Sezóna 2021/2022 je minulostí a mimo jiné neupadne hned tak v zapomnění díky tomu, že ani jednu z domácích trofejí nezískal, v rozporu se zavedenými pořádky, žádný z pražských movitých celků. Ba co víc, v souboji s ekonomickými titány v podobě obou S uspěl klub, jehož dluhy odhadoval deník Sport v únoru na 175 milionů korun, v průběhu mistrovské sezóny hledal a přes pomoc společnosti Deloitte stále nenašel kupce. A pak že se zázraky nedějí.
Zatímco se Sparta může utěšovat alespoň skutečností, že ze čtyř posledních derby ovládla tři, Slavia z pozice nejbohatšího klubu v zemi musí vyhodnotit poslední sezónu jako takřka propadák. Uhrála sice třetí evropské čtvrtfinále v řadě, stalo se tak však v nově vzniklé Evropské konferenční lize, do které spadla poté, co neuspěla ve třetím kole kvalifikace Ligy mistrů s maďarským Ferencvárosem, aby poté v play–off Evropské ligy nestačila ani na Legii Varšava.
Plná kasa
Kdyby někdo loni v létě zapochyboval o tom, že nový mistr nebude z Edenu, byl by skoro za blázna. Slavia vyhrála jak ligu, tak pohár, navíc došla do čtvrtfinále Evropské ligy, když mimo jiné vyřadila Leicester City a Glasgow Rangers. Na konci července pak šéf Slavie Jaroslav Tvrdík oznámil vstup hlavního partnera v podobě globální víceúčelové investiční platformy eToro, která je partnerem několika klubů v Anglii, Německu či Francii. Podle ruik.cz nový partner posílil rozpočet o cca 50 milionů korun za sezónu plus bonusy.
Kromě toho spanilá jízda pohárovou Evropou Slavii vydělala 400 milionů korun. Do toho mistr prodal Zimu a Simu do Turína a Brightonu, klubové konto tak nabobtnalo o dalších cca 400 milionů. Pak sice neprošel zdravotní prohlídkou Olayinka, čímž padl přestup do FC Kodaň za 3,1 milionu euro, nicméně rozpočet byl více než stabilizován. Navíc v zimní pauze odešel za 130 milionů korun do Lokomotivu Moskva Kuchta, na cca 100 milionů korun vyšel nového, tentokrát čínského chlebodárce Stanciu.
Evropa utopií
Naopak Viktoria Plzeň řešila loni v létě ekonomické přežití. V lize skončila pátá a klubová kasa zela prázdnotou. Během jednozápasové covidové kvalifikace LM 2020/2021 vypadla s nizozemským Alkmaarem, do Evropské ligy viktoriáni nepostoupili po prohře s izraelským klubem Ber Ševa, podruhé za sebou si tak mohli nechat o evropských penězích jen zdát. Tím ovšem finanční katastrofa neskončila. Klubové vedení víceméně počítalo alespoň s prémií 3 miliony eur (cca 75 milionů korun) za postup do Evropské konferenční ligy. Svěřenci Michala Bílka ovšem nezvládli odvetu s bulharským týmem CSKA Sofia a bylo po životně důležité finanční injekci.
Princ a chuďas
Diametrálně rozdílný ekonomický stav se pochopitelně podepsal na přestupech. Slavia si před začátkem sezóny pořídila za 10 milionů korun reprezentačního brankáře Mandouse, za 25 milionů přišel Dán Madsen, Švéd Ousou měl stát cca 10 milionů korun. K tomu nutno přičíst ofenzivní trio Ekpai–Schranz–Krmenčík. V zimě kádr posílili Sor z Nigérie (cca 30 milionů korun) a Ukrajinec Talovierov, jehož hodnota se podle Transfermarket.com pohybovala kolem 500 000 eur, tedy zhruba 12,5 milionu korun. Podle veřejně dostupných zdrojů nakoupila Slavia během poslední sezóny hráče minimálně za 100 milionů korun.
Na druhé straně Plzeň realizovala před začátkem jediný přestup, posilou se stal lehce kontroverzní Kolumbijec Mosquera. Na roční hostování přišel Sýkora, v zimě též na hostování přišel z beznadějně poslední Karviné stoper Santos. Částky za přestup a půjčky nebyly zveřejněny, vzhledem k ekonomické situaci klubu se ovšem mohlo jednat maximálně o pár milionů.
Stratég a motivátor
O skutečnost, že chuďas nakonec vcelku jednoznačně porazil bohatého prince, se podle Ivana Haška zasloužila vedle majitele Adolfa Šádka především dvojice trenérů Michal Bílek – Pavel Horváth. Mimochodem, zatímco trenér Slavie Jindřich Trpišovský bere podle ruik.cz měsíčně 1,3 milionu korun, Michal Bílek stojí Plzeň necelou třetinu.
„Jednou za čas se prostě může stát, že ekonomicky slabší klub dokáže vyhrát ligu na úkor klubu v nesrovnatelně lepší finanční kondici. Každopádně, Michal dovedl reprezentaci v roce 2012 do čtvrtfinále ME, titul vyhrál i se Spartou, jedná se o špičkového trenéra, který navíc hrál fotbal na vrcholové úrovni,“ říká na adresu svého bývalého spoluhráče, mimo jiné Fotbalisty roku 1989 a účastníka MS 1990 v Itálii, exkluzivně pro FocusOn Ivan Hašek.
Velkou roli sehrál rovněž Pavel Horváth. „Ačkoli hrál ve Slavii i Spartě, jedná se o legendu Plzně. Propracovaná defenzíva jde určitě za Michalem, Pavel do toho ale vnesl kreativitu. A hlavně zvládl kabinu, odhaduji, že byl tím elementem, díky kterému si hráči nepřipustili, že hrají v klubu, který na tom není finančně nejlépe. Řekl bych, že to dokonce dokázal využít k motivaci hráčů.“
Víra v lepší zítřek
Server efotbal.cz publikoval loni v únoru článek s otázkou, zdali se po deseti letech nestal z Plzně provinční klub? Hlavní příčinou dotazu byl plzeňský boss Adolf Šádek, za dva miliony korun spolumajitel klubu, který v uplynulém desetiletí vyhrál pět titulů, třikrát se probojoval do Ligy mistrů a ve všech třech případech postoupil ze třetího místa do Evropské ligy.
„Českému fotbalu budou tak, jako do roku 2008, zase výhradně kralovat ekonomicky i sportovně nejsilnější pražští rivalové Sparta a Slavia,“ píše se v textu. Realita? Adolf Šádek se stal měsíc po publikování textu 100% majitelem a v polovině května slavil s klubem svého srdce titul. Sportovní stránka je vyřešena, tíživá ekonomická situace mistra nehodná ovšem zůstává. „Mají zkušený tým, účast v evropských pohárech, která přinese peníze, nemusí být utopie. Bude to těžké, ale dá se to zvládnout,“ konstatuje Ivan Hašek.
Autor: Petr Bošnakov
