Infrastruktura. Nudně znějící slovo, kterému však můžeme děkovat za pokrok lidské civilizace. Už znalosti Inků a Římanů při stavbě silnic a hrází byly zásadní pro úspěchy jejich říší a podobně je náš svět úspěšný díky dálnicím, letištím a přístavům, které usnadňují pohyb v celosvětovém měřítku. Náš progresivní svět má však tendenci neustále růst a infrastruktura, kterou máme v jedné éře, není taková, kterou budeme potřebovat v té další.
Ačkoliv se může zdát, že současná infrastruktura k běžnému životu bohatě stačí, podle serveru Fast Company nás v nedaleké budoucnosti čekají léta plná razantních a nutných změn. Zaprvé se naše infrastruktura bude muset ve velkém rozrůst – města jsou totiž stále větší a větší a podle odhadů v nich bude do roku 2050 žít 70 % populace. Zadruhé čelí velké množství měst vážným hrozbám v důsledku změny klimatu. Až 90 % všech městských oblastí leží u pobřeží, velkou nutnost tak představuje přizpůsobivá a odolná infrastruktura. Posledním bodem je digitalizace infrastruktury. Její fyzická forma ustupuje do pozadí a čím dále častěji se objevují technologie, které jasně a zřetelně stírají rozdíly mezi fyzickým a digitálním světem. A infrastruktura bude muset fungovat v rámci této nové reality.
Na co by byla auta, kdyby neměla kde jezdit?
Naše současná infrastruktura má sklon k rigiditě. Když se objeví dopravní zácpy, jsou ve většině případů pouze v jednom směru, zatímco pruh v druhém směru je takřka prázdný. A právě sem cílí digitální technologie, které se snaží tuto strnulost silnic změnit. Pomalé a neefektivní křižovatky se stanou plynulými, a to díky propojeným vozidlům, která budou řízena počítačem. Podobný princip je nyní na letištích samozřejmostí, můžeme tak říct, že personalizované vyhledávání trasy je pravděpodobné v blízké budoucnosti.
U samotných letišť ještě chvíli zůstaneme. Velkým tématem v oblasti letectví je totiž tzv. „pop-up“ letiště, představující bezproblémovou „přistávací dráhu“ pro létající auta, elektrická letadla aerotaxi a doručovací drony s vertikálním vzletem (eVTOL). Tento druh počítačem spravovaného letiště je nezbytný, má-li být v příštích desetiletích uspokojena poptávka po letecké dopravě, podobně však budeme potřebovat i chytré trajektové terminály.
Udržitelnost a intermodalita jsou podmínkou
Emise uhlíku jsou nejčastěji spojovány přímo s dopravními prostředky. Na vybudování prostředí, které je k jejich provozu potřebné, se však zapomíná. Zatímco se vášnivě dekarbonizují námořní lodě, mnoho výletních lodí v přístavech stále využívá dieselové motory k výrobě elektřiny určené pro jejich chod. Pokud se tedy máme snažit o dekarbonizaci dopravy, nejprve musíme zajistit podmínky, které budou tyto bezuhlíkové možnosti podporovat.
K zajištění takové budoucnosti budeme potřebovat dopravní infrastrukturu, která bude skrz na skrz propojená a vytvoří se tzv. intermodální prostory – letiště budou nadále usnadňovat komerční letectví, ale jejich parkovací garáže se vyvinou v uzly pro autonomní vozové parky se střešními platformami pro eVTOL. Metro a tramvaje ke svým linkám přidají speciální kontrolní vozy, které pasažéry převezou přímo k jejich letadlům, a autobusové zastávky projdou změnou ve speciální chodníkové uzly pro chodce, u kterých bude možné dobíjení zařízení a vypůjčení skútrů, kol a koloběžek. Pokud tedy bude budoucnost dopravy vypadat chytře, jednoduše a zeleně, máme se zcela jistě na co těšit.
Autor: Lenka Hrušková
