Dotace se u nás rozkradly, jsme leklou rybou východoevropského regionu, prohlašuje ekonom

„Že chudí Češi mají vyšší ceny než bohatí Němci, je absolutně zvrácené,“ prohlašuje v rozhovoru, který jsme s ním vedli, Vladimír Pikora, hlavní ekonom CFG. Dojde ale také na hodnocení potenciálu české ekonomiky, konfrontaci našich dvou posledních vlád nebo nelichotivou bilanci školství.

Ekonomický potenciál, který tady byl v 90. letech, jsme nedokázali využít. Proto podle Pikory jsme nyní spíše takovou „leklou rybou“ východoevropského regionu. „Měli jsme skvělou pozici až někdy zhruba do roku 2000, všichni okolo nás ještě pořádně nebyli rozjetí,“ prohlašuje. Poslední rána pak přišla s ekonomickou krizí v roce 2008. „Tam jsme najednou zjistili, že nám začíná ujíždět vlak,“ konstatuje lakonicky Pikora.

S válkou na Ukrajině se všechny naše bolístky ukázaly v plné síle. „Je tu velmi energeticky náročný průmysl a to neumíme rychle změnit. Taky jsme si do toho pustili z Německa Green Deal. Najednou máme drahé emisní povolenky a začíná se ukazovat, že některá odvětví sem už nepatří. Politici přitom stále nenašli sílu, aby otevřeně a férově řekli, že sklárny, ocelárny i železárny skončily,“ nechodí kolem horké kaše Pikora.

A dotace podle Pikory nejsou dlouhodobým řešením. „Měli bychom připravit reformu průmyslu tak, aby to co nejméně bolelo. Připravme záchrannou síť, aby pád nebyl tak prudký a bolestný. Nikdo z politiků ale nemá odvahu toto říct.“

Jádro je taky zelené

„Problém je, že tady trvá každé stavební povolení strašně dlouho – jsme v tom rekordmani,“ odkrývá jeden ze zásadních systémových důvodů Pikora. „V Asii tomu tak není. My tady v Evropě, a v Česku zvlášť, postrádáme energii. Vždy nám do toho totiž skočí nějaká byrokracie. Neustále se hledá, proč to nejde, a tím to zpravidla končí.“ 

Pokud jde o alternativní zdroje energie, stavět je tu budeme, ale nikdy nebudou stačit. „Potřebujeme vysvětlit Evropě, že jádro, které tady umíme, by mělo být taky považováno za zelené,“ má jasno Pikora. „Úplně všichni se na to netváří. Mám pocit, že zatím to spíše nekomentují, než aby něco takového jednoznačně podpořili. Nedivil bych se, kdyby třeba za 10 let řekli, že jádro vlastně nechtějí. V tu chvíli jsme úplně nahraní.“

„Jeden z důvodů, o kterém se moc nemluví, protože na to nejsou tvrdá data, je, že evropské dotace se u rozkradly,“ nabízí jedno z vysvětlení postupného pádu Pikora. „V jiných zemích se určitě kradlo taky, ale ne tolik. Hlavně ale naše ekonomika se změnila z tržní na dotační – a ta z definice nemůže fungovat. Vystavěli jsme si mnoho zbytečností, promrhali jsme energii, čas, peníze…“

Nejdříve reforma školství

Při hodnocení současné Fialovy vlády a té předchozí Babišovy dochází Pikora k překvapivému závěru, že zase tak odlišné nejsou. „Když se podíváme na veřejné finance, vidíme, že deficity státního rozpočtu jsou katastrofální. Oba dva ty ‚týmy‘ měly špatné veřejné finance. Teď posloucháme, co se dělá proto, aby se situace zlepšila. Zní to super, ale pak když vidíme výsledek… Drtivá většina společnosti očekávala, že na tom budeme podstatně lépe,“ přiznává upřímně ekonom.

A co nedávné stávky? Je správná cesta vůbec slibovat někomu přidání na mzdě? „To je hrozně složité,“ přiznává Pikora. „Minimální mzda by neměla být nějak výjimečná. Vláda se pokusila rozdělit zaměstnance ve školství na dvě skupiny, kdy jedna, ta pedagogická, se bude mít dobře, a ta druhá ne. A rozumný učitel pochopil, že je potřeba postavit se i za kuchařky a další – a šli do toho dohromady.“

Podle Pikory ale peníze, které plynou do školství, jsou sice už opravdu velké, ale špatně využívané. „Potřebujeme školství nějakým způsobem restrukturalizovat. A není na mně jako na ekonomovi, abych řekl, co přesně se má změnit. Ať si to řeší učitelé. Teprve až nastane tato změna, můžeme do školství dávat ještě víc peněz – pak to dává smysl. Dnes to ten smysl nedává,“ je přesvědčený ekonom.

Proč měnit DPH?

A když se Vladimíra Pikory zeptáme na problematické kroky nynější vlády, které by jmenoval? „Každopádně změna DPH,“ odpovídá bryskně. „Do státní pokladny poplyne méně peněz. Zrovna teď. Proč? K čemu? Takové opatření přináší akorát chaos. U potravin kupříkladu budeme mít pokles sazby o tři procentní body. Ale už teď přicházejí lobbisté ze zemědělství a z maloobchodu a říkají, že od ledna zdraží o 10 %. Vysvětlují to tím, že je to je kvůli energiím a problémům, které mají obecně všichni. Vláda mění DPH proto, aby získala víc peněz, ale ve svém výsledku přispěje akorát k vyšší inflaci.“

Když už se mluví o zemědělství a potravinářství, jsou tam věci, které Pikora úplně nechápe. „Včera jsem se díval na jeden politický diskuzní pořad a tam víceméně zaznělo, že potraviny budeme mít drahé tak dlouho, dokud tu nebudeme mít vyšší dotace. To je jeden šílený argument. A druhý je, že na rozdíl od Německa tady je hodně obchodů, a proto máme drahé potraviny. Jinými slovy, máme tu moc velkou konkurenci, potřebujeme ji menší. Přitom všichni víme, že už teď je malá.“

„Pro mě je klíčové makroekonomicky to, když vidím, že ceny v Německu jsou vyšší než u nás,“ předestírá svůj pohled na věc Pikora. „Přitom Němci mají v průměru trojnásobné platy. Mělo by to být přesně obráceně! Mají vysoký mzdy, tím pádem si můžou dovolit zaplatit vysokou cenu a budou mít vyšší ceny než Češi. To, že chudí Češi mají vyšší ceny než bohatí Němci, je absolutně zvrácené, to nedává logiku.“ Podle ekonoma by se do věci měl vložit antimonopolní úřad, který ale až trestuhodně zůstává nečinný.

Klidně seškrtáme až 150 miliard

Velmi nepopulárním krokem, ke kterému se vláda uchýlila, jsou škrty v rozpočtu. „Potřebujeme udělat opravdu razantní škrty,“ nemá žádné pochyby ekonom. „Bohužel tady vidím snahu skrývat věci, aby nebyly na první pohled vidět. Máme spoustu rozpočtových fondů, kde jsou peníze, třeba ani ne velké částky, ale je jich hrozně moc, takže se to nasčítá.“

Pikora je přesvědčený, že bychom dokázali seškrtat velmi snadno až 150 miliard. „Jsou to právě různé výjimky, plus dotace do průmyslu apod. Nemuseli bychom ani zvyšovat daně a nikomu sahat na sociální dávky. Jen by se někteří lidé odřízli od penězovodu. A mělo by se ‚řezat‘ vehementně. Samozřejmě se pak někdo ozve, když omezíme třeba dotace do sportu, že bychom ale měli podporovat školáky, a proto stavět nová sportovní zařízení. Tomu já rozumím, ale my na to prostě nemáme.“

Bude lépe

Určitě nás ale příští rok čeká i něco pozitivního. Jak to vidí Vladimír Pikora? „Rok 2024 by měl přinést podstatně nižší inflaci – ceny nebudou klesat, budou stále růst, ale zatímco vloni v lednu rostly skoro o 18 %, je dost pravděpodobné, že teď budou někde v intervalu 3–4 %. Což je úžasný výsledek, ohromné zlepšení, můžeme si tleskat, dokázali jsme to. A díky tomu, že bude nižší inflace, najednou uvidíme, že i naše platy už na tom nejsou tak zle.“

„Zatímco letos je ekonomika v recesi, v příštím roce by měla být v mírném růstu,“ uzavírá rozhovor nadějeplně Pikora. „Je ale třeba se trochu krotit v očekávání, aby si někdo nemyslel, že porosteme o 20 %. Podle mých odhadů to bude zhruba 1 %, možná trochu víc. Což je dobré číslo oproti letošku. Skutečně dobré výsledky by měly přijít ale až v roce 2025 – teda za předpokladu, že nenastane nějaký globální průšvih typu válka na Tchaj-wanu nebo něco podobného.“