Jedny z prvních továrně zkonstruovaných vozidel na vodík překvapivě nebyly automobily, ale šlo kupříkladu o traktor, vysokozdvižný vozík, golfové vozítko nebo ponorné plavidlo. Vyvinul je na sklonku 50. let 20. století americký producent zemědělské a jiné techniky Allis-Chalmers ve spolupráci s americkým letectvem (US Air Force).
Princip reakce zakládající fungování vodíkových článků byl ovšem zdokumentován mnohem dřív, už roku 1802, anglickým chemikem, experimentátorem a objevitelem řady chemických prvků Humphrym Davym. Za vynálezce vodíkového palivového článku je považován ale až chemik a fyzik William Grove, který roku 1839 podnikl řadu experimentů dokazujících že elektrický proud může vznikat z elektrochemické reakce mezi vodíkem a kyslíkem za využití platinového katalyzátoru.
Grove svůj objev označoval vlastním termínem plynovoltaická baterie, pojem palivový článek poprvé použili roku 1889 až Charles Langer a Ludwig Mond, kteří zkoumali jeho potenciál při využití svítiplynu jako zdroje energie. Další pokusy převádět uhlík přímo do podoby elektřiny ale úspěšné už tolik nebyly.
Opravdu průkopnická pozice náleží cambridgeskému profesorovi strojírenství Francisu Baconovi. Ten roku 1932 modifikoval Mondův a Langerův koncept v něco, co bylo označeno jako alkalický palivový článek. Přesto trvalo dalších více než 20 let, než se mu na konci páté dekády 20. století podařilo demonstrovat na praktické ukázce využití jeho vynálezu.
To už se toho ale ujala již zmiňovaná firma Allis-Chalmers, ale především americké letectvo, které v progresivní technologii vidělo slibný potenciál, který by USA mohl pomoct vyhrát vesmírné závody se Sovětským svazem. Ale o tom si povíme zase něco příště.
První vodíkový traktor v praxi
Autor: Petr Pláteník
