Konec zlých časů. V příštím roce bude líp, odhaduje ekonom

Čechům se příští rok zvedne životní úroveň. Porostou mzdy nad úroveň inflace, která bude kolem dvou až tří procent, odhaduje Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank.

V našem posledním lednovém rozhovoru jsme spolu řešili kondici České republiky. Zajímalo by mě, zda se naplnila vaše očekávání, nebo je něco, co vás za tu dobu překvapilo? 

Nic zásadního, řekl bych. Růst české ekonomiky bude v letošním roce stagnovat, to znamená, že to bude o něco pesimističtější výsledek, než jaký jsme očekávali začátkem roku. Co se týče těch příznivých věcí, pokles inflace se zdá nyní být výraznější, než jsme tehdy očekávali, ale samozřejmě možná jsme teprve v určitém poločase. A vzhledem třeba k růstu cen ropy na světovém trhu může dojít k jakémusi částečnému oživení inflačních tlaků. 

Také se nám komplikuje geopolitická situace, s čímž jsme určitě nepočítali. Střet na Blízkém východě, Izrael versus Hamás, zatím nemá nějaké zásadnější či hmatatelné dopady na globální ekonomiku, tím méně na ekonomiku českou, takže tady je otázka, zda se to propíše do hospodářského výkonu tuzemské ekonomiky. Zatím se tak nezdá, ale samozřejmě při zkomplikování tamní situace by se tak stalo v příštím roce. Stále tedy platí růst v roce 2024 by měl být zhruba 2,5 %.

Zmiňujete, že konflikt na Blízkém východě na nás zatím vliv nemá, ale kdyby trval déle, už se projevit může. Jak?

Pokud by ten konflikt trval dlouho nebo se rozšířil do zemí typu Íránu, stane se z lokálního problému problém geopolitický. Mělo by to dopad na světovou politiku a také na světovou ekonomiku, protože Írán je klíčovým hráčem na ropném trhu a může přikročit třeba k blokaci Hormuzské úžiny, což je místo, kudy proudí 20 % všech světových zásob ropy a ropných produktů prostřednictvím tankerů. 

Dotčený trh s ropou by pak ovlivnil dění na dalších trzích, včetně třeba trhu s plynem, takže by zase mohlo dojít k růstu cen nejen paliv, pohonných hmot, ale energií obecně. V ohrožení by bylo i krocení inflace, což pak má další dopady jako vysoké úrokové sazby, ztráta kupní síly lidí, oslabení jejich úspor, atd. Ale my v tuto chvíli absolutně neumíme říci, zda a jak se konflikt rozroste. Nicméně platí, že čím déle potrvá, tím pravděpodobnější bude zapojení nejen Íránu, ale třeba také Spojených států.

Pojďme zpátky do Česka. Vláda teď schválila konsolidační balíček. Alena Schillerová z ANO řekla, že se jedná o “černý pátek pro českou ekonomiku”. Je to tak, nebo balíček vnímáte pozitivně?

Osekávají se dotace, osekávají se výdaje, na druhé straně se navyšují daně. To nemůže být úplně příznivá zpráva pro lidi nebo pro firmy z toho krátkodobého hlediska. Nicméně politici do toho jdou s tím, aby z hlediska střednědobého až dlouhodobého, v horizontu 5-10 let, došlo k žádoucímu ozdravení veřejných financí. Z tohoto hlediska balíček skutečně potřebný je. 

Zda je to černý pátek pro českou ekonomiku? Myslím si, že ne. Je to politický výrok. Většina domácností balíček nepocítí tak, aby jim jakkoliv výrazněji snižoval životní úroveň. Ale to, že se některým lidem zhorší jejich současné ekonomické postavení, jak tedy podnikatelům, živnostníkům, tak třeba zaměstnancům, matkám samoživitelkám, seniorům, to je nabíledni. Dopad balíčku bude kvůli zvyšování daní jednak proinflační, protože třeba pohyby v oblasti daně z přidané hodnoty, v oblasti nepřímých daní, jsou spíše proinflačního rázu, jak ostatně konstatuje Česká národní banka. No a kvůli tomu, že se takto navýší spotřebitelské ceny, tak si toho lidé budou moci koupit méně. Ochromí se jich spotřeba a právě spotřeba je klíčovou složkou hrubého domácího produktu, celkového výkonu ekonomiky. 

Čili jestliže bude ochromena spotřeba, protože se zvýší daně, tak tím pádem celková ekonomika bude strádat a přijde podle mě v příštím roce o 70 miliard korun. Nicméně negativní dopad by měl být jen krátkodobý. Pozitivní dopad bude znát v dlouhodobém, možná už ve střednědobém horizontu.

Konsolidační balíček se tedy naplno projeví až za nějaké tři až pět let? 

Za tuto dobu na tom budou veřejné finance výrazně lépe, než by byly bez balíčku. Zkrátka jsme si žili nad poměry, navykli jsme si, namlsali jsme se a není se nikomu moc nechce se omezovat. To je přirozená lidská reakce. Politici mají mít tu odvahu, aby uskutečnili citlivé nepopulární kroky. Přišlo to logicky teď v půlce cyklu, aby stihli do voleb provést i něco pozitivního, co jim pomůže ke znovuzvolení.

Jsme na prahu topné sezony, jak ji zvládneme? 

Česká republika je připravená velmi dobře, a to jak z hlediska naplněnosti zásobníků, tak i z hlediska celkového vývoje na burzách s plynem i elektřinou. Na druhou stranu geopolitický vývoj je dramatičtější, než byl před rokem. Protože zatímco loni byla tou klíčovou výzvou válka na Ukrajině, nyní mámě minimálně dvě klíčové výzvy. Už jsem o té blízkovýchodní situaci hovořil, takže tato třaskavá situace se samozřejmě může promítnout nepříznivě do cen ropy a zprostředkovaně třeba i do cen plynu. Takže dokud nebude únor, březen, tak bych si vůbec nedovolil stávající topnou sezónu hodnotit.

Dostaneme se s cenami za energie na předválečnou úroveň? 

Ceny na burzách jsou níže než loni, ale zase o stovky procent výše, než v těch klidných letech, řekněme v období 2011-2019. Do těchto sfér už se asi nikdy nepodíváme. Zároveň vláda ukončuje zastropování cen energií a vrací poplatek za obnovitelné zdroje. Musíme tedy poměřovat tyto dvě protichůdné tendence.

Blíží se Vánoce, předpokládám, že i v tomto segmentu si letos připlatíme.

Budou to nejdražší Vánoce v historii České republiky. Bohužel z hlediska toho, co si mohou dovolit občané, tak stále to nebudou radostné Vánoce, protože spotřeba je poměrně slabá, ochromená a prochází tím, co lze označit za spotřebitelskou recesi.

Na stranu druhou v porovnání s tím, čeho jsme se mnozí obávali loni kvůli drahým energiím, tak je ta situace dramaticky lepší. Potraviny v letošním roce zlevňují, většina z nich jde opravdu dolů. Dokonce propady zemědělských cen patří k největším od roku 1993. Jenom připomenu, že podle nejnovějších údajů ceny zemědělských výrobců jsou až o 20 % nižší meziročně. To už není zpomalení inflace, nýbrž deflace, alespoň v tomto segmentu. 

Touto optikou by tak Vánoce nemusely být z hlediska dopadů na naše peněženky nějak katastrofální, přestože budou nejdražší v dějinách, tak už by to rozhodně neměl být takový skok jako v loňském roce.

A jak tedy vidíte příští rok i vzhledem k vysokému schodku státního rozpočtu. Jdeme tím správným směrem?

Konsolidační balíček určitě o něco snižuje zátěž pro veřejné finance. Můžeme se bavit o tom, zda dostatečně. Řada kolegů ekonomů by řekla, že to je nedostatečné. Já si myslím, že v zásadě může být i dostačující z hlediska základního cíle vlády. Tím bylo do konce řádného funkčního období snížit deficit veřejných financí České republiky pod tzv. maastrichtskou úroveň tří procent hrubého domácího produktu. Což je mimochodem jedno z kritérií pro přijetí Eura. Pokud nenastane něco nepředpokládaného, tak vláda svůj cíl splní. 

Na druhou stranu si musíme říci,  že vláda nehraje úplně rovinu s veřejností. Protože když se nad tím zamyslíte, tak ten cíl je jen poměrový ukazatel, kdy v čitateli zlomku je deficit veřejných financí a ve jmenovateli hrubý domácí produkt. Zlomek má být co nejmenší, a toho docílíte dvěma způsoby. Buďto snížíte deficit, k čemuž má vést konsolidační balíček, nebo zvýšíte hrubý domácí produkt. Ten zvýšíte tak, že víc vyrábíte nebo prodáváte dráž, když to hodně zjednoduším. No, a protože jsme měli mimořádnou inflaci, tak nám narostla spodní část tohoto zlomku. Tím pádem je vláda v daleko komfortnější situaci, protože svůj deficit rozpouští v nafouklém hrubém domácím produktu.

Jinými slovy všichni platíme z velké části za vládu její dluh a vláda pak přichází a vítězoslavně nám říká, že ona snížila ten dluh. To určitě ne. My všichni se na tom podílíme tím, že platíme dražší energie, pohonné hmoty, potraviny… to všechno byla inflace. Vláda pak přijde před volbami a řekne, že ozdravila veřejné finance, ale to není pravda. Jsou ozdravené ve smyslu, že klesá ten poměrový ukazatel, ale za tu cenu, že se lidem zhoršila životní úroveň. 

Ale to asi ani jinak nejde, když jsme si žili nad poměry. Poslední otázka. Jsme z nejhoršího venku?

Z ekonomického hlediska by se lidé neměli obávat příštího roku. Po těch náročných letech, které teď zažíváme, by měl být konečně jednodušší. Očekávám více než dvouprocentní ekonomický růst a dramaticky nižší inflaci v rozmezí 2-3 procent. Zároveň míra nezaměstnanosti by měla i nadále zůstat nízká. Uvidíme, jaký bude růst mezd, ale ten by vlastně měl narozdíl od letoška a loňska předčít inflaci. Lidem by se tak opět měla zvedat životní úroveň. Uvidíme ale, jak se bude vyvíjet geopolitická situace.