Český, nebo bruselský přístup k udržitelnosti? Nechceme přijít o peníze, proto vyhrajeme

S rokem 2025 se blíží i povinný nefinanční reporting firem, který by měl zaštítit udržitelnost. Nejvíce se řeší skleníkové plyny. „Všem záleží na planetě. Indonésie a Asie jsou občas dál než Evropa,“ říká Karel Kotoun, spoluzakladatel platformy Green0meter.

Pro českého podnikatele není udržitelnost hlavní prioritou. Celosvětový byznys ji ale řeší na plné obrátky. „Je tu informační vakuum, které k tomu vede. Snažíme se podnikatelům říkat, že udržitelnost rovná se efektivita. Lze na ní ušetřit, dokonce i vydělat prostřednictvím naší platformy,“ říká Kotoun.

Mnoho lidí si myslí, že udržitelnost je nutné zlo nařízené shora. Bere jim čas i finance. Kotoun ale tyto mýty vyvrací. „Působí to tak. A do určité míry je to i správně. Udržitelnost představuje velmi abstraktní téma a pro podnikatele je dost složité si to představit,“ dodává Kotoun.

Střídmý přístup patří i do Bruselu, ten český vyhraje

Do udržitelnosti firem se počítá třeba doprava zaměstnanců, energie, logistika, materiály i odpady. „Je to velmi složité téma. Proto se snažíme podnikatelům ukázat, co je nejvíc pálí. Pokud mají velkou spotřebu, tak se podívají na energie. Náš přístup znamená hlavně to celé rozfázovat,“ vysvětluje pomoc firmám Kotoun.

Češi mají podle Kotouna přidanou hodnotu. Jsou akční a nechtějí zbytečně přicházet o finance. „Český přístup je správný, měli bychom s ním tlačit i na EU. Máme tu skvělé industriální zázemí a velmi inovativní a vzdělanou populaci,“ říká Kotoun. Jako příklad uvádí momentální nárůst instalací solárních panelů a tepelných čerpadel, které si Češi velmi oblíbili.

Firmy jedou ve starých kolejích, novinky jim ale neuškodí

Podle Kotouna jsou důležité dva pojmy. „Udržitelnost rovná se ohleduplnost. Z pohledu společností i nás jako zaměstnanců. Ze strany firem je to ohleduplnost vůči zaměstnancům – aby se všichni měli dobře a měli správný plat. Pak jde i o udržitelnost vůči přírodě a zákazníkům. Státu to samozřejmě také pomůže,“ doplňuje Kotoun. Druhý okruh zahrnuje nátlak z Bruselu a reporting firem. „Je to stejné jako finanční reporting ve třicátých letech. Některé společnosti jej měly a vedly,“ vysvětluje Kotoun.

Velké globální firmy jsou nastavené na nové trendy, ty české se to musí teprve učit. „Pokud se podíváme na běžného českého podnikatele, ten se zajímá o to, co po něm chce jeho odběratel. Pokud vyrábí třeba pedály a dodává je Škodě Auto, tak ta po něm chce nějakou uhlíkovou stopu. Nebo chce nefinanční reporting. Malí podnikatelé sice slyší něco o Bruselu, ale na většinu z nich to nedopadá. Dopadají na ně požadavky z podnikatelského řetězce,“ vysvětluje Kotoun. 

Udržitelnost u firmy nelze ošálit, ESG nejde zfalšovat

Udržitelné firmy se pojí se zkratkou ESG. Co ale znamená? „Environmental, social, governance. E znamená environmentální část, S sociální část, G řídicí část,“ vysvětluje Kotoun s tím, že jde hlavně o dopad jednání společnosti na životní prostředí.

„E oblast je poměrně kvantifikovatelná, měřitelná a prokazatelná. Pokud by zde chtěla společnost lhát, tak se jí to vrátí. Přijde auditor, někdo se na to podívá a zjistí, že firma neříká pravdu,“ varuje Kotoun. 

Právě takové chování firem vede přímo ke greenwashingu. Společnost si tak nebude moci volit svůj vlastní rating, aby vypadala dobře. V platnost by měla vstoupit evropská legislativa, která bude regulovat ESG ratingové agentury. „Aby si jakákoliv kancelář nemohla udělat ESG reporting podle své metodiky. Bude na to pohlíženo stejně jako na kreditní riziko v bankách,“ říká Kotoun. „Pokud k tomu bude společnost přistupovat vážně a podívá se na jednotlivá měřítka, tak ušetří. Bude také udržitelnější a zákazníci od ní budou kupovat,“ dodává Kotoun.

V Indonésii řeší trasovatelnost produktů

Na udržitelnost by měl myslet i design produktů. „Příkladem jde třeba automobilka Volvo. Přišli s tím, že je pro ně byznysově výhodnější udělat kvalitnější produkt, který déle vydrží, bude z lepšího materiálu a snadněji demontovatelný. Lidé také zaplatí vyšší cenu. A s tím roste cena na sekundárním trhu,“ popisuje Kotoun.

Udržitelnost nekonvenuje s kapitalismem. Evropa je ale výjimkou. Největší podíl na znečištění planety mají Amerika a Asie. „Máme dva hlavní trhy – Evropu a Asii. Jsme v Indonésii, v Indii, na Filipínách a ve Vietnamu, máme dceřinou společnost i v Číně. Co si z asijských trhů odnáším? Konkrétně budu jmenovat Indonésii. Maturita lokální země v oblasti udržitelnosti je vyšší než maturita průměrných společností v Evropě. Oni řeší převážně trasovatelnost nebo uhlíkovou stopu,“doplňuje Kotoun.

Trasovatelnost produktů chrání pralesy

Jde o opatření, které zabraňuje kácení deštných pralesů. Pokud by produkt pocházel z vykáceného deštného pralesa, společnosti by ho nekupovaly. Tím předchází dalšímu ničení planety. „Příkladem je Nestlé a palmový tuk,“ komentuje Kotoun.

„V Indonésii mají přehled, jaký plod je od jakého farmáře – díky NFC čipům na koších. Indonésie zavádí podobné regulace jako Evropa. Indie má zase nefinanční reporting jako u nás. Všichni tak jdou stejným směrem. Všem záleží na planetě, a někde jsou i dále než Evropa,“ vysvětluje asijské postupy Kotoun.

Za zahraniční materiál si připlatíte, bude totiž podléhat clu

Od letošního října vstoupilo v platnost uhlíkové clo – CBAM. „Uhlíkové clo je v současné době v přechodné fázi. Společnosti pouze reportují čísla za 6 vybraných produktů. Mezi ně patří ocel, železo, hliník, čpavek atd. Když tyto suroviny nakupujete z mimoevropských států a bude to přes hranici, budete platit uhlíkové clo za 1 tunu daného výrobku. Cena za 1 tunu CO₂ v Evropě je zhruba 70 eur. Až se bude clo platit, mělo by to být 100 eur,“ dodává Kotoun s tím, že s podobným nápadem přišly Austrálie a Japonsko.

Uhlíkové clo se bude platit pouze jednou, nestane se vám tak, že zaplatíte v Japonsku i v Česku. „Budete platit pouze diferenciál toho cla,“ vysvětluje Kotoun.

Výpočet uhlíkové stopy vám ukáže novou cestu

„Uhlíková stopa se rozděluje na 3 oblasti  Přímé emise – komín, výfuk. Nepřímé emise z nakoupené energie – světlo, televize, teplo. A nepřímé emise, které se vztahují na nakoupené materiály a logistiku,“ vysvětluje Kotoun s tím, že vám emise dokážou vypočítat. Hlavními oblastmi pro výpočet uhlíkové stopy jsou spotřeba vody, energie nebo spotřeba materiálu, odpadu i tepla. „Počítá se tam i zakoupená elektronika,“ vysvětluje Kotoun. 

Uhlík je nejrozšířenější element na Zemi i ve vesmíru

Uhlíková stopa se netýká pouze CO₂, ale celé řady skleníkových plynů. „Společnost nemusí vyprodukovat ani gram CO_2, ale stále má uhlíkovou stopu. Proč je tomu tak? Uhlík mohou produkovat i jiné plyny – třeba metany a hydrofluorokarbony,“ říká Kotoun. 

Reporting firem je za dveřmi

Firmy mají obavy z povinného nefinančního reportu. Na velké firmy dopadá už od příštího roku. „Budou muset posílat svůj nefinanční reporting za rok 2024. Následně se pak přidají malé a střední podniky,“ doplňuje Kotoun.

Společnost musí splňovat dvě kritéria. „Prvním je, že musí mít více než 250 zaměstnanců. A druhým, že má minimálně 50milionový obrat anebo 20 milionů aktiv,“ vysvětluje Kotoun na závěr.