Tesla ovládá polovinu amerického trhu s bezemisními vozidly, který ovšem činí pouhá dvě procenta trhu se všemi auty. Evropské automobilky, jako například Volkswagen, také masivně investují do elektroaut. Přesto však elektroaut nejezdí tolik, jak by se z všudypřítomné reklamy a ze všeobecného nadšení zdálo. Důvody jsou velmi konkrétní a věcné: poměrně dlouhá doba dobití, nedořešená infrastruktura, obavy o dostatečný dojezd a při bližším zkoumání také ekologické ohledy. Jak si v těchto ohledech vede vodík?
Rychlost čerpání „paliva“
Pokud jde o rychlost dobíjení, auta s vodíkovými články jsou jasným vítězem. V rychlodobíjecí stanici se Tesla nabije na 30–50 % za 15 minut, pro plné nabití je třeba však počkat víc než hodinu. Oproti tomu vodíkovou nádrž natankujete za méně než pět minut a celý proces je možná jen nepatrně delší než tankování u běžné benzínky. Ve vodíkových autech se s výjimkou záložní baterie žádná elektřina neukládá, takže nevznikají ani ztráty – energie se vyrábí podle potřeby motoru.
Dojezd na jednu náplň
Pokud jde o dojezd, auta na vodík opět vítězí. Tři modely vodíkových aut, které při troše štěstí můžete potkat na silnicích vyspělých států, mají dojezd 500 km, 580 km a 610 km. Třebaže některé modely Tesla na jedno nabití ujedou přes 480 km, jsou velmi drahé. U levnějších elektroaut je dojezd výrazně kratší.
Zdálo by se, že elektrická auta jsou bezemisní, tudíž ekologická. Problém však tkví v tom, že na výrobu baterií jsou potřebné kovy (měď, nikl) a některé vzácné kovy (lithium, kobalt). A těch, jak již název naznačuje, není na planetě nekonečné množství. Před nedostatkem vzácných kovů a možností, že jejich cena bude v důsledku toho prudce stoupat, varoval už loni dokonce i člen vedení Tesly. Střednědobým řešením je otevírat nové doly, ale to není udržitelný přístup.
Vysoká cena: daň malému trhu
Vodíková auta mají pochopitelně též své mínusy. Jedním z nich je cena vozu. Cena vodíkového auta je pořád ještě o nějakých 400 000 Kč vyšší než cena levnějšího elektromobilu. Je to však dáno objemem výroby, který je u vodíkových aut zatím velmi nízký a neumožňuje využít úspor z rozsahu. K zatím nepříznivé ceně vozů je třeba přidat ještě cenu paliva, tedy vodíku, která je obdobná nebo vyšší než u benzínu. V ceně jízdy na kilometr elektroauta jednoznačně vedou. Cenovou situace ovšem může změnit rozvoj trhu s palivovým vodíkem.
S rozvojem vodíkových čerpacích stanic, které jsou zásadním faktorem rozvoje této technologie, přibude více vodíkových aut, a čím více aut se bude vyrábět, tím nižší bude jejich cena. Toyota zvýšila výrobní kapacitu desetkrát, což by mohlo stlačit cenu Mirai dolů. Vodíku věří i Honda a Hyundai, a záměr vyrábět menší vozy na vodík oznámila automobilka Renault.
Síť pump = základ úspěchu
Druhým omezením je zatím nedostatečná, tedy příliš řídká a v Česku zatím prakticky žádná síť čerpacích stanic na vodík. To se však může časem výrazně změnit, zejména vzhledem k faktu, že stanici na vodík lze začlenit do areálů současných benzínových čerpaček. Ostatně ani u elektromobilů není nabíjecí infrastruktura zatím žádná sláva – zkuste si dobít elektromobil například když bydlíte na pražských Vinohradech a parkujete na ulici.
Autor: Petr Bílek
