Pokrok dětí v učení během pandemie výrazně zpomalil, a to až o celou třetinu. Podle výsledků nového výzkumu odpovídají mezery v učení zhruba tomu, jako kdyby děti přišly o 35 % výuky v průběhu školního roku. Kromě znepokojivých výsledků v oblasti vzdělání studie také odkazuje na daleko horší problém. Informaci přinesl server The Conversation.
Analýza vycházela ze 42 studií zveřejňovaných v období od března 2020 do srpna 2022, které byly prováděny v 15 státech. Podle výzkumníků odpovídají mezery ve vzdělání žáků základních a středních škol zhruba třetině výuky, kterou absolvují v průběhu běžného školního roku. Dá se tedy říct, že situace je stejná, jako kdyby žáci zameškali více než tři měsíce výuky.
Nedostatky se začaly projevovat hned na začátku pandemie. Poté však výsledky zůstávaly stabilní a ani časem se (jak se mnozí obávali) výrazně nezhoršovaly. Bohužel však nebyl pozorován ani opačný scénář. Je tedy více než pravděpodobné, že iniciativy zaměřené na potlačení negativních dopadů zavírání škol, jako jsou například online vzdělávací kurzy, byly úspěšné a podařilo se jim stabilizovat počáteční dopad přerušení formálního vzdělávání dětí. Dosáhnout úrovně úspěchu, která by se za normálních okolností očekávala, se však zatím žádnými prostředky nepovedlo.
Jakou roli hrají peníze ve vzdělání našich dětí?
Obzvlášť problémovou skupinou jsou v tomto případě rodiny s nižšími příjmy. Studie potvrdila obavy, že se zvýší socioekonomické nerovnosti v pokroku ve vzdělávání. Tato nerovnost je dobře vidět například u přechodu k online výuce, kdy měly děti ze znevýhodněných rodin menší přístup k internetu či zařízením, na kterých výuka probíhala.
Analýza provedená Institutem pro vzdělávací politiku v roce 2017 zjistila, že v té době by Spojenému království trvalo 50 let, než by bylo schopné překonat propast ve výsledcích mezi žáky ze znevýhodněných prostředí a jejich bohatšími vrstevníky. I přes důsledky pandemie koronaviru tak má stále nejvyšší vliv na vzdělání dětí právě chudoba. Už nyní je však jasné, že se propast ještě více prohloubila a její překonání bude pravděpodobně trvat ještě déle.
Špatné známky nejsou tím největším problémem
Je ale správné přemýšlet o tom, co nám pandemie vzala, pouze z pohledu horších školních výsledků? Zaměření se na „ztracené měsíce učení“ a srovnávání předpandemických a dnešních učebních výsledků dětí odvádí pozornost od nepříjemné pravdy. Mnoho dětí pandemie ovlivnila takovým způsobem, že se jejich schopnost úspěšně se učit nemusí zlepšit ani do budoucna. A důraz na „dohánění učení“ tomu rozhodně nepomůže.
V roce 2022 byla zveřejněna studie o účincích pandemie na pozitivitu a motivaci k učení, odolnost a „sebeúčinnost“ (self-efficacy) u dětí ve věku od tří do šesti let. Všechny tyto čtyři oblasti byly do určité míry negativně ovlivněny, ale byl to právě pocit vlastní účinnosti, který byl u dětí nejzásadněji ovlivněn. Všechny navíc vykazují malé známky zotavení, sebeúčinnost však zůstává nadále velmi nízká.
Jak proti tomu můžeme bojovat?
Tato oblast se týká především přesvědčení člověka, že je schopen být úspěšný v úkolech a cílech, které si stanoví. U dětí ve zmiňované studii se sebeúspěšnost týkala i zvládání emocí a vztahů s ostatními ve třídě. Proč ale nejvíce ze všeho u studentů a studentek utrpěl právě pocit vlastní účinnosti? Podle psychologa Alberta Banduryho existuje několik způsobů, jimiž se pocit vlastní účinnosti buduje. Patří mezi ně přímý zážitek úspěchu v prostředí, které je pro žáky validní (takže například třída), dále sociální srovnávání a sledování úspěchu u lidí, jako jsme my. To zvyšuje pocit, že můžeme uspět také. Sociální izolace dětí během pandemie jim zabránila vidět jiné děti, jak se zapojují do učení, a také se vztahovat k jejich úspěchům.
A konečně, stěžejním faktorem pocitu vlastní účinnosti je pobývání s lidmi, kteří dokážou přeformulovat jakékoliv negativní pocity v oblasti vzdělání na pozitivní. Studenti se často setkávají se selháním a úzkostmi, ale důležité je vidět nervy ze školy jako pozitivní a cítit nadšení z nové výzvy spíš než strach. A přesně kontakt s učiteli, dalšími autoritami nebo i vlastními spolužáky pomáhá dětem transformovat své pocity tímto způsobem.
I když je důležité mluvit o akademické dani, kterou si pandemie vybrala na studiu, jedním z důvodů, proč byly naše pokusy o nápravu neúspěšné, mohlo být právě to, že jsme dostatečně nezohlednili širší psychologické dopady pandemie. Pokud chceme, aby děti opět dosahovaly úspěchů, musíme místo diskusí o „mezerách ve vzdělání“ a „zaostávání“ děti naučit, že mohou důvěřovat svým schopnostem.
Autor: Lenka Hrušková
