Rallye Dakar patří k nejnáročnějším motoristickým závodům na světě. O tom, co obnáší příprava, jak vysoké jsou investice a jaké dovednosti musí závodník ovládat, si povídal Amar Ibrahim v pořadu Přežít na webu FocusOn s českým dakaristou Ondřejem Klymčiwem, který má za sebou osm účastí na této legendární soutěži – čtyři na motorce a čtyři autem. Za svou jedenáctiletou kariéru startoval osmkrát jako jezdec a třikrát působil jako manažer týmu po vážném zranění. Klymčiw odhaluje, že investice do tréninku a přípravy často převyšují náklady na samotný závod, a přesto se do této extrémní výzvy opakovaně vrací.
Rallye Dakar není jen otázkou talentu či odvahy, ale především systematické přípravy a značných investic. ,,Dřete celý rok a ještě za to platíte peníze, které vyděláte. Platíte si svoje utrpení,“ říká s nadsázkou Klymčiw. Paradoxem je, že náklady na samotnou přípravu často převyšují výdaje spojené s účastí v závodu. ,,Když jsem dřel a jel jsem na Dakar, svému trenérovi jsem vykal. A když jsem se s ním šel rozloučit před odletem, tak on mi podal ruku a řekl: Tak ať se vám ta dovolená líbí. A musím říct, že ten Dakar byl vždycky snazší, mnohem snazší než ty tréninky, které on se mnou dělal.“
Klymčiwova příprava zahrnovala dvě fáze tréninku denně. V případě závodů v Bolívii, kde se jede ve výšce kolem 5000 metrů nad mořem, příprava vyžadovala i adaptaci na řídký vzduch. ,,Někteří závodníci spí měsíc před Dakarem v hypoxickém stanu, nespí doma, ale ve výšce tří kilometrů, šlapou na kole s maskou doma u televize hodinu ve čtyřech kilometrech,“ vysvětluje Klymčiw metody aklimatizace, které mohou představovat další značné náklady pro závodníky.
Fyzická příprava jako klíč k přežití v extrémních podmínkách
Příprava na Rallye Dakar vyžaduje mimořádnou fyzickou kondici, zvláště pro jezdce v kategorii motocyklů. Ondřej Klymčiw popisuje rozdíl mezi běžnou představou o jízdě na motorce a skutečností závodění.
,,Kategorie motorek je vlastně gymnastika. Mnoho lidí si myslí, že na motorce se jen sedí a tahá za plyn, ale ve skutečnosti pracujete nohama, zády a celým tělem. Motorka se neřídí rukama, řídí se přenášením váhy,“ vysvětluje Klymčiw. ,,Musíte být naprosto soustředění každou vteřinu, třeba pět-šest hodin denně. Když ztratíte koncentraci nebo vidíte hůř kvůli nedostatku minerálů, můžete se zabít, protože jedete vysokou rychlostí.“
Extrémní klimatické podmínky představují další výzvu. vzpomíná na etapu, kdy bylo 52 stupňů ve stínu: ,,Přijížděl jsem do cíle a měl jsem zimnici, třásla mnou zima. Nepamatoval jsem si, kdy jsem naposledy pil. Bál jsem se pít i nepít, protože i z přepití můžete dostat šok. Ten den jsem vypil 14 litrů tekutin, a ještě mi dali půllitr infuze lékaři. Druhý den ráno jsem byl stále extrémně dehydrovaný a ty minerály už nikdy nedoplníte.“
Bezpečnostní systémy a rizika závodu za miliony
Rallye Dakar je známá svou náročností, ale organizátoři investují miliony do bezpečnostních opatření. Každé vozidlo je vybaveno sofistikovaným lokalizačním systémem.
,,Každé vozidlo má lokalizační systém. Organizátoři vědí přesně, kde jste, na každou vteřinu. Systém má v sobě měřič přetížení, takže když spadnete na motorce, oni vědí, že došlo jen k položení. Při nehodě senzor posílá přes satelit informace o síle nárazu a podle toho automaticky vysílají helikoptéru,“ popisuje Klymčiw.
Organizační tým disponuje přibližně 10-12 helikoptérami rozmístěnými podél trati. ,,Informace jde na dispečink do Francie, odkud dávají pokyny helikoptéře, kam letět a pro koho,“ vysvětluje Klymčiw. Přes všechna bezpečnostní opatření však Dakar zůstává nebezpečným závodem. ,,Byl případ polského jezdce, který byl extrémně dehydrovaný v den, kdy bylo 52 stupňů ve stínu. Nebyl připravený, byl tam jen na vyjížďku. Zastavil motorku, postavil ji na stojánek, takže systém nezaznamenal pád, a odešel bez lokalizátoru do pouště. Našli ho až druhý den ráno mrtvého – dehydratace a vyčerpání ho zabily,“ vzpomíná Klymčiw na tragický případ.
Investice do vybavení: Od motorky po nezbytné minimum
Pro závodníky je klíčové mít kvalitní vybavení, ale zkušení jezdci jako Klymčiw vědí, že méně může být někdy více. Povinné minimum vody pro jezdce na motorce je 3 litry v camelbacku, s tankovacími zastávkami přibližně každých 200-250 kilometrů.
,,Lidé se diví, že na tři týdny na Dakar si beru jen příruční zavazadlo. Nepotřebuji skoro nic. Stačí mi jedny kalhoty a jedny boty. V poušti se člověk moc nepotí, je tam sucho, takže oblečení nezapáchá,“ říká Klymčiw.
Při expedičních cestách do pouštních oblastí je podle něj základem kvalitní karimatka: ,,To je základ, alfa a omega všeho. Když není zima zespoda, tak je všechno v pořádku.“ Dále doporučuje mít s sebou péřovou bundu, protože teplotní rozdíly mohou být extrémní: ,,V Saúdské Arábii jsou místa, kde víme, že bude velká zima. Přes den v lednu chodíte v tričku nebo mikině, ale když zapadne slunce kolem půl čtvrté, hlavně v oblastech s vysokými skalami, během půl hodiny máte tak velkou zimu, že vidíte svůj dech.“
Mentální příprava a rizikové rozhodování za volantem
Vedle fyzické kondice je pro úspěch na Dakaru klíčová psychická odolnost a schopnost správného rozhodování pod tlakem. Ondřej Klymčiw popisuje, jak se během závodu musí vyrovnávat s náročnými situacemi.
,,Psychicky bylo těžké najít motivaci, hlavně v Jižní Americe, kde jsme jeli přes Andy,“ vzpomíná Klymčiw. ,,Vstáváte ve tři ráno v náklaďáku. Slyšíte déšť se sněhem bubnovat na střechu a víte, že musíte jet na motorce čtyři až pět hodin jen proto, abyste se dostali na start. Je vám zima, jste unavení, možná pomlácení z předchozího dne, a navíc si za to všechno platíte.“
Závodní mentalita často vyžaduje potlačení pudu sebezáchovy. ,,Když závodíte, jste v jiném rozpoložení. Když jedete na motorce a chcete vyhrát, popíráte nebezpečí. Letíte do horizontu rychlostí 190 km/h a odmítáte myslet na to, že tam může být zatáčka,“ přiznává Klymčiw, ale dodává: ,,V běžném provozu jsem extrémně opatrný řidič. V autě se bojím a na motorce jsem po silnici nejel 10 let. Na silnicích jezdí jen sebevrazi. Nemám strach ze sebe, ale z ostatních.“
Finanční stránka cestování: Jak ušetřit na expedičních cestách
Ondřej Klymčiw se mimo závodní kariéru věnuje také expedičním cestám do pouštních oblastí. Nabízí praktické rady, jak na takových výpravách ušetřit a minimalizovat rizika.
,,Vždycky volím tu nejjednodušší a nejlevnější cestu. Raději budu mít pět levnějších dovolených, kde ušetřím, abych mohl jet na šestou,“ vysvětluje svou filozofii. Při cestách do zemí jako Omán, Saúdská Arábie nebo USA doporučuje pronajmout si vozidlo na místě: ,,Zaplatím plnou pojistku a když se něco stane, zavolám a řeknu: Přivezte mi jiné auto. To je nejrozumnější.“
Při cestování s dětmi uplatňuje Klymčiw efektivní způsob balení: ,,Na 14 dní cesty s dětmi mám zavazadlo vážící asi 20 kilogramů, včetně spacáků, karimatek a vařiče. Plynovou kartuši si musíte koupit na místě. Ale jinak nic nepotřebujete, všechno seženete tam.“
Pro komunikaci v odlehlých oblastech používá Garmin InReach, zařízení umožňující komunikaci přes satelit pomocí SMS: ,,Mám komunikátor, který připojíte k telefonu a můžete posílat zprávy přes satelit. Tam kde se pohybuji, v Saúdské Arábii, je dnes skoro všude 5G. A kde není signál, tak bude o kilometr dál na kopci. Satelitní telefon už s sebou neberu, je složité ho pokaždé aktivovat.“
Motivace dětí a správná investice do zážitků
Ondřej Klymčiw často bere na své expedice i své děti. Vyvinul zajímavý způsob, jak je motivovat k náročným výkonům a zároveň jim předávat cenné zkušenosti.
,,S dětmi jsme vylezli na Olymp, na tříkilometrový vrchol, a to když bylo Lexíkovi šest let. Často se mě lidé ptají, jak dokážu děti motivovat, že malé dítě vydrží a vyleze takovou výšku,“ říká Klymčiw. ,,Je to jednoduché – hraji s nimi hru. Den předem koupím každému malý salám, kus sýra a dám to do batůžku. Udělám z nich důležité průvodce. Řeknu jim: po každých 100 výškových metrech se zastavíme, dáme si svačinu a budeme mít poradu.“
Dalším trikem je vybavit děti vhodnými lahvemi na vodu: ,,Dám jim camelbak na záda, to milují, protože nemusí vytahovat láhev, což je otravné. Když mají hadičku, snadno se napijí a já mohu kontrolovat, kolik kdo vypil.“ Klymčiw také doporučuje vymýšlet různé hry, které odvedou pozornost dětí od námahy: ,,Hrajeme si na expediční auta, máme vysílačky a hlásíme si, kdo má zařadit redukci, kdo má zapnout uzávěrky. Motivujete je nějakou rolí a tím odvedete jejich pozornost od únavy.“
Na své cesty investuje Klymčiw promyšleně a efektivně. ,,Takhle se snažím s dětmi fungovat,“ uzavírá svou filozofii cestování.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak vypadaly nejtěžší Klymčiwovy pády na Dakaru a jaké zranění si z nich odnesl?
- Jaké nebezpečné situace zažil na expedičních cestách v Maroku a proč tam již nechce cestovat?
- Jak se liší cestování po arabském poloostrově a v Jižní Americe z hlediska bezpečnosti?
- Proč závodníci v běžném provozu jezdí většinou pomalu a opatrně?
- Jaké konkrétní bezpečnostní zásady dodržuje Klymčiw při spaní ve stanu v divočině?
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
