Klimatická agenda EU je v problémech. Green Deal začal slibně, bylo přijato několik významných opatření včetně zákazu prodeje nových vozidel se spalovacími motory od roku 2035. Evropané se však stále častěji bouří proti zeleným omezením, u nichž jen obtížně vidí výhody.
Další, méně medializovanou, ale stejně důležitou hrozbou pro ekologickou a energetickou transformaci bloku je alarmující počet čínských a amerických společností, které pronikají do energetického sektoru EU, píše server The Conversation.
Čínský nákupní apetit poznali v Portugalsku, Itálii, Řecku nebo Lucembursku
Ačkoli v současné době neexistují žádné kvantitativní údaje o podílu Číny na evropském energetickém trhu, víme, že tato země disponuje 80 % celosvětové výrobní kapacity čistých technologií v 11 segmentech, od solárních článků až po mnoho komponentů lithium-iontových baterií.
Čínští investoři využili dluhové krize v Evropě a na začátku roku 2010 začali získávat významné podíly v sektorech, které byly dlouho považovány za „suverénní“, jako jsou přenosové a distribuční sítě. Klíčovou z nich byla největší světová energetická společnost State Grid Corporation of China (SGCC), běžně známá jako State Grid – v březnu celkově čtvrtá největší společnost na světě podle tržeb, za Walmartem, Saudi Aramco a Amazonem.
Stále více je přítomna také společnost Three Gorges Corp, která je zodpovědná za největší vodní elektrárnu na světě. Například v Portugalsku vyhrála Three Gorges v roce 2010 výběrové řízení na 21% podíl portugalské vlády v EDP-Energias de Portugal. Mezitím v Itálii SGCC rozšířila svou přítomnost spoluprací s italskou vládou v roce 2014, kdy získala 35% podíl ve fondu CDP Reti, čímž dosáhla na blokační menšinu u místního provozovatele plynárenské sítě SNAM a provozovatele přenosové sítě elektřiny Terna.
Podobně si State Grid výrazně polepšila i v Řecku, když v roce 2016 odkoupila od řecké vlády 24% podíl v národním provozovateli přenosové sítě elektřiny.
Primárními cíli byly Portugalsko, Itálie a Řecko, ale čínští investoři získali sítě i v Lucembursku. V neposlední řadě nezapomínejme, že čínský průmysl zelených technologií zaplavil Evropu levnými solárními panely a elektromobily (EV).
Američané šlapou do pedálů
V sázce je o to více, že Čína není jedinou zemí s ambicemi v EU. Spojené státy se také snaží těžit ze špatně promyšlené energetické strategie bloku.
Ruská agrese na Ukrajině neoslabila energetickou dominanci Spojených států ve světě, konkrétně v EU. Zatímco se očekávalo, že ruský plyn bude sloužit jako překlenovací palivo v energetické transformaci, zejména pro Německo, EU rychle přijala sankce proti svému dlouhodobému obchodnímu partnerovi, které minimalizovaly její závislost.
Spojené státy částečně zaplnily volné místo po Moskvě a staly se předním producentem i vývozcem LNG do Evropy. Tento vývoj nahrává americkému obchodu, zatímco domácí náklady na energii zůstávají nízké, což dále rozšiřuje cenovou propast. Evropa zažívá inflaci energie a podrývá svou relativní konkurenceschopnost a atraktivitu pro energeticky náročný průmysl.
Kromě těchto problémů s dodávkami energie se členské státy EU potýkají s obtížemi při vytváření společné vize, což poukazuje na výzvy v oblasti suverenity a strategické autonomie. Evropské společnosti se snažily vyvinout malé modulární reaktory (SMR) čtvrté generace a v listopadu 2023 byl učiněn pokus o vytvoření evropské jaderné aliance. Ve stejné době se však země jako Itálie, Belgie a Rumunsko spojily s americkou společností Westinghouse Electric Company při vývoji rychlých reaktorů chlazených olovem.
Aby Evropa nespadla z jedná závislosti (Rusko) do druhé (USA, Čína)
Hlavní výzvou pro Evropu je ukončit jednu závislost, aniž by spadla do druhé. Aby členské státy EU nahradily dovoz fosilních paliv (uhlí, plynu a ropy), která jsou škodlivá pro klima, musí urychlit a koordinovat rozvoj svých „zelených“ technologií.
Tato rizika vyžadují, aby Evropa převzala větší odpovědnost za vlastní energetický systém. Jak toho může dosáhnout a zároveň sledovat vizi „zelených, bezpečných a dostupných dodávek energie“, která je stanovena v jeho Zelené dohodě?
Členské státy EU by měly usilovněji pracovat na budování skutečně evropských energetických sítí. S postupující dekarbonizací můžeme očekávat, že elektrický systém bude stále více napájet škála obnovitelných zdrojů energie. Toto uspořádání si vyžaduje rozsáhlé a propojené sítě v celoevropském měřítku, které musí konsolidovat a rozvíjet samy členské státy EU.
Druhou naléhavou záležitostí je financování zelené energie. V listopadu Evropská observatoř pro klimatickou neutralitu varovala, že nedostatek veřejných investic na úrovni EU do zelené energie a dalších pokroků by mohl vést k tomu, že blok nesplní své cíle v oblasti nulových emisí.
Členské státy si tohoto varování nevšimly a v únoru snížily fond vyčleněný na obnovitelné zdroje a čisté technologie – Platformu strategických technologií pro Evropu (STEP) – na 1,5 miliardy eur (přes 37 miliard korun).
Těžko říci, jak s plány zamávají výsledky evropských voleb. Výsledky směřující k vyšším evropským ambicím by mohly pomoci najít čistá, cenově dostupná a bezpečná řešení. Na opačném konci spektra by další vychýlení k nacionalistické pravici mohlo mít škodlivé účinky na ekonomickou sílu bloku a paradoxně i na jeho suverenitu.
Autor: Jiří Böhm
