Kolik pilířů potřebujeme, aby se důchodový systém nezhroutil? Novinka v roce 2024 napoví

Není to ještě penzijní reforma, přesto i tak získáváme další možnost, jak se zajistit na stáří. O novém penzijním připojištění, investování do důchodu, ale i nejistých výhledech do budoucna jsme si v rozhovoru povídali s Janou Brodani, výkonnou ředitelkou Asociace pro kapitálový trh České republiky. 

Jak jednoduše vysvětlit, co zkratka DIP znamená? „Jde o tzv. dlouhodobý investiční produkt,“ objasňuje význam tří písmen Jana Brodani. „Díky němu se třetí důchodový pilíř rozšíří o další možnost, jak se lidé mohou zajistit na stáří. Ke dvěma stávajícím produktům (penzijním fondům a investičnímu životnímu pojištění) přibude nový – taková vstupní brána do světa investic v rámci penzijního zajištění. Můžete jeho prostřednictvím investovat do veřejně obchodovaných akcií, dluhopisů, investičních fondů, ale třeba i ukládat peníze na bankovní účty.“

 A už jen podpis prezidenta nás dělí od toho, aby bylo možné DIP využívat hned od ledna roku 2024.

Dlouhodobý investiční produkt je nastavený tak široce, že podle Brodani může zaujmout každého. „Ten, kdo se už delší dobu věnuje investování, si může vybírat konkrétní akcie. Někdo, kdo chce dynamičtěji investovat, ale třeba si není si jistý tím, do jakých akcií nebo dluhopisů své peníze vložit, pro něj jsou tu investiční fondy. A určitě se najdou i konzervativní investoři, kteří si řeknou, že peníze budou odkládat na bankovní účet,“ dodává k tomu.

Dílek do skládačky

V českém systému připojištění jde spíše o takový dílek do skládačky celkového zajištění. „Regulace je momentálně nastavena tak, že do penzijních fondů lze investovat 24 tisíc korun ročně. Situace se nyní mění, limity se sloučí a v jejich rámci bude možné investovat do třech produktů. Je to něco jako nadstavba nebo doplnění – ale třeba i tahák pro nové investory,“ upozorňuje na zásadní změnu podmínek Brodani. Právě lidé, kteří pravidelně investují do fondů, budou podle výkonné ředitelky Asociace pro kapitálový trh České republiky příštími investory v rámci DIPu. 

DIP mohou poskytovat jen licencované subjekty, které mají navíc povinnost zaregistrovat se u České národní banky. „Když si budu nějaký produkt vybírat, první věc, kterou udělám, je, že se podívám na web České národní banky, kdo je poskytovatelem,“ dává základní radu Brodani. „Stejně jako ostatní produkty ve třetím pilíři musí jít o dlouhodobé spoření – tedy splňovat podmínku takzvaně 10+20. Člověk si musí peníze odkládat nejméně 10 let a nejméně do 60 let věku. Jedna z klíčových věcí pak je, investovat u velmi důvěryhodné instituce.“

Důležité je také podotknout, že dlouhodobý investiční produkt musíme vnímat jako široký koncept – u každé instituce bude vypadat pravděpodobně trochu jinak. „Někdo bude spíše nabízet jenom možnost pro investora, někdo celé portfolio, od běžného účtu až po investiční fondy. Každý si bude vybírat podle svých preferencí, do čeho by chtěl investovat,“ dává příklady Brodani.

Není bez rizika

Naše čtenáře bude ale určitě zajímat i potenciální rizikovost takového produktu. „U DIPu obava, že o peníze přijdu, může být veliká,“ přiznává upřímně výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh České republiky. Ale jedním dechem dodává: „Proto je potřeba učinit dva kroky, které mohou riziko zmírnit. Prvním je výběr poskytovatele DIPu, konkrétně důvěryhodné instituce. Z druhé strany ale také DIP nabízí velmi široké spektrum, ať investování do akcií, nebo třeba uložení peněz na bankovním účtu – může si vybrat opravdu kdokoliv. Tím se liší právě od investičních fondů, kde profesionální manažer zajistí jednak výběr investic, jednak vkládá peníze už do konkrétního portfolia. A třetí věc je pravidelná investice – člověk může každý měsíc investovat stejnou částku a někdy, když jsou třeba akcie velmi drahé, jich kupuje méně, někdy jich zase naopak kupuje víc.“

Na otázku, kolik vkládat do DIPu peněz, neexistuje jednoduchá odpověď. „Úplně jinak se na to bude dívat člověk, kterému je 20, a někdo, komu je 50. Na webu České správy sociálního zabezpečení najdete důchodovou kalkulačku, kde zadáte své údaje a vidíte, jaký může být váš očekávaný důchod. Pak si dopočítejte, kolik bude potřebovat navíc,“ předkládá velmi jednoduchý návod Brodani. Řeč je tedy o jednotkách tisíc měsíčně, abychom si udělali představu. Samozřejmě nyní je potřeba vzít v potaz i vysokou inflaci.

 „Za poslední dva roky tzv. legendární tisícovka na penzijko už jako zajištění na stáří nestačí,“ dodává.

Smysl přitom bude mít každá uspořená koruna, vyvrací jeden z omylů Brodani. „DIP je určen lidem, kteří jsou ekonomicky aktivní. Nese s sebou totiž i daňovou odečitatelnou položku. Když si člověk měsíčně odkládá tisícovku, tak si ke konci roku odečte 12 tisíc bez nějaké penalizace ve smyslu, že je to málo nebo hodně. Tím pádem se DIP vyplatí už u té první stokoruny, jako benefit, který stát poskytuje.“

Stará známá novinka

Ačkoli je DIP svého druhu novinka, diskutoval se předtím osm let. Proto se u něj ještě najde pár detailů, které bude potřeba doladit, aby to lépe fungovalo. „Když se takováto inovace zavádí, nikdy nelze domyslet úplně všechny situace,“ je přesvědčená Brodani. „Penzijní fondy se ladily x let a vždy se tam něco upravovalo. To je zcela normální a přirozené.“ 

Výhodou DIPu také je, že v zásadě nepřináší žádné nové investiční produkty. „Je to jenom takový zastřešující produkt pro ty již existující,“ pomáhá si s přirovnáním Brodani. „Využil se stávající způsob podpory individuálního zajištění na stáří, kterým je třetí pilíř. Akorát se oba limity, které tam dosud byly, sloučily v jeden, který mohou využít všechny tři produkty. Je to ve své podstatě velmi jednoduché a právě jednoduchost přináší určité bezpečí, protože tady nevymýšlíme kolo, ale využíváme v plné míře něco, co už existuje.“

Samozřejmě penzijní připojištění souvisí úzce s důchodovou reformou, na kterou zatím marně čekáme. „Dá se na to dívat ze dvou pohledů. Za prvé není tu žádná penzijní reforma – respektive jen si na jedné straně přispíváme do prvního pilíře v rámci solidarity s těmi, kteří do něj přispívali přede námi, na druhou stranu část prostředků jde povinně na individuální penzijní účet s ohledem na demografickou situaci. Jenže první pilíř se dostává do deficitu, nestíhá dosahovat zajištění stejné úrovně jako v minulých letech. Statistika je neúprosná, bude tu více a více důchodců v poměru k lidem, kteří budou ekonomicky aktivní,“ varuje nás výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh České republiky.

S demografickým vývojem jsme se už podle Brodani bohužel dostali do situace, kdy nějaký razantní zásah by způsobil výrazný odliv prostředků z prvního pilíře. „A to se vždycky musí dotovat z nějakých jiných zdrojů, buď se zvýší odvody ekonomicky aktivním lidem, nebo se zvýší věk odchodu do důchodu, anebo se vezmou peníze jinde,“ vysvětluje. „Co dělá DIP,“ vrací se Brodani k hlavnímu tématu rozhovoru, „je, že zatraktivňuje třetí pilíř pro ty, kteří se chtějí sami zajišťovat na stáří a kteří na to mají prostředky. Není to penzijní reforma, zároveň i tak nabízí více možností, jak spořit na důchod. A taky k tomu trochu pobízí.“

Druhý pohled na penzijní reformu podle Brodani je, že se dá dohromady masa lidí, u kterých bude zjevné, že poptávají takovéto řešení. „Třeba by šlo nějakým způsobem upravit třetí pilíř tak, že by částečně suploval druhý pilíř,“ navrhuje. „Kupříkladu každý, kdo nastupuje do zaměstnání, si bude přispívat do třetího pilíře – samozřejmě s možností z toho kdykoli vystoupit.“