseda správní rady České asociace umělé inteligence, vyzdvihl dynamický rozvoj herní scény v moravské metropoli: „Česká republika je celkem velmoc, hlavně tedy v Brně. Tam dokonce, pokud vím, vznikl snad loni první videoherní inkubátor Games Base a je tam ambice vyrůst až na 3 000 videoherních vývojářů. Teď jich je tam 900, v Praze 1 500.“

Česká AI ve firmách – velký prostor pro zlepšení 

Nové statistiky o míře využívání umělé inteligence v českém podnikatelském sektoru odhalily značné rezervy. „Více než polovina českých firem umělou inteligenci nepoužívá. Přibližně 30 % ji používá, ale ne efektivně. Ať už si v rámci různých oddělení zkouší pracovat třeba s ChatGPT nebo jinými nástroji, dlouhodobá vize a strategie firmám celkem chybí,“ konstatoval Jakub Kubů.

Ondřej Homola, investor a partner v N1 Ventures, však očekává rapidní nárůst firem implementujících AI: „Řekl bych, že 5 % se zdá relativně málo vzhledem k tomu, jak velký hype je kolem umělé inteligence. Ale myslím si, že to bude exponenciálně narůstat. Jako investor vidím ročně kolem 800 – 1000 startupů, které se věnují všemožným řešením nejrůznějších problémů a umělá inteligence je dnes už součástí většiny z nich. Ty startupy už jsou poháněny nějakou formou umělé inteligence.“

Podle Homoly bude využívání AI v dohledné budoucnosti prakticky nevyhnutelné: „Naprostá většina softwarů, které budeme za 3–4 roky používat, bude nějakým způsobem běžet na umělé inteligenci. Prostě se tomu nevyhneme.“

Velký potenciál, ale chybí podpora a sebevědomí

Julie Šislerová, zakladatelka projektu Holky v Metaverse, pojmenovala některé překážky, kterým české startupy čelí: „Startupy jsou o tom, že máte nápad a za týden máte MVP (minimální životaschopný produkt), se kterým jdete v podstatě ven. Testujete ho, upravujete podle toho, co se dozvídáte od zákazníků… Ale co dělá mnoho Čechů, je, že se bojí vyjít s něčím, co ještě není úplně hotové, a začít to prodávat. Potřebují mít funkční byznys model, hotovou aplikaci nebo hru… Potřebují být stoprocentně přesvědčeni, že to, co mají, je to nejlepší, co mohli vyrobit nebo doručit. Takže se vlastně trochu bojí riskovat.“

Šislerová srovnávala českou realitu se zahraničím: „Když se vrátím ze zahraničí, říkám si, že musíme více přemýšlet světově. Ne se jenom zamýšlet nad tím, čeho můžu dosáhnout v Česku, ale rovnou svoji firmu stavět tak, že má globální cíle, že může být úspěšná i v zahraničí. Nesnažit se uzmout jen nějaký malý úsek trhu.“

Vladimír Geršl dodal: „Češi jsou podle mě extrémně chytří. Když jsem například otevíral studio v Dánsku, vyhodil jsem půlku Dánů a vzal jsem tam Čechy, protože na technické věci jsme skutečně skvělí odborníci. Myslím si, že na to, že nás je 10 milionů, ve srovnání třeba s Amerikou nebo zeměmi, které mají výrazně více obyvatel, jsme schopni přijít se spoustou inovativních myšlenek. Určitě se ale neumíme tak dobře prezentovat a pronikat do světa. Problém podle mě není ani tak v tom, že by bylo těžké investovat do českého startupu, ale spíš v tom, že se český startup do světa ani nedostane.“

Důležitost podpory shrnul Ondřej Homola: „Podpora státu se může dělit do mnoha kategorií. Jednou z nich jsou dotace, další je legislativní podpora a zjednodušování. Když začneme tím zjednodušováním, myslím si, že většina z vás slyšela o válce o ESOP (employee stock ownership plan), o zaměstnaneckých akciích. To je strašně důležitá věc, která nás může posunout. Bohužel teď vláda, ač pravicová a v zahraniční politice nám třeba sympatická, udělala cenový, vlastně daňový strop na prodeje podílů ve firmách, čímž trochu snížila efektivitu investování do firem.“

Diskutující se shodli, že český herní a technologický průmysl má obrovský růstový potenciál, který však zůstává do značné míry nevyužitý. Aby se mohl plně rozvinout a konkurovat na globálním trhu, je zapotřebí systémová a dlouhodobá podpora ze strany státu, ať už v podobě přímé finanční podpory, zjednodušení legislativy nebo většího důrazu na popularizaci a vzdělávání veřejnosti o přínosech těchto odvětví.

Zároveň odborníci apelovali na samotné startupy a herní studia, aby se nebály více riskovat, uvažovaly globálně a zlepšily svoje schopnosti prezentovat se a pronikat na zahraniční trhy. Pozitivní příklady úspěšných českých firem v zahraničí ukazují, že potenciál rozhodně existuje.

Jakub Kubů v této souvislosti zmínil i důležitost reformy školství: „Potřebujeme překopat, jak fungují naše školy, posílit digitální dovednosti, aby to lidé dokázali vstřebat. Máme Prahu, Jihomoravský kraj, regiony, které jsou na tom lépe. A pak tu máme regiony, kde jsme hodně hluboko za průměrem. Aby byla strategie a vize uchopitelná, lidé musí pochopit to, co jim říkáme, a my je to musíme naučit. Ten model klasického školství, Jan Ámos Komenský, Rakousko-Uhersko, to tady občas stále přetrvává – ohromné biflování nesmyslných věcí, kritické myšlení nula. To určitě musíme změnit a uchopit to jinak.“

Účastníci diskuse nabídli širokou škálu podnětných pohledů a konkrétních návrhů, kudy by se měla podpora technologických a kreativních odvětví v Česku ubírat. Ať už to bude přímá finanční podpora, zjednodušení legislativy, reforma vzdělávání či větší důraz na popularizaci a osvětu, jasně zaznělo, že Česká republika má v tomto ohledu před sebou ještě dlouhou, ale slibnou cestu s velkým potenciálním přínosem pro ekonomiku i prestiž země. Klíčem k úspěchu bude spolupráce státu, firem, investorů, vzdělávacích institucí i odvaha samotných startupů a herních studií prosadit se na náročném globálním trhu. Pokud se to podaří, Česko má šanci stát se skutečnou technologickou a kreativní velmocí.

Investiční prostředí v Česku – cesta k zlepšení

Ondřej Homola upozornil na některé přetrvávající bariéry v českém investičním prostředí, které komplikují život startupům: „Co se týče podpory podnikání v souvislosti s vysokými školami, udělat například spin-off na ČVUT, aby to bylo legální, vyžaduje podpis asi sedmi různých pracovišť, včetně rektora a všeho možného. Kdežto v Americe je to výrazně rychlejší. Tady je to spíš tak, že univerzita nesmí podnikat, může mít jenom nemovitosti. Že by měla nějaké podíly v soukromých firmách, to je bizár.“

Spolupráce výzkumu a byznysu přitom může být velice plodná, jak dokládá Homola na příkladu ze zahraničí: „Velký ‚enlightment‘ pro mě bylo nedávné setkání s profesorem z MIT, který říkal: ‚Paper bez komercializace je prostě úplně o ničem.‘ Kdežto tady se kolikrát KPI (klíčový ukazatel výkonnosti) nerovná komercializace, ale počet citací.“

Světlým příkladem v českém investičním ekosystému jsou podle Homoly nové tendence ve státní podpoře: „Je tady skvělý trend, který se teď objevuje, a to je, že se pomaličku odstupuje od přímých a nevratných dotací a začínají se uplatňovat takzvané finanční nástroje. To je vlastně podpora investičního trhu. Možná jste zaznamenali, že teď z Národního plánu obnovy půjdou nějaké peníze, které se rozdělí venture kapitálovým fondům. A to je úplně skvělé, protože venture kapitál je – přiznám se, jsem jeho zástupcem, takže jsem totálně ‚biased‘ – mnohem efektivnější distributor peněz do inovací než nějaká komise vyhodnocující, která z firem je pro dotaci příhodná.“

Umělá inteligence – globální byznys bez hranic

Vladimír Geršl nastínil specifika vývoje a distribuce her v kontextu umělé inteligence a globalizace: „U her teď nějaké slučování Evropy nehraje moc velkou roli. Jak to funguje? Máš dobrou hru, nějaký dobrý koncept. Po covidu už není ten tým většinou jen z Česka, je tam třeba jen pár lidí a pak někdo ze Srbska, někdo z Kanady, je to jedno. Máš dobrý koncept, máš někde firmu, kde je dobrá ochrana vlastnických práv, a pak je hra vydaná nějakým zahraničním vydavatelem, což je v našem případě většinou západní Evropa, Amerika, Asie, Japonsko, Čína… Nebo ji vydáváš lokálně v nějakých teritoriích. U her spolupráce na evropské bázi může být hlavně v podpoře průmyslu, abychom předběhli ostatní země. Může to být v nějakém přístupu ke vzdělávání.“

Česko očima zahraničních investorů a partnerů

Diskutující se podělili i o své zkušenosti s tím, jak je Česko vnímáno v zahraničí. Julie Šislerová uvedla: „Vnímám to, že Praha je v zahraničí brána jako krásné město plné zajímavých lidí. Lidé Prahu znají. Když řeknete Česká republika, tak nevědí, ale když řeknete Praha, minimálně se tváří, že vědí. Samozřejmě s Prahou jsou spojené věci jako pivo a škodovka. Záleží, v jakých kruzích nebo na jakých konferencích se zrovna pohybujete. Mě nesmírně těší, že v oblastech, kde se pohybuji já, tedy metaverse, web3, trochu krypto, tam má Česká republika velmi dobré jméno. Máme tu hodně úspěšných firem, které paradoxně možná nejsou ani tak známé v Česku jako v zahraničí.“

Vladimír Geršl zmínil pozitivní povědomí o českých odbornících v herním průmyslu: „Určitě nás znají specifické okruhy lidí, právě pro talenty, kteří jsou světoví, co se týká herního světa. Vydavatelé znají samozřejmě největší hity jako Beat Saber, nejúspěšnější VR hru všech dob. Určitě máme v tomto dveře otevřené stoprocentně, ale zase neznají ty menší týmy, protože s nimi se moc často nesetkávali, než jsme rozjeli Czech GameDev.“

Jakub Kubů přidal perspektivu z trochu jiného regionu: „Chtěl bych zmínit ještě jednu část světa, a to je Blízký východ, kde jsme jako Češi vnímáni velmi pozitivně. Máme tam pověst šikovného národa nebo firem s velkým důrazem na detail a špičkové zpracování. Zmínil bych například odvětví, ve kterém působí někteří členové České asociace umělé inteligence – farmacie a biotech. Ty jsou velmi pozitivně vnímány třeba v Dubaji a Spojených arabských emirátech, kde jsme bráni jako kapacity v oborech AI, farmacie, technologií a zpracování obrovského množství dat ve zdravotnictví.“

Ondřej Homola představil izraelský pohled: „Co se týče Izraele, tam si pamatují, že jsme jim pomohli při vzniku státu, že ve 20. a 30. letech je podporoval Masaryk. Dokonce tam mají i náměstí Tomáše Garrigua Masaryka. S Izraelci se díky tomu velmi dobře jedná. A teď si podobně dobrou pozici budujeme i na Ukrajině, díky naší skvělé zahraniční politice, kterou máme. Díky postoji k Ukrajině teď boxujeme nad svou váhovou kategorií.“

Ambice stát se technologickým a inovačním lídrem

Účastníci diskuse se shodli, že Česko má dobré předpoklady stát se technologickým a inovačním lídrem, ale bude to vyžadovat jasnou vizi, spolupráci všech aktérů a ochotu jít příkladem.

Ondřej Homola nastínil svou vizi budoucnosti: „Mým snem je, abychom mohli v zahraničí říkat: ‚Česká republika, přijeďte k nám. Praha je super, skvělé pivo, chytří lidé, a hlavně – pro startupy je to nejlepší místo.‘ Tu poslední větu zatím bohužel říct nemůžu, protože to tak úplně není, ale konference, jako je tato, k tomu snad přispívají.“

Julie Šislerová vyzdvihla potřebu jasného směřování a komunikace priorit: „Na vládní úrovni jsme si neřekli, že se chceme stát lídry v něčem konkrétním. Nebo já o tom nevím, možná něco takového padlo, ale není to známé. Vezměte si třeba Dubaj – ti investují miliardy do utváření nového virtuálního světa, chtějí se stát velmocí v budování metaverza. Vytvářejí digitální dvojče Dubaje, chtějí tam přesunout strašně moc práce a života, digitalizovat do nejvyššího detailu, který si umíte představit. Tím jsou známí, aspoň v mé bublině. My tady v Česku nic takového nemáme. Říkáme, že jsme opatrní, všechny strategické dokumenty jsou takové vlažné, aby se zavděčily všem, ale nejdeme žádnou významnější cestou. Abychom si řekli: ‚Teď podpoříme 200 startupů, které se vrhnou do AI, a dáme jim 300 milionů.‘ Nebo budeme podporovat gaming, protože máme silné podhoubí. To by se mi líbilo, kdyby se začalo dít. Pak by si lidi ze zahraničí mohli říct ‚Česko rovná se AI‘ nebo ‚Česko rovná se VR‘. Ale dnes, až na pár výjimek, to tak není.“

Česko má nakročeno stát se technologickým tygrem Evropy, ale aby se to podařilo, bude zapotřebí velké odhodlání a cílevědomá spolupráce státu, firem, univerzit, investorů i veřejnosti. Jasná vize, podpořená konkrétními činy a konzistentní komunikací, může Českou republiku katapultovat mezi globální lídry v perspektivních odvětvích, jako jsou umělá inteligence, herní průmysl, web3 či virtuální a rozšířená realita.

Cesta k tomuto cíli nebude snadná, ale odměna v podobě prosperující ekonomiky, vzkvétajícího inovačního ekosystému a respektu na globální scéně stojí za to. Příklady úspěšných firem a pozitivní vnímání českých odborníků a talentů v zahraničí ukazují, že potenciál tu je. Teď je na všech aktérech, aby jej dokázali plně rozvinout. Konference, jako byla tato, jsou důležitou platformou pro sdílení vizí, hledání řešení a síťování. Pokud na ně navážou i konkrétní činy, Česko se brzy může zařadit po bok zemí, které udávají tempo technologického pokroku.