Covid je a zůstane problémem, píše zpravodajský web The Atlantic. Podle něj pořád mutuje a dokáže se účinně vyhýbat lidské imunitě.
Kdy pandemie „skončí“? Na počátku roku 2020 jsme si představovali, že skončí tím, že nový koronavirus zcela vymizí. Když se tak nestalo, doufali jsme místo toho v eliminaci: pokud se nechá očkovat dostatek lidí, kolektivní imunita by mohla šíření viru do značné míry zastavit. Když se ani toto nepodařilo, smířili jsme se s tím, že virus bude stále přítomen, ale představovali jsme si, že by se mohl stát, optimisticky, jedním ze čtyř koronavirů, které způsobují běžné nachlazení, nebo, pesimisticky, něčím závažnějším, podobným chřipce.
Místo toho se covid ustálil v něco mnohem horšího než chřipka. Když prezident Joe Biden nedávno prohlásil „Pandemie skončila. Pokud jste si všimli, nikdo nenosí roušky“, země stále zaznamenávala více než 400 úmrtí na covid denně – více než trojnásobek průměrného počtu úmrtí na chřipku.
Rovnež se ukázalo, že imunita vůči covidu není dostatečná, aby jej bylo možné eliminovat prostřednictvím kolektivní imunity. Virus se vyvíjí velmi rychle a naše vlastní imunita proti infekci covidem příliš rychle slábne – stejně jako u jiných respiračních virů –, i když imunita proti závažným onemocněním má tendenci přetrvávat. (Nejzranitelnější zůstávají starší lidé, kteří mají slabší imunitní reakci: 88 % úmrtí na covid připadá na osoby starší 65 let.)
Na počátku roku 2021 původně velkolepé údaje o účinnosti vakcíny posílily optimismus, že očkování může přenos výrazně utlumit. Průlomové případy byly bagatelizovány jako velmi vzácné. A také byly – zpočátku. Ale imunita vůči infekci není proti běžným respiračním virům trvalá.
Koronavirus neustále mutuje a uniká naší imunitě
Tento koronavirus se ukázal jako daleko tvrdší protivník, než se očekávalo. Navzdory relativně pomalé rychlosti mutace na začátku pandemie se brzy vyvinuly varianty, které jsou přirozeně nakažlivější a lépe se vyhýbají imunitě. S každou větší vlnou se virus stal jen přenosnějším. Koronavirus se nemůže donekonečna stávat přenosnějším, ale může se stále měnit tak, aby v podstatě unikal naší imunitě.
Rychlost jeho evoluce je mnohem větší než u jiných koronavirů běžného nachlazení. Je větší dokonce než i u chřipky H3N2 – nejproblematičtějšího a nejrychleji se vyvíjejícího chřipkového viru. Podle Bedforda odpovídá omikron pěti letům evoluce H3N2 a jeho subvarianty stále překonávají obvyklou rychlost tohoto viru chřipky. Nevíme, jak často se budou případy podobné omikronu vyskytovat. Rychlost změn viru covidu se může nakonec zpomalit, až virus přestane být u lidí novinkou, nebo nás může opět překvapit.
V minulosti chřipkové pandemie „skončily“ poté, co virus zachvátil tak velkou část populace, že už nemohl vyvolat obrovské vlny. Pandemický virus však nezmizel, stal se novým virem sezónní chřipky. Například pandemie H3N2 v roce 1968 dala vzniknout chřipce H3N2, která dodnes způsobuje lidem onemocnění. Pandemie skončila, ale virus dál zabíjel lidi.
Ironií osudu je, že virus H3N2 během pandemie koronavirů skutečně vymizel. Díky opatřením, jako je omezení pohybu a nošení roušek, se podařilo chřipku téměř úplně eliminovat. (Úplně však nezmizela a tuto zimu se může vrátit v plné síle.) Případy jiných respiračních virů, jako je RSV, také prudce poklesly. Podle odborníků směřujeme k novému normálu, kdy covid také každoročně tolerujeme.
Autor: Jiří Böhm
