Již nějaký čas se společnosti od pouhých transakčních vztahů s akademickou sférou přesouvají k mnohem hlubší, dlouhodobé spolupráci, jejímž cílem je především pokrok ve výzkumu. Jak v tomto směru dosahovat co nejlepších výsledků, radí Kenneth R. Lutchen v článku na Harvard Business Review.
Aby pomohly vychovat potřebnou pracovní sílu, přistupují některé firmy a školy k intenzivnější spolupráci. Ta zahrnuje společné utváření učebních plánů a designování prostor, v nichž se studenti učí.
V současné době je napříč průmyslovými odvětvími široce pociťována potřeba syntézy datové vědy, strojového učení a dalších forem umělé inteligence s technologickými inovacemi výrobků. Také ale roste zájem o zvládnutí pokročilých metod aditivní výroby a dodavatelského řetězce a využití nových výkonných technik ve zdravotnictví, od editace genů po 3D bioprinting, atd.
Mnoho univerzit proto postavilo nebo staví moderní technologická zařízení, v některých případech za spoluúčasti vládních institucí nebo právě soukromých firem. Interakce s řadou společností se ovšem umenšuje, nebo dokonce zaniká krátce po dokončení výstavby. Výsledkem je, že studijní programy stagnují a podniky nadále nesou břemeno přípravy pracovních sil, které vycházejí z akademické obce.
Model spolupráce navrhovaný Lutchenem by mohl tyto nedostatky řešit. Zahrnuje budování udržitelných partnerství prostřednictvím konsorcia společností z různých průmyslových odvětví, jejichž zástupci působí ve stálých poradních sborech univerzit.
Navrhování studijních programů zohledňujících dlouhodobé potřeby širokého spektra společností pomáhá zajistit, aby se vyvíjely spolu s rozvojem technologií. Podniky těží z přísunu potenciálních zaměstnanců, kteří jsou obeznámeni s nejmodernějšími technologiemi, mají praktické zkušenosti s jejich používáním a rozumí tomu, jak je aplikovat v průmyslovém prostředí.
Podle Lutchena by především školy při cestě k úspěšnému výsledku měly následovat těchto 5 rad:
1. Vytvářejte poradní sbory, které zahrnují širokou škálu společností
Jediná společnost by neměla hrát převažující roli v asistenci při utváření učebních plánů. Takové uspořádání hrozí tím, že studenty připraví jen na velmi úzký výsek pracovního světa, což se fakultě a případně i studentům za několik let znelíbí. Naproti tomu rada složená ze zástupců různých společností vytváří široký konsenzus v tom, jaké technologie a dovednosti jsou potřebné k přípravě studentů na práci v reálném světě.
2. Prezentujte společnostem přesvědčivou vizi
Společnosti by díky spolupráci měly získat přístup k potenciálním zaměstnancům a pravidelně se seznamovat s nově vznikajícím výzkumem a inovacemi na fakultě. Každý člen poradního sboru by měl mít možnost navrhnout studentům projekty a určit studenty, kteří budou ve firmě pracovat jako stážisté.
3. Dopředu řešte práva na duševní vlastnictví
V rámci starého transakčního modelu společnosti obvykle hledaly vznikající výzkum v laboratořích fakulty, který by mohl být potenciálně rozvinut do podoby produktů. Během diskusí o transferu technologií však často vyvstávaly problémy související s právy na duševní vlastnictví. Dá se tomu předcházet tím, že se předem dohodnete, kdo bude vlastnit práva na výsledky veškeré činnosti. Toto ujednání posiluje společnosti v tom, aby se intenzivněji zapojovaly, předávaly více znalostí v průběhu projektů a nemusely čelit někdy nereálným očekáváním studentů ohledně vlastnictví a hodnoty jejich příspěvků.
4. Zaměstnejte ředitele se zkušenostmi z podniků
Přípravu studentů by měli řídit a organizovat lidé, kteří vědí, jak firmy fungují, jakých dovedností si cení a jak dovést technologické projekty do konce.
5. Důraz na vybavení a zkušenosti
Většina předních výzkumných univerzit rozvíjí nějakou základní fázi aplikovaného výzkumu. Zároveň ale v celém rozsahu naplňují své vzdělávací poslání, aby připravily cennou pracovní sílu. Ideální je, když studenti mohou uplatnit teorii v praxi tím, že své nápady přemění na výrobky, které by jednou mohly být prospěšné společnosti, a to za výslovného vedení ze strany firem.
Autor: Petr Pláteník
