Po omikronu už se chystají další mutace koronaviru. Například mutace rho by podle Světové zdravotnické organizace měla přijít letos v červenci, tau v září a omega v únoru 2023.
Pokud má koronavirus jediný cíl – opakovaně nás infikovat –, pak se neustále zlepšuje, od alfy přes deltu až po omikron, píše americký časopis The Atlantic. A není zdaleka u konce. „Omikron není to nejhorší, co jsme si mohli představit,“ říká Jemma Geogheganová, evoluční viroložka z University of Otago na Novém Zélandu. Někde tam venku už se pracuje na rho, tau nebo možná nastoupí omega.
Ne všechny varianty fungují na stejném principu. Příští, která nás bude trápit, by mohla být jako delta, rychlá a trochu závažnější, ale porazitelná stávajícími vakcínami. Mohla by vycházet z omikronu a unikat obraně vyvolané infekcemi a očkováním v míře, kterou jsme ještě neviděli. Mohla by spojit nejhorší aspekty obou těchto předchůdců nebo si najít vlastní úspěšnou kombinaci vlastností. Každá iterace viru bude vyžadovat trochu jiný soubor strategií, jak s ním zatočit. „Ideální přístup bude záviset na tom, jak moc lidé onemocní a kteří lidé onemocní,“ uvedla Angela Shenová, odbornice na očkovací politiku z Dětské nemocnice ve Filadelfii.
A jaké jsou další možnosti mutace koronaviru?
Ostrostřelec
Toto je nejhorší scénář a také nejméně pravděpodobný. Nová varianta splní všechny tři velké příznaky: je přenosnější, smrtelnější a mnohem lépe se vyhýbá obraně, kterou proti koronaviru vytvořily současné vakcíny.
V tomto případě by i očkovaní lidé mohli trpět vysokou mírou závažných onemocnění; dodatečné posilující dávky by nemusely vytvořit dostatečnou ochranu. Propast v této ochraně mezi očkovanými a neočkovanými by se začala uzavírat – možná rychle, pokud by se s námi nová varianta střetla v době, kdy mnoho lidí nemá aktuální očkování a imunita populace je nízká.
Takový virus by mohl vypadat tak podivně, že by některé naše testy a mnohé léčebné postupy založené na protilátkách mohly přestat fungovat. Šíření viru by také předstihlo diagnostické nástroje, které nám ještě zbývají, což by zmařilo snahy o sledování kontaktů. Jak uvádí jedna z nedávných analýz, jen ve Spojených státech by mohly během několika měsíců přijít o život statisíce lidí. Nespočet dalších by bylo hospitalizováno nebo zatíženo vysilujícími příznaky dlouhotrvajícího covidu. Tato budoucnost by se nejvíce podobala minulosti – téměř návrat k prvnímu roku pandemie.
Nejprve bychom museli začít připravovat novou vakcínu, přizpůsobenou zvláštnostem této varianty. Jen to by podle současných nejlepších odhadů výrobců trvalo nejméně tři měsíce. Pokud bychom se chtěli vyhnout nejhorším dopadům, museli bychom se v mezidobí opřít o naše staré osvědčené metody: používání kvalitních ochranných pomůcek, omezení cestování, omezení kapacity restaurací a sportovišť, případně i jejich krátkodobé uzavření.
Vlády by možná musely financovat vývoj a distribuci nových testů a léčebných postupů. Pokud by se epidemii nepodařilo zvládnout, musely by se třeba školy znovu uzavřít.
Útěkář a surovec
Při méně katastrofické předpovědi by varianta nepředstavovala takovou hrozbu, ale i tak by mohla zničit podstatnou část populace tím, že by se postupně zvyšovala jedna její vlastnost za druhou. Za všech ostatních okolností by každá z nich mohla vyvolat vlnu závažných onemocnění a přivést systém zdravotní péče k bodu zlomu.
Vzhledem k tomu, že tolik lidí bylo infikováno, očkováno nebo obojí, začíná úspěch koronaviru silně záviset na jeho schopnosti obejít naši ochranu. Tato budoucnost by mohla být ještě dramatičtější verzí nedávné vlny omikron: nikdo z nás, bez ohledu na to, kolikrát jsme byli očkování, by nebyl skutečně odolný vůči infekci, nebo možná dokonce vůči vážnému onemocnění. Už jen kvůli pouhému počtu by tato varianta mohla dostat do nemocnice mnoho lidí. V závislosti na tom, do jaké míry by tato varianta snížila účinnost vakcíny, zejména proti hospitalizaci a úmrtí, bychom možná ještě museli aktualizovat očkování a zahájit masivní revakcinační kampaň.
Dalo by se očekávat, že lidé, kteří byli aktuálně očkováni, budou velmi dobře chráněni, stejně jako byli chráněni například proti deltě. Důraz by byl kladen na ochranu těch nejzranitelnějších: neočkovaných, starších osob, osob se sníženou imunitou, osob, které jsou viru vystaveny intenzivně nebo často – těm všem by pravděpodobně prospělo více dávek vakcíny a další cílená opatření týkající se ochrany, distancování se, testování a léčby. A možná by naše reakce v těchto skupinách zůstaly oddělené. „Pravděpodobně by chvíli trvalo, než bychom znovu zavedli omezení pro celou populaci,“ řekla Crystal Watsonová, vedoucí pracovnice Centra zdravotní bezpečnosti nemocnice Johnse Hopkinse.
Možná to není překvapivé. Pokud velká část společnosti zůstane ve zdánlivém bezpečí, lidé budou méně ostražití. „Pokud se jedná o starší lidi, lidi se sníženou imunitou, bohužel si myslím, že se na ně nedíváme ve stejném světle, jako kdyby se jednalo o celou populaci,“ uvedl Vineet Menachery, virolog z University of Texas Medical Branch.
Sprinter
Nová forma viru by také mohla být rychleji přenosná. Taková mutace, nebo jejich kombinace, by mohla způsobit, že virus bude o něco efektivnější při přenášení mezi těly.
Lidé by mohli onemocnět, ale snížil by se podíl případů, které skončí v nemocnici – což je klamně potěšující statistika. „Těžko uvěřit, že by se o to někdo zajímal, pokud by nedošlo k závažnějším probémům,“ říká Adam Lauring, virolog z Michiganské univerzity.
Přenosnost je však zákeřný trik. Pomáhá virům zaskočit celé populace. Dokonce i poněkud odlehčená varianta může rozsévat chaos, pokud dostane příležitost rozšířit se dostatečně daleko a najít ty zranitelné z nás. A stále bychom byli ve velkých problémech, kdyby nás nějaká varianta zasáhla v době, když bychom polevili v bdělosti nad očkováním nebo kdyby úsilí o spravedlivé dávkování ve světové populaci stále zaostávalo.
Mnoho utrpení se může odehrát i mimo nemocnice. Méně závažné infekce mohou ještě dlouho poté vyvolávat covid. Stále by se ztrácely potřebné hodiny života izolací a nemocí. A přestože imunita populace může být právě teď vyšší než kdy jindy, ochrana není rozložena rovnoměrně: mnoho lidí se nenechalo očkovat vůbec a mnozí z těch, kteří se očkovali, zůstávají zranitelní kvůli svému věku nebo zdravotnímu stavu.
I kdyby se virus nějakým způsobem stal zcela neškodným, naprostá lehkovážnost by mohla být nebezpečná. „Virus, který necháme šířit, je virus, který má najednou více hostitelů, v nichž se může vyvíjet,“ dodala Geogheganová. Mezi nimi mohou být i jedinci se sníženou imunitou, kteří by mohli virus dlouhodobě přechovávat. Mohl by si pohrávat se svým genomem, dokud „náhodou nepřijde na dokonalou kombinaci mutací, a pak se vrátit do široké populace“, tvrdí Vineet Menachery. Podle něj také může dojít k tomu, že koronavirus je náchylný k tomu, aby měnil podobu u jiných živočišných druhů. To je to, co má potenciál vyvolat další pandemii koronaviru.
Autor: Jiří Böhm
