Podniky i státy napříč světem přesouvají svou dokumentaci do digitální prostředí. Kdy se Evropa dočká „bezpapírového“ světa, a o tom, jak technologie funguje hovoří David Nekvasil, manažer programu IDP ze společnosti Kendaxa.
Digitalizace je jedním z pilířů celého průmyslu 4.0. Její vývoj bezpochyby klade nároky i na změnu procesů veřejné správy – mluví se o globálním přesunu veškeré dokumentace do digitálního světa. Jak blízko ale tato realita je a kdy naposledy uvidíme v evropských firmách „papíry“?
„Já bych se v tomto ohledu přidržel programu digitalizace, což je jedna z dvou hlavních priorit Evropské unie. Program digitalizace je vypsaný do roku 2027, tak proč nevěřit tomuto datu,“ komentuje Nekvasil. Sám věří, že papírová forma dokumentů ještě chvíli vydrží i když jsme na dobré cestě k jejich digitální náhradě.
Kontrola na více frontách
Při až neuvěřitelném počtu fyzických dokumentů, kterými disponuje každý člověk, je těžko představitelné, že všechny své doklady převedeme do virtuálního světa bez jediné chyby. Občanské průkazy, kartičky pojištěnce či pasy – všechny mají nějaká důležitá specifika. Ne každý se ale o dokumenty stará a podle toho i vypadají. Jak lze zaručit kvalitu kopie i u „ošuntělých“ kusů?
„U těch velmi nekvalitních dokumentů nemáme stoprocentní jistotu, že jsme je přečetli dobře. To se řeší porovnáním s daty očekávaného výstupu. Když je vyextrahovaná adresa, zjistíme, zdali vůbec existuje, případně jestli směrovací číslo k této adrese pasuje. Často se například zamění pětka a šestka,“ vysvětluje Nekvasil.
Mimo usnadnění práce i důležitý sběr dat
K přesouvání veškeré dokumentace do „digitálu“ používá mnoho nejen tuzemských podniků specializované softwary, které dokážou určit, jaká data z dokumentů potřebujeme do tohoto prostředí převést. Zjevnou, ale málo zmiňovanou, výhodou je v tomto ohledu i sběr těchto dat, které lze dále využívat k možnému rozvoji podniku.
„To je typický problém řady velkých firem. Mají spoustu dat, ale neumějí s nimi pracovat. K tomu naše řešení umí přispět – vytáhneme relevantní data, například ze smluv, a ta se následně zpracují,“ dodává a pokračuje: „Například pojišťovny si mohou nastavit jakýsi „benchmarking“ a zjistí, že mají velký prostor ve zlepšení pojistných smluv, neoptimální nastavení rizik a podobně,“ uzavírá David Nekvasil.
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
