Česko ruské IT specialisty nepotřebuje

Než začala válka, byl každý třetí expert na informační technologie, který pracoval v českých firmách a pocházel ze zemí mimo Evropskou unii, Rus. Pětinu pak tvořili odborníci z Ukrajiny a Běloruska. Proto se s vypuknutím válečného konfliktu objevily obavy, do jaké míry výpadek specialistů z těchto zemí ochromí segment informačních technologií. Rok se s rokem sešel a z dat imigrační a relokační kanceláře Petyovský & Partners vyplývá příznivá zpráva. Špičkové IT specialisty umí české firmy nahradit.

Ruský útok na Ukrajinu přinesl velké změny i v rámci pracovního trhu. Občanům Ruské federace a Běloruska bylo zakázáno vycestovat do ČR a částečně i do zemí EU. Ukrajinští muži kvůli branné povinnosti nesmí vycestovat do ciziny, a to z toho důvodu, že musí chránit zemi před Putinovými agresory.

„V okamžiku, kdy Česká republika zakázala Rusům migrovat, se jednalo o obrovský výpadek,“ vysvětluje Tomáš Petyovský, partner ve společnosti Petyovský & Partners Corporate Immigration, která se pracovní migrací zabývá.

Přestože Ruská federace jako taková ve vývoji technologií zaostává a většinu musí dovážet, disponuje vysokým počtem univerzit, velmi kvalitním technickým vzděláním a potažmo i pracovní silou. Pro evropský trh je tak vynikajícím zdrojem špičkových expertů.

„Důvodem je tradičně vysoká úroveň školství, matematiky a přírodních věd. Svou roli hraje i geografická rozloha země a počet obyvatel – je z čeho vybírat,” vysvětluje Miroslav Mejtský, specialista na pracovní migraci ze společnosti Petyovský & Partners. Zároveň dodává, že v Rusku probíhaly cílené kampaně na nábor IT specialistů, slibující lepší podmínky než v zemi, nad kterou slunce nezapadá.

Rusko nahradila Indie, Turecko a postsovětský blok

Zejména velké IT korporace nabírají své pracovníky globálně, a proto jim trvalo relativně velmi krátkou dobu, než se přeorientovaly na jiné zdrojové země. „Během dvou tří měsíců se jim podařilo zvýšit nábor specialistů z dalších zemí, ze kterých byly zvyklé odborníky získávat. Jedná se především o postsovětský blok, Turecko a Indii,“ říká Mejtský.

Do čela žebříčku se tak dostala už před válkou preferovaná Indie, která tradičně disponuje kvalitním technickým školstvím a vzhledem k historickým vazbám a zavedeným migračním procesům je to pro české zaměstnavatele snadná volba. Tím ale výčet důvodů nekončí. „V Indii je talent, který tady potřebujeme. Například Mainframe, jakožto technologie výkonných sálových počítačů, o které se stará celá horda lidí, je v Indii stále vyučovaným oborem, zatímco např. v USA se už neučí, neb se do popředí se dostávají novější technologie,“ vysvětluje Mejtský. Podíl Indů na celkovém počtu příchozích IT expertů ze zemí mimo EU se během válečného roku zvýšil o pět procentních bodů (z dvaceti dvou na dvacet sedm procent).

Velkou roli hraje i geografická blízkost. Proto největší nárůst kvalifikované pracovní síly zaznamenali odborníci právě z Turecka – podíl příchozích odborníků na IT z blízkovýchodní velmoci se za rok zdvojnásobil a vzrostl z deseti procent na pětinu. Zároveň roste poptávka i po zemích z okruhu bývalého sovětského bloku, jako je Srbsko, Ázerbájdžán nebo Kazachstán (viz tabulka níže). „České IT firmy mají zájem zejména o kvalifikované zaměstnance z východního bloku. Co se týká nadnárodních korporací působících v ČR, pro ty nyní relokujeme nejčastěji z Indie,“ dodává Mejtský z Petyovský & Partners, mezi jeichž klienty patří např. Microsoft, Y Soft, Verizon nebo ESET.

Ruští experti mohou do EU, k nám ale nesmí

Válečný konflikt změnil podmínky migrace pro občany Ruské federace a Běloruska. Všeobecně pro ně platí ztížené podmínky vstupu do zemí Evropské unie, respektive ztížené podmínky získání tzv. krátkodobých víz pro vstup do schengenského prostoru. Na rozdíl od České republiky, která zakázala Rusům a Bělorusům jakýkoli vstup na své území, nejsou zbylé státy Unie tak striktní. Vysoce kvalifikovaní odborníci mohou, i přes zuřící boje na Ukrajině, v ostatních zemích EU stále získávat dlouhodobá pracovní a pobytová povolení, jako je například tzv. modrá karta.

„Nevím o jiné evropské zemi, která by na své území odmítala pustit kvalifikované Rusy, získají-li potřebné povolení, jako je to v případě České republiku,“ uvádí Mejstký.

Dopady do českého pracovního trhu jsou zřejmé – počet odborníků na informační technologie z Ruska klesl během válečného roku na polovinu a aktuálně činí dvanáct procent všech IT expertů ze zemí mimo EU.

Přes ojedinělý zákaz se k nám však pracovníci z Ruska mohli a stále mohou dostat. Pokud měli schválenou žádost o pracovní vízum ještě před vypuknutím konfliktu, mohli do České republiky přijet. Zákaz totiž platí pouze na tzv. prvožádosti, tj. pro občany Ruské federace a Běloruska, kteří ještě neměli v České republice pobyt, než vypukla válka.

Zároveň ti, kteří do zbytku Evropské unie přicestují na tzv. modrou kartu (povolení pro vysoce kvalifikované zaměstnance) nebo získají status dlouhodobě pobývajícího rezidenta v EU, mohou následně žít a pracovat v jakémkoli evropském státě, tedy i v České republice.

„V celé Evropské unii je silná ruská komunita a k nám do České republiky tak mohou občané federace přicestovat například z Francie nebo Německa,“ vysvětluje Miroslav Mejtský. A dodává, že v případě Běloruska toto neplatí. Běloruská populace v Evropě je podstatně menší než ruská, se slabými kořeny a po vypuknutí války se do České republiky už nedostává. Proto Bělorusové ze žebříčku úplně vypadli.

Hlad po zahraničních odbornících trvá

Přes nastupující recesi trvá velký hlad po vysoce kvalifikovaných odbornících na informační technologie ze zahraničí, a to i přesto, že některé IT firmy propouští. V žádném jiném segmentu totiž nejsou takové nároky na kvalitu a schopnosti pracovníků jako právě zde. A pro dobrého zaměstnance jsou firmy schopné „dojet“ až za moře, krize nekrize.

„V minulosti, v době velkého boomu segmentu, firmy nabíraly ve velkém a u mnohých došlo k přezaměstnanosti. Dnes revidují, racionalizují a ponechávají si klíčové experty,“ uvádí Mejtský.

Přitom se nerozhodují dle národnosti, ale v naprosté většině dle výkonu a schopností daného pracovníka. „Firmy mají v praxi zavedeny propracované systémy hodnocení výkonu svých zaměstnanců. V době nejasné ekonomické budoucnosti, kdy je prosperita ovlivňována vnějšími geopolitickými faktory více než kdy dříve, se firmy snaží zefektivnit své vnitřní fungování. Personální náklady představují značnou část výdajů, a proto dochází k racionalizaci na poli počtu zaměstnanců. Ve chvíli, kdy firma vyhodnotí, že v určitých týmech má zaměstnanců nadbytek a není pro ně jiné uplatnění, identifikuje takové zaměstnance, kteří mají dle hodnocení výkonu pro firmu menší přínos, a s těmi se rozloučí. Náklady na relokaci jsou při tomto rozhodování pro firmy zanedbatelné,“ uzavírá Mejtský.