Mateřská v Česku je luxus. V USA se od ženy nečeká, že bude doma

AMERICKÝ SPECIÁL #10: Do New Yorku ji přivedlo postgraduální lingvistické studium, v akademickém prostředí ale nezůstala. Už několik let pracuje jako manažerka strojového učení a anotování jazykových dat ve společnosti Yext. „Učím počítače rozumět jazyku,“ převádí lingvistka Věra Dvořáková svoji náplň práce do „lidštiny“. V rozhovoru jsme probrali, jaký je zájem o češtinu v USA, jestli a jak ovlivní umělá inteligence výuku jazyků i to, jak se v Americe liší přístup k ženám s malými dětmi – Věra Dvořáková je totiž dvojnásobnou maminkou.  

„Přišla jsem do Ameriky studovat lingvistiku. Většina mých kolegů zůstala v akademickém světě a učí teď třeba jazyky nebo se dál věnují teorii lingvistiky, mně ale přišel vývoj v oblasti informačních technologií a jazyka v posledních letech fascinující a chtěla jsem vidět, jak můžu znalosti, které jsem nabyla, aplikovat v praxi a využít je tak, aby to mělo impakt na širokou společnost,“ vysvětluje Dvořáková, proč se rozhodla odejít z akademického prostředí.

V posledních měsících se v souvislosti s takovými nástroji, jako je ChatGPT od společnosti Open AI, hodně mluví o umělé inteligenci a jejích dopadech na lidskou činnost. S umělou inteligencí pracují i ve firmě Yext, kde Dvořáková působí jako manažerka strojového učení a anotování jazykových dat. „Učím počítač rozumět jazyku. Například když člověk hledá v materiálech společnosti konkrétní informaci, tak aby mu umělá inteligence pomohla vytáhnout přesně to, co potřebuje,“ přibližuje svoji práci.  

Dvořáková si umí představit, že by se umělá inteligence mohla do budoucna prosadit i při výuce jazyků, kde by mohla suplovat roli učitele. Ona sama ve volném čase učí dospělé i děti češtinu. „V posledních pěti letech učím v místní české škole děti migrantů a děti z bilingvních rodin,“ říká.

Čeština se u nás učí zbytečně složitě

Zatímco mezi českými a smíšenými rodinami v USA zájem o výuku češtiny roste, na univerzitách opadá. „Sama jsem učila jednu dobu na Kolumbijské univerzitě. Pořád je na katedře jeden Američan, který učí češtinu, ale zaměřuje se spíš na literaturu a drama, třeba tvorbu od Václava Havla,“ říká Dvořáková.  

Čeština má pověst jednoho z nejtěžších jazyků na světě, Dvořáková jako lingvistka to ale vidí trochu jinak. „Nevěřím na to, že jeden jazyk je těžší než druhý. Má určité jevy, které jsou složité, ale zase na jiné straně se to ubere. Všechny jazyky jsou optimální na to, aby se jimi dobře dalo vyjádřit, co člověk vyjádřit chce. Čeština je ale určitě těžší, co se týče pádů a časování,” uznává.

Výuka jazyka se v Česku a Americe liší. „V Americe jsou už malinké děti vedené rovnou k psaní příběhů a esejí. Jazyk se tu učí aplikovaně. Můj syn přišel do školy, neuměl psát ani pořádně anglicky mluvit, ale za měsíc napsal, jak s tatínkem byli v parku. V České republice jde spíše o pravopis a slova vytržená z kontextu, abych to uměl dobře napsat a zanalyzovat jazyk. Učí se to tak, jako by měl být každý lingvistou, já jím tedy jsem, ale reálně to využije jedno procento populace,“ míní.

Děti z dvojjazyčných rodin rozdíly ve výuce matou, Dvořáková se tak zapojila do tvorby nové jazykové učebnice. „Snažíme se vytvořit učebnici češtiny pro krajanské školy a pro děti z bilingvních rodin. Nejsou to úplně cizinci, takže učebnice češtiny pro cizince na ně nefungují, to je moc primitivní. Ty české učebnice na ně ale také nefungují, protože jsou zaměřené jenom na analýzu jazyka a pravopis,“ vysvětluje.

V USA pro matky bez předsudků

Dvořáková má dvě malé děti, holčičce jsou dokonce pouhé čtyři měsíce, na rozdíl od českých zvyklostí, kdy žena zůstává na rodičovské dovolené až čtyři roky, se ale Dvořáková už vrátila do práce. 

 „Spojené státy placenou mateřskou nemají. Žena má nárok jen na 12 týdnů neplaceného volna. New York teprve před pár lety zakotvil 8 týdnů placené mateřské, a to se považuje za pokrok. V naší firmě máme 16 týdnů, Google má asi nejvíc, 24 týdnů, ale to je opravdu výjimečné, že firma dovolí být matce tak dlouho doma,“ říká Dvořáková.

Pro našince to může znít neuvěřitelně, ale v USA fungují mechanismy, jak se o dítě postarat. „Je běžné mít chůvu. Je tu i systém školek od batolecího věku,“ vysvětluje Dvořáková.

„Ten systém je skvělý v tom, že se od ženy nečeká, že bude doma. Když chce, může, ale není to standard. Já jsem doma nechtěla zůstat, tak jsem se ve firmě domluvila na tom, že budu pracovat na poloviční úvazek dalších 32 týdnů a nikdo se na mě kvůli tomu divně nekouká. Mám kolegyně v Čechách, které to mají podobně jako já, nechtějí vypadnout z práce, ale setkávají se s kritikou svého okolí,“ konstatuje Dvořáková.

Celý rozhovor ve videu a podcastu.

Americký speciál vznikl za podpory společnosti Progresus Invest Holding a byl natáčený od 7. do 21. června v New Yorku a Chicagu.