Evropa už není pro Američany v centru pozornosti

AMERICKÝ SPECIÁL #3: S Amerikou je spjatá velká část jeho profesního života. Nedlouho po sametové revoluci odjel do USA studovat žurnalistiku. Už jako novinář reportoval o dění za „velkou louží“ coby zpravodaj Českého rozhlasu ve Washingtonu. A poslední čtyři roky šéfuje Českému centru v New Yorku. Změnily se v průběhu času Spojené státy nebo to, jak Američané vnímají Česko? Co je vlastně náplní jeho práce a na jaké projekty se můžeme těšit? Miroslav Konvalina v rozhovoru z jeho působiště v New Yorku.

Úplně první návštěva USA na počátku devadesátých let na Miroslava Kalinu silně zapůsobila. „Hodně jsem vnímal tu bezpečnostní situaci, jestli náhodou nezastavím autem ve špatné čtvrti nebo jestli mě někdo nepřepadne. Takové starosti už dnes nemám,“ říká. Intenzivní momenty také zažil po 11. září 2001 a během pandemie covidu-19, kdy sledoval, jak neustále roste počet obětí. „New York je středem kulturního, obchodního i finančního světa. Stačí jediná nepředvídatelná událost a všechno může být jinak,“ dodává Konvalina. 

Prezidentské volby budou o ekonomice

Na otázku, jestli se Amerika za ty roky, co ji zná, nějak změnila, odpovídá, že „je v podstatě stejná, stejně ambiciózní a stejně hrdá. Řada lidí, zejména když vyjedete pryč z New Yorku, vám řekne, že je to nejlepší země na světě. Jsou tu výborné vysoké školy i výzkumné ústavy…“ 

V mnoha oblastech je Amerika na špici, i tamní společnost ale podobně jako zbytek světa čelí obrovským změnám a výzvám na poli vědy a techniky. Řada Američanů nicméně řeší hlavně svoji aktuální životní situaci. 

„Pokud bude mír, v nadcházející prezidentské kampani bude na prvním místě ekonomika a to, jak se lidem daří – jestli mají práci, jestli mají zajištěný životní komfort. To je pro ně samozřejmě daleko víc než pohled někam do vzdálené budoucnosti, byť se jedná o jejich děti a vnuky. Pocit, že Amerika by ty věci měla překonávat, aniž by se vzdala životního komfortu a životního standardu, ten je tady dost silný,“ přibližuje Konvalina.

Vnímání Česka se změnilo

Co se naopak změnilo, je to, jak Američané vnímají Česko. „V devadesátých letech to bylo tak, že každý toužil jet do Prahy. Na začátku devadesátých let přijížděli studenti, kteří učili na našich školách angličtinu; přijížděli lidé, kteří říkali ‚co byla Paříž sedmdesátých, osmdesátých let, to je v devadesátých letech Praha‘. Dnes už k nám přicházejí lidé, kteří mají bohatou zkušenost s Českou republikou, už to považují za normální, že se sem kdykoliv mohou vypravit, už to není něco nového,“ dělí se Konvalina o své postřehy.

Je to dáno i tím, že Evropu obecně z centra pozornosti vytlačili jiní světoví hráči. „Čekal byste, že většina zahraničních studentů na prestižních hudebních školách bude z Evropy, ale oni jsou z Číny,“ upozorňuje.

Určitý vývoj Konvalina pozoruje i co se týče cestování Čechů do USA. „Zatímco v devadesátých letech Češi masově migrovali do Ameriky za životními příležitostmi, za studiem či za prací, během covidu nastal určitý odliv a teď sem jezdí podle mého názoru i na krátkodobou zkušenost. Udělají si tady svůj projekt, ale pak se vrátí zpátky do ČR. Vědí, že mohou v tom projektu kdykoliv pokračovat, když se tady pro něj vytvoří podmínky, ale zároveň tvořit a pracovat v Čechách.“

Náplň Českého kulturního centra je rozmanitá

Český dům v New Yorku, který Konvalina vede, se snaží uvádět českou kulturu ve všech uměleckých žánrech, a nejlépe v americkém kontextu. „Není to jen o prosazování nových kulturních projektů, návštěvách umělců a velkých uměleckých těles po Americe, zejména tady v New Yorku. Je to také o sbírání zkušeností a kontaktů. Bez nich se vůbec neobejdete,“ konstatuje Konvalina. 

Prosadit se v Americe není podle Konvaliny jednoduché. „Velmi omezený počet lidí má ten komfort, že přijede do New Yorku a cítí se tu jako v bavlnce. Čeká na ně sál, týden večerních představení, mají zajištěné publikum a PR propagaci,“ říká. Prosadí se podle něj hlavně ti umělci, kteří se nebojí jít vlastní cestou. „Když Američané vidí, že vyvíjejí sami iniciativu, že jim nikdo neotvírá pouze dveře, tak si většinou během pár týdnů tu cestičku najdou,“ dodává.

Konvalina se pravidelně setkává krajany i s Čechy, kteří mají v USA nějaký umělecký projekt. „Když je tady třeba Adam Plachetka, chodím do Metropolitní opery na jeho představení. Chodíváme naproti do restaurace a někdy se stane, že tam přijdou největší hvězdy Metropolitní opery. To je můj večer snů,“ svěřuje se Konvalina.

Aby za námi něco zůstalo 

Jako ředitel Českého centra má dle svých slov jediný cíl: „dokončit tu misi tak, aby za námi něco zůstalo a pak ji předat někomu, kdo poběží s tou štafetou dál“. Natrvalo v Americe kvůli rodině zůstat nechce, v budoucnu by se ale rád zapojil do organizace a podpory českých aktivit v USA. 

„Velmi mě třeba zajímá Národní české a slovenské muzeum v Iowě, kde je obrovský potenciál pro prosazování české kultury. Velkou radost mám z kontaktů s velvyslanectvím, s generálními konzuláty, které jsou nejen v New Yorku, ale i v Chicagu, v Los Angeles, a také se sítí honorárních konzulů,“ vyzdvihuje Konvalina.

Na příští rok se mu podařilo naplánovat výstavu s archivem Metropolitní opery. „K vidění budou všechny kostýmy českých primadon, které tady kdy zpívaly. Spolupracovat budeme i s Národním muzeem v Praze,“ těší se Konvalina.

Celý rozhovor ve videu nebo podcastu.

Americký speciál vzniká s podporou Progresus Invest Holding.