Elektromobily táhnou, máme skokový nárůst poptávky

Existuje rostoucí skupina zákazníků, kteří chtějí být flexibilní a používat auto jen v momentě, kdy ho potřebují. V létě si půjčí dodávku nebo kabriolet, v zimě SUV. S vlastním autem takovou flexibilitu nemáte. Carsharing je alternativa a určitě není pro všechny,  říká Robin Švaříček, ředitel společnosti HoppyGo. 

Carsharing je pro někoho budoucnost cestování, pro někoho sprosté slovo. Co to tedy je a pro koho je to určeno?

Známe dva druhy carsharingu. Já za společnost HoppyGo řeším „peer to peer”. To je carsharing, který propojuje majitele a řidiče. Majitelé, kteří mají auto a nepoužívají ho tak často a řidiče, kteří si chtějí auto půjčit. Začínáme na jednom dni a končíme až na 365 dnech. To je jeden druh carsharingu, tzv. „peer to peer carsharing“. V Praze se můžete setkat i s druhým typem, který se jmenuje „free floating carsharing“. Tato auta uvidíte na ulici pobrandované, tedy poznáte je podle polepů s reklamou na jejich služby. Půjčíte si je na minutu, na hodinu, případně na malý počet dnů. To jsou dva hlavní typy carsharingu. Určitě jsou lidé, kteří tento systém budou hanit, říkat, že carsharing do města nepatří, ale myslím si, že alternativní mobilita je dnes trend. Potřebujeme mít hodně služeb, být flexibilní a carsharing je určitě jeden ze způsobů, jak toho docílit. Samozřejmě to ale není pouze tento a nemyslím si, že ani v budoucnu to bude jediný způsob, jak se budeme dopravovat.

Jak vidíte budoucnost dopravy nebo cestování? 

Já vím, že dosud tady byl trend potřeby auto vlastnit. To, co přinesl carsharing a obecně i další mobilitní služby je, že existuje alternativa. Určitě to z mého pohledu není tak, že v blízké budoucnosti, třeba do roku 2040 nebo 2050 to bude o tom, že lidé auta vlastnit nebudou. Myslím si, že možnost vlastnit auto je důležitá a pro velkou skupinu zákazníků bude pořád primární. Je tu ale rostoucí skupina klientů, kteří chtějí být flexibilní a chtějí auto používat jen v momentě, kdy ho potřebují. Také chtějí mít na výběr z hlediska toho, o jaké auto se jedná.  Například u nás na HoppyGo máme kabriolety, dodávky, ale také klasické sedany a kombíky. Potřeby se v čase mění a to v závislosti na rodinné situaci, ale třeba i na ročním období. V létě si půjčím dodávku nebo kabriolet, v zimě pak SUV. Kdybyste měl jedno vlastní auto, tak tuto flexibilitu nemáte. Proto říkám, že je to alternativa a určitě to není pro všechny. 

Jak tento trh ovlivní nástup elektromobility? 

Určitě ovlivní. Bude to ale ještě chvíli trvat. Já předpokládám, že i elektroauta nebudou znamenat to, že lidé přestanou auta vlastnit. Samozřejmě všichni teď porovnávají, jaká je cena elektroauta versus auta s klasickým motorem. Studie říkají, že do budoucna to bude výhodnější. Když na elektromobilitu přejde velký objem zákazníků, tak by samozřejmě ceny měly jít dolů. U nás v HoppyGo vnímáme, že elektromobily jsou něco, co táhne. Loni jsme měli přes 400% nárůst poptávky po zapůjčení elektromobilu a ten trend je o tom, že lidé si to chtějí zkusit. Momentálně v České republice máme v rámci naší flotily asi 1250-1300 aktivních aut, 70 z nich jsou elektromobily. Lidé zkouší různé typy elektromobilů, chtějí si dopřát kompletní zážitek. Máme Škoda ENYAQ IV, novinku, kterou jsme loni dali na platformu a vnímáme, že lidé chtějí zažít, kam až s ní dojedou, jaký je proces nabíjení. Nechtějí si to auto půjčit na půl hodiny, chtějí mít opravdu kompletní zážitek a až pak se rozhodují, jestli si to auto koupí. Platforma HoppyGo v rámci elektromobility funguje trošku jako ambasador. Máme například kompletní nabídku vozů Tesla. Myslím si, že je důležité v rámci nových trendů dát lidem možnost si to vyzkoušet. 

Protiargumentem bývá nedostatek nabíjecích stanic, co s tím?

Zvýšit jejich počet. Má to tempo a věřím, že trend je rostoucí. S tím, co teď schválila Evropská komise, tak se nevyhneme zvyšujícímu se počtu nabíjecích stanic. Nejsem specialista na elektromobilitu, nebudu tvrdit kolik jich má v České republice být. Když jsem si půjčil elektromobil a jel jsem domů na Moravu, řekl jsem si ok, zkusím to. Zvládl jsem to a překvapivě jsem dojel domů do Třebíče. A tam, 100 m vedle našeho domu, jsem našel nabíjecí stanici, o které jsem nevěděl. Možná by někteří byli překvapeni, jak blízko jejich bydlišti nabíjecí stanice je.

Situace ve světě má dopad i na automobilový průmysl, jak to může ovlivnit váš byznys, nemáte strach, že zájem poklesne? 

Existuje spousta různých aspektů. Teď vidíme, že cca 10% lidí omezuje své cestování za kulturou, na prázdniny. Na druhou stranu letní sezóna je pro nás vždy nejsilnější a počty tripů, které teď máme, jsou opět rekordní. Oproti loňsku je tu sice další nárůst poptávky po autech, ale jak říkám, je i pokles, který dnes kvantifikujeme do 10%. U nás je to především o ceně paliva, protože auta jsou z různých kategorií, jsou to auta privátních majitelů. Lidé si mohou vybrat třeba až 15 let staré auto, tudíž to není jen o tom, že auta by byla u nás drahá, ale je to spíš o vysoké ceně paliva. Další aspekt je inflace a to, kde HobbyGo přináší benefit. Pokud se bojíte, že si auto nebudete moci dovolit nebo hledáte nějaký dodatečný příjem, dáte ho na HobbyGo a ono vám začne vydělávat peníze. Vidíme, že roste počet aut a majitelů, kteří registrují auto právě kvůli tomu, že hledají pasivní příjem.

Jak Vás ovlivnila pandemie covidu?

My jsme během covidu zaznamenali růst. Loni jsme vyrostli o 101% meziročně a připisujeme to i tomu, že lidé hledali cestování, které je bezpečné, flexibilní a například veřejná doprava v ten moment nebyla dobrou alternativou. Vnímáme, že zákazníci během covidu raději cestovali autem a to zůstalo, protože jim došlo, že flexibilita je skvělá věc. Obchodně to pro nás bylo období, kdy jsme rostli. 

Jak se situace na Ukrajině projevuje ve vašem sektoru?

Projevuje se to nejen v rámci cen paliva, ale i v rámci cestování, protože HoppyGo, to je Polsko, Slovensko a Česká republika, země ležící blízko Ukrajině. A my pokrýváme vždy celou republiku, celé území Slovenska, Polska. V průběhu února a března jsme Slovensko stáhli spíše směrem k Bratislavě, abychom byli dál od hranic. Vnímáme východní část jako rizikovější. Stejně tak v Polsku jsme se stáhli od hranic blíž k Varšavě, Krakovu a ten dopad tam byl. Chápeme, že teď máme spoustu nových registrací uživatelů, kteří přicházejí z těchto zemí a řeší mobilitu i tady. U nás s tím pracujeme a řešíme, jestli toho člověka můžeme registrovat, protože jsme platforma, která sdílí auta mezi lidmi, a stavíme na tom, že je to bezpečné i pro majitele. 

Jste na Slovensku a v Polsku, nevnímáte to zpětně jako ne úplně šťastný tah? 

Kdybychom to tehdy věděli, vzali bychom to v potaz. Každopádně růst do Polska a na Slovensko byl vždy logický. Byla to pro nás první zahraniční expanze a chtěli jsme být blízko novým trhům. Po České republice se nabízí Slovensko, tam se jedná spíš o rozšíření provozu. Polsko je také logický trh, kam růst, protože je mnohem větší než Česká republika. Dnes bychom se na to možná s vědomím války zpětně dívali jinak.  Ale my jsme tam expandovali během covidu, to znamená, že to načasování také nebylo úplně optimální. Myslím si, že to nakonec bylo dobré rozhodnutí, protože tyto věci se odkládat nemají a vždy si z takového trhu odnesete spoustu nových poznatků. Ale samozřejmě teď z hlediska další expanze hledíme spíše na západ než na východ. 

Kam se chystáte do budoucna, můžete zmínit nějakou zemi nebo region?

Určitě na západ. U nás ta platforma je vlastně o softwaru, protože my nevlastníme ani to jedno z těch 2,5 tisíce aut. Jsou to auta privátních majitelů, takže škálování je v tomto jednodušší. Rozhodneme se, kterou zemi spustíme, máme platformu, která to povoluje. Pak je to o tom, že musíme investovat do marketingu. Velice zajímavé pro „peer to peer carsharing“ jsou severské země. Tam je silná lokální komunita a lidé se nebojí sdílet věci mezi sebou. Vztahy mezi sousedy jsou obecně otevřenější. Je tam i velká náklonnost k elektromobilitě, která se také nabízí v rámci “peer to peer carsharingu.” Tam se tedy i proto porozhlížíme, ale stejně tak jsou to země jako Španělsko Portugalsko a případně i země bližší České republice.

Vodík se v dopravě také řeší, chystáte něco v tomto ohledu?

Koukali jsme se na to, ale nechystáme. Víme, že vodíková auta už v republice jsou, ale nabíjení je zatím komplikované. Samozřejmě hledáme možnosti, co s tím můžeme vymyslet a jestli je tady po tom vůbec poptávka. Zatím jsme vyhodnotili, že poptávka tady není a souvisí to s nabíjecí infrastrukturou. Kolem vodíkových aut není velké PR. Spíše to analyzujeme, ale není to něco, co bychom teď aktivně řešili.

Jak vidíte budoucnost cestování za 10, 20 let?

Moje ideální představa by byla mít v telefonu jednu aplikaci, která mi propojí všechny různé dopravní módy, možnosti. Když bych si řekl, že jedu z bodu A do bodu B, tak mi to nakombinuje všechny možnosti a řekne: „tohle je pro tebe nejlevnější nebo nejrychlejší“ a já si následně vyberu.

Je reálné všechny možnosti cestování spojit do jednoho? 

Z hlediska toho, co se teď děje na trhu, tak zatím ne. Přichází spousta nových nápadů, ale jsou to vždy separátní aplikace, které řeší jeden uzavřený segment. Nápady tady jsou, ale je to velice složité z hlediska technologického zajištění a komplikované i z hlediska škálování. Může se to vyřešit pro Prahu, kde v rámci portfolia služeb, které máme na starosti, je například Citymove. Zde se nakombinuje městská hromadná doprava, carsharingy, půjčení kol a skútrů. Ale aby to mělo úspěch, tak Praha nestačí. Potřebujete jít dál do zahraničí, a pokud se má najít řešení pro každé město individuálně, tak to stojí úsilí. Věřím ale, že během 10 let se toho dočkáme.