Dnešní školáci budou dělat práci, kterou zatím ani neumíme pojmenovat

Něco dříve naprosto nepředstavitelného se pomalu stává skutečností. Těšíte se, až v práci uvidíte místo své oblíbené kolegyně na pozici účetní počítač, který obstarává všechnu její práci? Rychleji, přesněji a výkonněji. To je jeden z obrazů, na který si budeme muset postupem času zvykat. O softwarové robotice pro FocusOn promluvil Tomáš Kubíček, partner BDO a vedoucí týmu digitalizace, automatizace a robotizace.

Softwarová robotika. Co si pod tímto pojmem můžeme představit?

Softwarová robotika je něco, co možná ještě před pěti lety mnoho lidí neznalo. Za těch pět let však urazila velký kus cesty dopředu. Představme si, že kdysi dávno každý z nás pracoval s Excelem a snažil se usnadnit si práci tvorbou různých maker a skriptů, které by odstranily rutinní, opakující se nebo náročné činnosti. Softwarový robot, zjednodušeně řečeno, není nic jiného než v podstatě takové velké makro nad celým počítačem, které umí vstupovat do všech aplikací, přihlašovat se do databází, externích stránek a provádět úkony, které jsou časově náročné nebo náročné na lidské zdroje. Mají ale jasně daná pravidla. Čili robot je takový virtuální pracovník, kterému řekneme, co má dělat, a on podle daných pravidel tyto úkony podstatně rychleji a bezchybně vykoná.

Určitě to nabízí spoustu pozitiv. Zároveň ale vznikají otazníky, jak mohou takoví roboti v krátkodobém či dlouhodobém horizontu ovlivnit trh práce?

Trh práce zcela jistě ovlivní, a to nejen, jak říkáte, krátkodobě, ale i dlouhodobě. Ona je těch prognóz celá řada, ale zcela jistě jsou typové pozice, které tím budou značně ovlivněny. Zejména tedy ty, kde je práce opravdu snadno algoritmizovatelná nebo je možné ji dělat podle určitých pravidel. Čili pozice jako účetní, lidé, kteří zpracovávají účetní doklady, ale i oblast auditu, kde se provádějí nejrůznější rutinní kontroly, oblast HR při náboru nových zaměstnanců, kde se neustále opakují stejné činnosti. To jsou určitě pozice, které doznají změn. Zcela jistě to ve střednědobém až dlouhodobém horizontu povede ke změně struktury trhu práce, kdy tyto nižší a střední manažerské pozice administrativně zaměřené z trhu asi postupně začnou mizet a budou nahrazovány roboty a dalšími automatizačními technologiemi.

Takže se něco dříve až nepředstavitelného bude stávat skutečností. Jak je to s výhledem těchto dnes pomyslně nenahraditelných pozic jako back office, sekretáři, právníci?

Musíme si uvědomit, že se každé lidské individuum skládá ze dvou částí – má nějakou inteligenční složku a emoční složku – a softwaroví roboti jsou omezeni na to, že mají sice velký výpočetní výkon, v uvozovkách vysoké IQ, ale nikdy, a zatím ani v dohledné budoucnosti, nebudou disponovat tou emoční složkou. Čili ta pracovní místa, která jsou spojená s emocemi a emoční inteligencí, a pozice, které jsou spojené s vysokou mírou kreativity, intuice a zkušenosti, asi nahrazeny nebudou ani v dlouhodobé budoucnosti. Představíme-li si právní kancelář, která u středního managementu využívá pracovní sílu na to, aby prováděla různé rešerše, zkoumala dostupnou literaturu, dostupné zdroje, judikáty a dělala z nich určité názory na to, jak daný případ je nebo není úspěšný, tak na to již dnes máme specializované softwary, které toto udělají ve zlomku času s vysokou přesností, s vysokou mírou jistoty, a řada třeba právních kanceláří na Západě využívá softwary pro to, aby se rozhodla, zdali ta pravděpodobnost úspěchu je tak vysoká, aby se podle té umělé inteligence daným případem zabývala.

Máte k dispozici nějaká data z výzkumů těchto kanceláří? Zdali je to šikovné, nebo jestli naráží na nějaké problémy?

Co jsem slyšel a četl, tak samozřejmě pořád je to podpůrný nástroj. Špičkový právník není jenom o tom, že má jakési znalosti a perfektně ovládá paragrafy, ale i o tom, jak se umí pohybovat na hraně možností zákona. Právě třeba u toho špičkového právníka je to i o jeho emoční inteligenci, jak je schopen prosadit své názory a přesvědčit okolí, soudce nebo protistranu, že jeho názor je správný. Jsou ale i právní kanceláře, které mají nastavené určité minimální úrovně, pod které nemá cenu do toho daného případu jít, protože pravděpodobnost úspěchu je velmi mizivá. Čili ty úspěchy a rozvoj těchto technologií pokračují a rozvíjí se dál a dál.

Proč se doposud hovořilo o robotice především v souvislosti s automotive průmyslem, když se předpokládá, že to může ovlivnit obory napříč segmenty?

Automobilový průmysl byl dlouhodobě lídrem v zavádění inovací, nejen použitých technologií, ale i různých manažerských metod a přístupů. Já si ale myslím, že se ukázalo, že krom teda těch výrobních procesů nebo těch, řekněme, hlavních procesů ve firmě je velký potenciál zlepšení i v těch podpůrných procesech, které jsou náročné na pracovní sílu, a co si budeme povídat, zejména v tom západním, vyspělém světě pracovní síla v posledních letech zdražuje. Míra její právní ochrany se zvyšuje, a proto dnes každá firma pečlivě zvažuje, koho přijme a na jakou pozici, protože jakákoliv redukce nebo změna počtu pracovních míst je složitá a drahá. Je tedy potřeba dalšího zefektivňování. 

Předpokládám, že na denní bázi spolupracujete s firmami. Jaké otázky nejčastěji firmy v těchto dnech, v tomto období řeší?

Tak já si myslím, že spousta firem si prošla velkými implementačními projekty robustních softwarových nástrojů, ať už to byly RP systémy, CRM systémy a mnoho dalších, čili v těch firmách dnes je určitá nevole pouštět se do velkých implementací. Zároveň firmy stále hledají nové a nové příležitosti, kde ušetřit, a digitalizace, nebo řekněme robotika, je jednou z komponent celkové digitalizace firmy, která přináší velký potenciál. Nám se v poslední době stává, že nás oslovují finanční ředitelé, kteří v robotizaci vidí velkou příležitost, protože to má velké uplatnění, právě třeba v oblasti finančních procesů, zpracování faktur, plateb a dalších daňových a účetních dokladů. Čili je to takový výchozí bod do řady firem, které vidí, že robotika přináší rychlé výsledky s relativně minimálními investicemi. A to bych možná rád podtrhl, protože robotické projekty nebo projekty softwarové robotiky nejsou vnímány ve firmách jako velké IT implementační projekty, ale primárně jako byznys projekty, které jsou schopné i s relativně minimálními počátečními investicemi v řádu několika týdnů přinést konkrétní hmatatelné výsledky. My tak našim klientům často říkáme, že projekty robotiky musejí mít návratnost do jednoho roku, a když je nemají, nemá cenu se do toho pouštět.

To je určitě zajímavý údaj, návratnost do jednoho roku. Dá se říct, dle nějakých údajů, kolik v dnešní době firmy do softwarové robotiky investují a kolik třeba v horizontu budoucích let budou muset investovat, aby držely krok s dobou a byly konkurenceschopné?

Abych hned nevystrašil posluchače, musím říct, že i s řadami větších stovek tisíců se se softwarovou robotikou dá začít. A myslím si, že i v těchto částkách robotický projekt může přinést konkrétní hmatatelné výsledky a přesvědčit management o tom, že o robotice má smysl uvažovat. Větší firmy, které již třeba mají nasazené desítky robotů, tam ty náklady a investice odhaduji v řádech větších jednotek nebo i nižších desítek milionů korun ročně. Ale zase jsou to projekty, které vždy jdou po té podstatě, to znamená po návratnosti. Firmy dnes nejdou do projektů, které nemají konkrétní přidanou hodnotu, konkrétní návratnost, čili i při těchto částkách jsem naprosto přesvědčen, že je to pro klienty výhodné. Vezměme si, když nasadíme byť jen jednoho robota, jednu robotickou platformu a zrobotizujeme pár jednoduchých procesů, tak ten projekt má návratnost a dává smysl.

Dá se srovnat na nějaké světové mapě, které země jsou v oblasti robotiky nejvyspělejší nebo jsou o krok napřed před jinými?

Ono to trošku souvisí s celkovou ekonomickou vyspělostí jednotlivých zemí a se sektorovým zaměřením. Ano, asi nejdál je dnes v té softwarové robotice sektor bank, pojišťoven a finančních institucí, kde je přece jenom celá řada procesů – jednak obsluha zákazníků, která generuje potřebu spousty dokumentů, žádostí, vyřizování, zapisování dat a odpovědí a řešení zákaznických dotazů. No, a samozřejmě je to také v zemích, které jsou jaksi digitálně vyspělé. Softwarová robotika má dnes své pevné místo a nejsou to jenom banky a pojišťovny, ale i firmy v oblasti logistiky a telekomunikací. Paradoxně se v posledních letech začíná i na úrovni governmentu, veřejné správy uplatňovat softwarová robotika. Čili asi bych to viděl podle ekonomické vyspělosti zemí. Velmi vyspělá je Amerika, Británie, severské státy, státy západní Evropy, četl jsem v poslední době i o celé řadě zajímavých případů třeba ve firmách v Číně a v té vyspělejší části Asie. 

Softwarová robotika se vyvíjí poměrně hodně rychle a stejně rychle mění i pracovní prostředí. Jak se tomu zvládají, nebo naopak nezvládají přizpůsobovat různé instituce, například školy? 

Myslím, že ve firmách vidíme generační rozdíl. Nastupující generace, která vyrostla na moderních technologiích a má je zažité skoro od kolébky, se těmto věcem poměrně snadno a rychle adaptuje. Pak samozřejmě generace čtyřicátníků, padesátníků už to má trošku složitější. Nicméně všechno je to o „mind setu“ firmy. Dneska je každý z nás, krom toho, že má nějakou korporátní pozici, běžný zákazník a spotřebitel a každý z nás cítí, že je pro nás pohodlné věci vyřizovat přes telefon, přes počítač, s minimální lidskou interakcí. V řadě případů už ani nemáme chuť volat do kontaktních center a s někým se vybavovat, ale chceme si chatovat. Mnohdy chatujeme s robotem, a ani o tom nevíme. Čili já si myslím, že je to do jisté míry o generační obměně. Přichází nám generace, která digitální svět vnímá jako integrální součást svého žití, a tomu se ty firmy musejí chtě nechtě přizpůsobovat. Co se týče školského systému, četl jsem jednu studii, tuším z roku 2019, kde bylo predikováno, že dnešní děti, které nastupují do škol, tak ze třiašedesáti procent budou vykonávat role a pozice, o kterých dnes nevíme. Čili my dnes neumíme říct, k čemu děti vzděláváme a vychováváme. Co je ale jisté, jejich život, nejenom pracovní, ale i osobní, bude podstatně rychlejší, podstatně dynamičtější a budou muset mít vysokou míru flexibility. Také se pravděpodobně za svůj život budou muset mnohokrát rekvalifikovat nebo přizpůsobovat zlomovým technologickým změnám, které jejich životy ovlivní.

Mohl byste závěrem poradit, proč by se firmy neměly digitalizace, potažmo robotizace bát?

Určitě ano. Za prvé dnes technologie využívají technologii cloudu, což znamená, že se nemusejí pořizovat do majetku a složitě instalovat. Ty věci dneska lze spustit kliknutím tlačítka přímo z cloudu toho daného dodavatele. A druhá věc je, že se dá vyzkoušet pár malých procesů, o kterých firma ví, že jsou lidsky náročné, a na tom se to dá vyzkoušet. Vždycky je dobré si v té firmě najít nějakého digitálního ambasadora, někoho, kdo je pro ty technologie nadšený a bude schopen tu osvětu ve firmě šířit.