Podle mnoha evropských zemí je důležitým milníkem v boji proti změně klimatu vodík. Za použití palivových článků v kombinaci s vodíkem lze elektřinu vytvořit velmi čistým způsobem.
O vodíkové ekonomice už se mluví bezmála padesát let a stále jsme nezaznamenali žádné masové využití vodíku a palivových článků. Je tedy otázkou, zda úsilí politiků v Bruselu a Berlíně a zároveň i mnoha soukromých subjektů, které za vodík dlouhodobě lobují, nakonec povede k nastartování vodíkové ekonomiky. Nebo zda vše kolem vodíku zůstane pouhým snem.
Až donedávna se hlavní diskuse týkala toho, zda má smysl používat vodík „čistě elektrický“ nebo ho využít skrze mechanismus skladování a jako “most” mezi naší současnou ekonomikou založenou na fosilních palivech a budoucí obnovitelné energii. Hlavními zastánci vodíkové budoucnosti jsou ropné, plynárenské a chemické společnosti, což dává smysl, protože použití vodíku by jim umožnilo využít velkou část jejich stávající plynové infrastruktury, která by v plně elektrickém světě přišla vniveč.
Odkud vítr vane
Podle Gerarda Reida ze společnosti Alexa Capital se lobistické skupiny pro obnovitelné zdroje snažily o to, aby se veškerý vodík vyráběl v Evropě pomocí obnovitelných zdrojů, jako je vítr a solární energie. „Skeptici však tvrdili, že Evropa nemá zdroje ani veřejný souhlas, zejména pokud jde o vítr, aby rozšířila zařízení na obnovitelné zdroje. Zároveň tito skeptici říkají, že dovoz řekněme ze severní Afriky má daleko větší smysl. A podobný přístup podporují některé části průmyslu v naději, že získají levnější vodík,“ vysvětluje Reid pro server energycentral.com.
Další komplikací je skutečnost, že existuje několik způsobů, jak vodík vytvořit. Nejběžnější metoda používá proces s vysokou intenzitou uhlíku, který přeměňuje zemní plyn na vodík a CO2 při vysokoteplotním tepelném procesu. Tento takzvaný šedý plyn již představuje přibližně 1 procento celosvětových emisí skleníkových plynů a do budoucna tedy není “zeleným“ řešením.
Nabízejí se tři alternativy:
Modrý vodík
První možností je „modrý“ vodík, který využívá tradiční proces parního reformování zemního plynu v kombinaci s technologií zachycující a ukládající vytvořený uhlík. Tato alternativa nahrává podle expertů rapidnímu snížení emisí v krátkodobém horizontu a je považována za první krok k přechodu na vodík zelený.
Zelený vodík
Další možností je „zelený“ vodík, který k oddělení vodíku od vody využívá elektřinu a elektrolyzér. Toto je v současné době velmi nákladné řešení a dosud nebylo provedeno v žádném velkém měřítku. Aby tato metoda dávala smysl, vyžaduje vybudování velké infrastruktury obnovitelné energie. Jeho okamžité využití v celosvětovém měřítku je tak nereálné.
Tyrkysový vodík
Poslední možností je vodík “tyrkysový”, který využívá proces pyrolýzy k výrobě vodíku ze zemního plynu, přičemž jediným zbytkem je pevná forma uhlíku. Metoda je zajímavá zejména kvůli zbytkovému uhlíku, který by mohl být použit při výrobě oceli, baterií nebo nových materiálů, jako je grafen.
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
