Máme zde velké riziko návratu spalniček, varuje lékař

Spalničky jsou považovány za nepříliš vážné dětské onemocnění, ve skutečnosti ale mohou stát za vznikem panencefalitidy, která je smrtelná. Očkování proti spalničkám na ni naštěstí účinkuje, tvrdí Vladimír Komárek, lékař pracující téměř 40 let na Klinice dětské neurologie Fakultní nemocnice Motol, kde v letech 1991–2016 působil také jako přednosta. 

Budeme se bavit o panencefalitidě, nemoci, o které mnoho z nás ještě neslyšelo. Můžete na začátku říct, co to panencefalitida je a jaké jsou její příčiny? 

Správný název této nemoci zní sklerotizující subakutní panencefalitida a se spalničkami souvisí hodně. Termín panencefalitida vznikl složením slov encéfalo, to je řecky mozek – encefalitida je tedy zánět mozku –, a pan, což signalizuje stejně jako v případech pandemie nebo panslavismus, že je něco prostě všude, v tomto případě zánět všude v mozku. Postiženy jsou neurony, bílá hmota a všechny části mozku. Sklerotizující se tomu říká, protože virus spalniček, který do mozku pronikl, víceméně nahrazuje normální nervovou tkáň glií – ta je tužší. Je to sklerotizované tak, jak se mluví například o skleróze cév, které jsou ztvrdlé usazováním cholesterolu. A ten poslední název subakutní znamená, že to není náhlé, akutní onemocnění ani vleklé, chronické, ale vlastně pozvolné. Rozvine se pomalu, až po několika letech po primární infekci.

Jaké jsou u tohoto onemocnění typické příznaky?

Onemocnění má čtyři stadia. V tom prvním to začíná určitou mentální otupělostí, snížením kognitivních schopností, poruchami chování. V druhé fázi se objevují křeče, myoklonie a záchvaty, které jsou obtížně zvladatelné, diskineze, to znamená mimovolní pohyby. Ve finálním stadiu je to vlastně takový vegetativní stav. Ale abychom ještě nezapomněli vysvětlit, jak je to s příčinou onemocnění. Spalničky jsou někdy považovány za nepříliš vážné dětské onemocnění. Některé matky až občas proti němu nechtějí očkovat své děti. Ale je to nemoc, která skutečně stojí za vznikem sklerotizující panencefalitidy. Problém je, že virus, který to způsobuje, má jednotlivé proteiny, které jsou důležité, protože normální nezmutovaný virus spalniček obvykle do mozku nepronikne. Děti mají při spalničkách komplikace s dýcháním a eventuálně i akutní encefalitidu, ale virus nezůstává v mozku tak dlouho, jako je tomu u panencefalitidy sklerotizující. A je to proto, že je virus zmutovaný a má lepší schopnost se fúzovat, spojovat a vnikat do neuronů, a tak je ničit. V zásadě je to tak, že čím je dítě starší, když prodělá spalničky třeba v 10 letech, tak je to nepříjemné, může to mít komplikace, ale ta subakutní sklerotizující panencefalitida nevznikne. Ale čím je dítě mladší, tak pod 5 let je výskyt mnohem větší. A když to prodělá do jednoho roku věku – pokud jeho matka spalničky neměla nebo nebyla očkována –, tak mnohem dříve a častěji dostane tuto strašnou nemoc, která je neléčitelná.

Jaké máte v Motole vyšetřovací metody a jaká je diagnostika?

Na tuto nemoc relativně nedávno upozornila prezidentka Světové organizace dětské neurologie, když napsala, že v Indii a Jižní Africe je to obrovský problém. U nás se podařilo do roku 2010 až 2011 pomocí očkování spalničky eliminovat, pak se ale začaly opět objevovat. S diagnostikou je to tak, že jestliže se dozvíme, že dítě prodělalo spalničky v prvním roce života, tak je to první důležitý parametr, který musíme vzít v úvahu, a uděláme EEG. Pak magnetickou rezonanci, kde mohou být určité typické změny. Nejdůležitější je vyšetření protilátek, jak v séru, tak i v likvoru. To znamená, že je tu anamnéza spalniček a třeba ještě ty protilátky v likvoru, pak už je diagnóza vysoce pravděpodobná. Když je k tomu ještě například typický ten EEG nález, tak je celkem nasnadě, že to bude toto onemocnění. Teď je otázka, jakým způsobem postupovat dál. Dříve například se ještě dělávali biopsie mozku a zjistilo se, jaký typ mutace ten virus má.

Když dítěti diagnostikujete tuto nemoc, jaká je potom léčba a další postup? 

Nejlepší prevencí by bylo, kdybychom měli děti proočkované. Příčina spalniček by tu pak nebyla, a tím pádem by i nehrozilo toto onemocnění. Kauzální léčba není. Ale je tu léčba symptomatická – zaměřujeme se především na to, že to je virové onemocnění, takže se nasazují antivirotika. Zdá se, že do určité míry tato terapie, když je včasná, může průběh zpomalit. Obvykle totiž nemoc vznikne tři, čtyři, pět let potom, kdy se do mozku virus spalniček dostal. To je to latentní klidové období, kdy rodiče vůbec netuší, že dítě je smrtelně nemocné. A potom se začnou objevovat první příznaky – zmatenost, divné chování, selhávání ve škole. V této fázi by bylo dobré už zkusit léčbu, onemocnění to může zmírnit a prodlouží s tak dítěti do určité míry kvalita života, aspoň po nějakou dobu. A pak už jen můžeme doufat, že se podaří objevit nový lék, který dítě případně vyléčí. Kromě antivirové léčby podáváme antiepileptika, protože často se objevují záchvaty a pády. V posledních stadiích je velice důležitá paliativní léčba, to znamená péče o dítě, které umírá dlouho, jsou to roky a rodiče trpí. Některé děti končí ve vegetativním stavu na přístrojích. Je otázka, jak dlouho se taková léčba dá udržovat, a utrpení je to zejména pro rodiče.

Co se týče epidemiologie, jak jsme na tom momentálně s výskytem tohoto onemocnění v České republice? S kolika dětmi s takovou diagnózou jste se osobně setkal?

Ví se, že k této nemoci dochází výhradně po spalničkách. V dobách, kdy spalničky byly celosvětově rozšířené – v zásadě podobně, jako se teď potýkáme s koronavirem –, tak v jedné pandemii se nakazilo 800 000 dětí a z toho 200 000 zemřelo na komplikace spalniček, zejména v rozvojových zemích. U nás ještě za Československa mělo v průměru spalničky kolem 50 000 dětí ročně. A teď pozor, z 50 000 dětí, které u nás měly spalničky, zemřelo pouze 5, protože poměr u dětí nakažených spalničkami vychází, že pouze 1 z 10 000 je ohroženo, a to je poměrně malé číslo. Ale pokud ty děti dostaly spalničky před pátým rokem, tak se to už zpětinásobuje, je to 1 : 2000. A jestliže to dítě prodělalo spalničky v prvním roce života, tak to riziko je 1 : 500, to už znamená 50 dětí ročně se smrtelným onemocněním. Pokud se ta epidemie nezastaví, tak za 5 let bychom tady mohli mít 250 umírajících dětí na tuto zákeřnou nemoc. Je taky otázka, ve které části vývoje mozku a imunity se dítě se spalničkovým virem setká. A pak záleží na tom, jakým způsobem, jak časně se to diagnostikuje a jestli se to podaří zpomalit a jestli se třeba dočkáme jednou i cílené léčby. Důležitá je také prevence, tj. očkování, protože je skutečně stoprocentně prokázáno, že účinkuje. Je to oslabená vakcína, není třeba se bát. Neexistuje na světě jediný případ, kdy dítě očkované proti spalničkám onemocnělo panencefalitidou. Děti mají například za 7 až 10 dní teploty a vyrážku, ale rozhodně je to ochrání proti nemoci. Problém je, že se děti očkují až mezi třináctým a patnáctým měsícem, jelikož se čeká, až se dostatečně vyvine imunitní systém. A proto je potřeba, aby ta proočkovanost byla 95%. U nás se stalo, že se nám podařilo dostat spalničky do roku 2012 na nulu. Potom přibilo odpůrců, ti způsobili po Evropě i u nás, že se v roce 2017 dostala proočkovanost na 83 %, což už nestačí. A v roce 2019 jsme tu měli asi 400 dětí se spalničkami. Zastavilo se to v roce 2021, protože děti nechodily do školek, do jeslí a všichni nosili roušky, je ale veliké riziko, že se tato nemoc opět v dalších letech objeví. Proto je na místě apel na maminky a tatínky. Spalničky mohou zabíjet přímo, může vzniknout encefalitida a zánět mozku, pneumonie hned během onemocnění. A co je horší, jestliže to prodělá kojenec nebo dítě v prvních letech života, tak za 5–10 let může propuknout smrtelné onemocnění.