Až přehnané obavy z velkých nákladů na modernizaci podnikového informačního systému provází začátek snad každé mé úvodní schůzky s výrobními podniky, říká Ivo Procházka, odborník na digitalizaci středních a menších podniků ze společnosti Ness.
Ještě než vám vysvětlí, v jaké situaci se nachází, a ještě než jim vy na oplátku popíšete, s jakým řešením přicházíte a jak by si vaše řešení poradilo s jejich akutními problémy, objeví se jako strašák až paranoidní obava z výsledné ceny, která celou diskusi provází.
Pokud výrobní podnik pořizuje novou výrobní halu, nový stroj do výroby nebo kamion pro rozvoz zboží, jasně si uvědomuje výši nákladů spojených s pořízením hmotného majetku. Když však přijde na podnikový informační systém (nehmotný majetek), zdá se, že laťka, kterou máte v prodeji přeskočit, je nastavena proklatě vysoko: „Však mi to v IT nějak naprogramují, jako to doposud dělali“, anebo „to zvládneme v excelu, nepotřebujeme přeci hned pořizovat nový systém“.
Proč se české firmy bojí investovat do digitalizace?
Když s porozuměním přikyvujete, aby to hlavně moc nestálo, a diskuse se konečně rozeběhne, vidíte, že výrobní podnik již dávno vyrostl z informačního systému, se kterým v devadesátých letech začínali. Ze všech stran se na vás sypou varovné vykřičníky, jako manuální zadávání dat, excelovské tabulky, chybějící integrace, nekonzistentní a duplicitní data a příliš mnoho vývoje na zakázku.
Nevím, proč se české podniky až nepřirozeně bojí investovat do IT. Je to malou prodejní marží, která omezuje výši investičního rozpočtu? Jsou to malé ambice růst a expandovat do zahraničí? Je to snad malý rozhled a porozumění, jak moc IT rozhoduje o budoucnosti a kolik nejlepší v jejich oboru investují do IT? Nebo je to poměrně častá pozice na nižších příčkách dodavatelského řetězce, která v sobě zahrnuje vše právě zmíněné?
Přál bych si, aby úvodní diskuse začínala „chceme zdvojnásobit obrat“, „chceme expandovat do zahraničí“, „chceme v reálném čase sledovat důležitá KPI ve všech našich výrobních závodech“ anebo „víme, že nás současný podnikový informační systém brzdí, chceme to změnit, a proto jsme vás oslovili“.
Na Západě se do IT investuje 7 % obratu, u nás stěží 2 %
IT technologie pro komplexní podporu výroby se za posledních deset let překotně rozvíjejí. Ti nejlepší v oboru ví, že pokud chtějí zůstat na špici, musí investovat daleko více než v minulosti obvyklá necelá 2 % z obratu. Nejlepší výrobní podniky v námi blízké západní Evropě investují až 7 %, což bývala obvyklá výše investic do IT ve finančním segmentu. Typický český výrobní podnik však bohužel neinvestuje ani ty 2 %. Při obratu 1 miliarda korun by 2 % vyžadovaly investovat 20 milionů korun ročně do IT a 7 % by vedlo k neuvěřitelným 70 milionům.
Českým výrobním podnikům hrozí, že pokud nezachytí trend digitalizace, automatizace a robotizace (zkráceně digitalizace), který se ve vyspělých ekonomikách již naplno rozeběhl, nejlepší již nedoženou. Digitalizace není pořízení například robotizované linky, za kterou se v plánování výroby skrývá excelovská tabulka. Digitalizací myslím holistický pohled na organizaci práce v podniku, kde každá jeho aktivita je řízena digitálně, aktivity si navzájem vyměňují data (anglicky seamless data flow) a podnik v kterémkoli okamžiku ví stav zpracování zakázky. Člověk se primárně soustředí na práci s přidanou hodnotou, než aby něco neustále manuálně opravoval, kontroloval nebo zadával.
Zkuste prosím ve výrobních podnicích pohlédnout dále, než je současná výše vašeho rozpočtu pro IT. Vytyčte si byznysové cíle (například zdvojnásobit tržby), posuňte IT z kolonky náklady do kolonky strategický nástroj pro budoucí rozvoj firmy a poměřujte výši investice do IT s vašimi ekonomickými plány.
Autor: Tomáš Vrána
