Letošní rok bude podle českých průmyslníků tím nejtěžším od doby sametové revoluce. Vládní strop na ceny energií má své limity a podle průzkumu Národního centra Průmyslu 4.0 uzavřela třetina firem ještě před jeho schválením zatěžující kontrakty s cenami několikanásobně vyššími, než jaké byly doposud zvyklé platit. Naprostá většina firem (78 procent) očekává v tomto roce pokles svého zisku a třetina průmyslových podniků se připravuje na ztrátu.
„Očekáváme velmi složitý rok. Když sečteme pravděpodobný pokles tržeb s opačným vývojem nákladů, nebude to v žádném případě jednoduché,“ komentuje nastalý stav Jaroslav Chvojka, výrobní ředitel Linetu. „Situace je hodně špatná. Už teď mohu potvrdit, že to bude zřejmě nejhorší rok v naší skoro třicetileté historii,“ obává se Ivan Novotný, jednatel Miroslavských strojíren.
Vládní opatření k zastropování cen elektřiny pro všechny firmy předejde tomu nejhoršímu – aby podnikatelé záviseli na spotových cenách, které se opět mohou utrhnout z řetězu. V roce 2022 na tento způsob nákupu doplatily například Juta miliardáře Hlavatého nebo severomoravská ocelárna Vítkovice Steel.
Strop má však své limity. Byl stanoven do 80 procent nejvyšší měsíční spotřeby z posledních pěti let s maximem na úrovni 6 050 Kč/MWh za elektřinu a 3 025 Kč/MWh za plyn. A právě to není podle kritiků dostačující. Odkazují přitom na stropy sousedních států, které jsou pro náš zahraniční obchod klíčové (například Německo se stropem ve výši 130 eur/MWh).
Celoevropské řešení?
„V takovém prostředí ztrácí české firmy svou konkurenceschopnost vůči svým zahraničním partnerům,“ kritizuje situaci Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. A právě pokles zakázek je to, co české průmyslové firmy trápí. Třetina firem má zakázek méně než před rokem a očekává se další pokles.
O celoevropském řešení vláda usilovně jednala v rámci našeho předsednictví EU, na výsledek si ale budeme muset ještě počkat. Už teď však kritici namítají, že se jedná o marné pokusy. Jako důvod udávají velké rozdílnosti energetických mixů jednotlivých států a míru náročnosti jejich ekonomik na energie. Nepodaří-li se to, bude to pro Českou republiku velmi nevýhodné.
Český průmysl je energeticky náročný, po Rumunsku nejvíce z celé Evropské unie. Pokud ještě loni tvořily náklady na energie díky jejich nízkým cenám u většiny firem jednotky procent, v letošním roce jsou to dvouciferné položky. Naprostá většina obchodních smluv s navýšením ceny kvůli dražším energiím nepočítá, a proto není divu, že naprostá většina výrobních firem (78 procent) očekává v tomto roce pokles svého zisku. Se všemi negativními důsledky do výše daňových odvodů do státního rozpočtu.
Riziko zdražení
Veřejné finance už tak nejsou v dobré kondici a otázkou je, jak velkou energetickou dotaci si náš státní rozpočet může dovolit. Celkově by podle vládních materiálů mělo zavedení cenových stropů pro všechny odběratele vyjít státní rozpočet na 170 miliard korun. Část plánuje vláda získat z příjmů mimořádné daně uvalené na energetický sektor (přibližně 50 miliard korun).
Vzhledem k výslednému deficitu ve výši 120 miliard korun se proto stále častěji diskutuje o uvalení mimořádné daně i na finanční instituce. To s sebou nese riziko zdražení již tak drahých investičních úvěrů, které průmyslové podniky potřebují jako sůl (úroková sazba u komerčních úvěrů se pohybuje v tuto chvíli na čtyřnásobku v meziročním srovnání).
Jak kompenzovat zastropování
Vyjasněn stále není způsob, jakým bude vláda zastropované ceny energií kompenzovat jejich dodavatelům. Energetický byznys je velmi náročný na cash-flow kvůli zálohám ve výši nasmlouvaných kontraktů, které dodavatelé musí pravidelně skládat. Proto lze očekávat, že svou činnost ukončí další z nich, zejména malé a střední firmy. S veškerými negativními dopady do stability dodávek a oligopolizace segmentu v dalších letech.
Miliardář Petr Paukner, který se obchodováním s energiemi zabývá přes dvacet let, s energetickým stropem pro všechny firmy kvůli negativním dopadům do státního rozpočtu nesouhlasí a zdůrazňuje, že firmy se budou muset především na novou situaci transformovat. „Podpořil bych pouze ty, které nějakým způsobem investují do snížení své energetické náročnosti, jiná cesta není,“ komentuje miliardář prvorepublikového stylu, který sám obchodoval celý život s uhlím, a nyní se přeorientovává na zelené zdroje.
Jiný miliardář propagující obnovitelné zdroje nejen ve své fabrice Vítkovice Cylinders, Jan Světlík, s Pauknerem nesouhlasí. Několikrát veřejně prezentoval, že strop i pro velké podniky je základ pro to, aby český průmysl letošní zimu přežil. “V opačném případě by firmy musely dělat drastická úsporná opatření nebo i zastavovat výrobu. My jsme se chystali na přesun výroby do Polska a dalších zemí. Vyrábět tady v Česku by bylo dlouhodobě neudržitelné,“ uzavírá.
Autor: Alena Burešová
