Je těžší mládí v Itálii nebo v Česku? Nízké platy, humanitní obory skoro bez šance a drahé bydlení

Díky svému česko-italskému původu získala unikátní zkušenost už během školních let. Vyrůstala sice v Itálii, ale každý rok na dva měsíce zasedla do lavice v české škole. „Dělala jsem rozdílové zkoušky. Zvládla jsem to a mám tak hotové i české základní vzdělání,“ vysvětluje v Italském speciálu Lucie Ferretti.

Díky tomu může srovnávat oba vzdělávací systémy. „V Česku se na základní škole učí informace nazpaměť, třeba v biologii – názvy živočichů a stromů. V Itálii se zase klade menší důraz na gramatiku při učení cizích jazyků. Například ve výuce angličtiny,“ popisuje hlavní rozdíly. Všímá si i odlišného přístupu studentů. „Italové se na rozdíl od Čechů nestydí mluvit cizí řečí, i když ji neovládají perfektně. Víc si věří,“ oceňuje italskou odvážnost.

Od vzorečků k obchodním vztahům

Po maturitě se Lucie vydala na studia fyziky na Milánské univerzitě. „Původně jsem chtěla dělat matematiku, ale po prvním semestru jsem přestoupila na fyziku,“ vzpomíná na dobu na vysoké škole.

Klíčové pro její kariéru bylo setkání s ředitelem agentury CzechTrade, který jí po škole nabídl práci. „Díky tomu jsem se vrhla na podporu obchodních vztahů mezi Českem a Itálií,“ vysvětluje s nadšením Lucie.

Český trh je jiný než italský v mnoha ohledech

„V České republice jsem nikdy nepracovala, takže to nedokážu posoudit, ale preferuji italskou mentalitu, jsou takoví klidnější a ne tak upnutí. Začínají pracovat později. V Česku se začíná pracovat třeba už od šesti, a to bych nezvládla,“ dodává Lucie s tím, že důležité je najít správnou rovnováhu mezi prací a osobním životem.

Lucie vidí svou roli především v přibližování odlišných obchodních mentalit Čechů a Italů. „Největší překážkou je, že mnoho českých firem neví, jak tady funguje trh. Hodně to stojí na osobních vazbách a placených agentech, kteří firmě dodají kontakty a rozjedou byznys,“ popisuje. Češi jsou podle ní často zaskočeni tím, že by měli někomu platit za pouhé vyhledávání kontaktů.

Největší problémy se dostávají na povrch v souvislosti s nedočkavostí Čechů. „Chtějí mít výsledky hned, jenže tady v Itálii se obchody rozbíhají klidně půl roku. Italové jsou pohodovější a některé věci jim trvají déle. Není možné navázat plnohodnotnou spolupráci za měsíc,“ vysvětluje trpělivě s tím, že Italové řeší pracovní věci třeba i při večeřích.

Angličtina není zásadní, ale nebojí se mluvit

Anglický jazyk Italové nepoužívají tolik jako Češi. Najdou se ale výjimky, kde se anglicky mluví. „Například je to aerospace/automotive, tam umí mluvit všichni. Ale třeba agenti skoro nikdy anglicky neumí. Je dobré mít někoho alespoň ve firmě,“ vysvětluje multikulturní rozdíly.

Rozdíly mezi Českem a Itálií jsou i v daních a pojištění. Daně se platí až po roce. Živnostníci je mají nižší než zaměstnanci. „Člověk si nemůže daně platit sám. Většinou je na to zprostředkovatel. Já osobně používám online aplikaci, ve které je to hodně pohodlné. Zdravotní pojištění je největší položka v daních. Zaměstnanci platí mnohem vyšší daně od 27 tisíc eur ročně,“ dodává s tím, že OSVČ mají nízký příjem až do 85 tisíc eur ročně.

Mladí Italové chtějí mít jistotu

Být zaměstnancem je podle Lucie výhodnější. „Preferují to i mladí lidé. V určitých oborech ale musíte mít OSVČ,“ komentuje s tím, že podnikání je velmi náročné. Většina firem podle jejích slov zanikne během dvou let. Finanční jistota v podobě rodičů představuje jedinou záchranu. 

Co říkají Italové na to, že je Lucie napůl z Česka? „Když řeknu, že jsem napůl Česka, tak to pro Italy to zní jako, že jsem napůl slepá, protože Čech se vyslovuje v italštině stejně, jako slepý,“ směje se Lucie. Italové ale znají Prahu a Brno díky motorkám a pivu. „Většina Italů ví, kde je Česká republika,“ dodává.

Víno je národní nápoj, pivu se ale nevyhýbají. „Po práci se chodí na aperitiv, na víno, brambůrky nebo arašídy před večeří,“ popisuje zvyky Italů.

Náboženství je tradice, do kostela už se nechodí

Náboženství je pro Italy kulturní tradicí, to platí i o svatbách v kostelech. „Ne, že by nevěřili, ale je to pro ně tradice. Skoro všichni jsou pokřtěni, ale málokdo opravdu věří. Většina mladých v neděli do kostela nechodí. To spíše ti starší,“ říká.

Pokud se chcete do Itálie přestěhovat za studiem nebo prací, je nutné znát italštinu. „Je to jiné třeba na úřadech. Může vás překvapit i to, že Italové si nepotrpí na dochvilnost. Pokud má někdo zpoždění 5–15 minut, tak je to přijatelné. To Češi úplně nechápou,“ směje se.

Hypotéky jsou drahé, mladí na ně nemají

I když Lucie našla šťastný domov v Itálii, některé věci jí tu vadí. Třeba výše platů a ceny nájmů. „Za posledních 20 let se platy téměř nezvedly, přitom ceny nemovitostí a bytů letí nahoru. Mladí nemají šanci našetřit na vlastní, pokud jim nepomůžou rodiče,“ kritizuje Lucie.

Mimo velká města je ale život levnější. „Zase potřebujete auto a musíte dojíždět za prací. A to zabere dost času,“ říká.

Lucie upozorňuje i na nevýhodu neplacených stáží. „Mladým lidem je společnosti nabízejí. Musí tak mít finanční podporu od rodiny. Průměrný plat se vyšplhá maximálně na 1 500 eur čistého. Což ale není vždy pravda. Výhodou jsou vystudované technické obory. Pokud člověk dělal nějaký humanitní obor, tak má velký problém najít práci,“ ukazuje rozdíly mezi platy.

Italské prvorodičky jsou čím dál starší

Mladí Italové si s nájemním bydlením nevystačí. Nájem totiž bývá dražší než hypotéka. „Musíte mít ale našetřeno 20 % celkové částky. Nemovitosti jsou mimo Milán mnohem levnější. Banky se ale jistí. K uzavření smlouvy pomáhají smlouvy na dobu neurčitou,“ vysvětluje.

„Děti jsou v Itálii drahé, školky také a je jich málo. Mnoho mladých rodin ty náklady nezvládne, proto tu roste věk prvorodiček. Ten průměrný se posunul na 32 let,“ vysvětluje důvody, proč Italky odsouvají mateřství.

Čerstvé suroviny stmelují lidi

Volný čas tráví Lucie vařením pro přátele a zahradničením. Na Itálii si vychvaluje hlavně kvalitní a čerstvé suroviny. „S kamarády společně vaříme a trávíme večery. To, že umím česky a mám k Česku blízko, Italky nepoznají. Znám hodně párů, kdy je Ital s Češkou, ale naopak jich moc není. Češky pro ně ale nejsou hrozbou,“ směje se Lucie na závěr.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se navíc:

• Podrobnější srovnání italského a českého vzdělávacího systému
• Luciiny zkušenosti se studiem fyziky na italské univerzitě
• Detaily o tom, jak funguje spolupráce mezi českými a italskými firmami
• Informace o životní úrovni a platových podmínkách v Itálii ve srovnání s Českem
• Luciiny postřehy o rozdílech v přístupu k náboženství mezi mladými Italy a Čechy
• Tipy pro Čechy, kteří by chtěli studovat nebo pracovat v Itálii
• Luciiny oblíbené aspekty italské kultury a co jí na Itálii vadí
• Jak mladí Italové vnímají Českou republiku a co o ní vědí
• Luciiny úvahy o možném návratu do České republiky v budoucnosti

Italský speciál byl natáčený v průběhu června 2024 v italském Miláně a okolí. Děkujeme partnerovi speciálu, firmě Slevomat.