Podle výzkumu zveřejněného v časopise Science mají skupiny organizovaného zločinu přibližně 175 000 členů, což je řadí na přední příčky v žebříčku poskytovatelů práce.
Podle webu The Guardian byla nedávno zveřejněna práce, která matematicky modelovala celková čísla členství v kartelech a souvislosti mezi úrovní násilí a různými politickými kroky. Autoři tvrdí, že nejlepším způsobem, jak snížit krveprolití, by bylo omezit nábor členů kartelu. Naopak uvěznění většího počtu z nich by ve skutečnosti znamenalo jen další nárůst ve statistice vražd.
Není to normální zaměstnání
„V Latinské Americe je uvězněno více než 1,7 milionu lidí a s přílivem dalších do přeplněných věznic se problém nevyřeší,“ tvrdí autoři studie. Počet vražd v Mexiku se mezi lety 2007 a 2021 více než ztrojnásobil – vládní statistiky na konci období konstatují 34 000 obětí, tedy téměř 27 zabitých na každých 100 000 obyvatel – a Mexiko se tak stalo jednou z nejrizikovějších zemí Latinské Ameriky.
Na národní úrovni bojují o nadvládu dvě skupiny organizovaného zločinu – kartel Sinaloa a kartel Jalisco New Generation. Analytici však v Mexiku identifikovali až 198 ozbrojených skupin, z nichž mnohé jsou subdodavateli větších hráčů, ale také se zapojují do vlastních územních sporů.
Výzkumná zpráva vyzývající k co největšímu zamezení náboru ze strany kartelů byla bezpečnostními analytiky kvitována s povděkem. „Doposud jsme neměli vůbec žádné odhady toho, kolik lidí může být nějakým způsobem zapojeno do aktivit zločineckých skupin,“ konstatuje Victoria Dittmarová, výzkumná pracovnice v think-tanku Insight Crime. Jedním dechem ale dodává, že zjištěná data se odvíjí od definice kartelu a toho, co se považuje za členství. Práce pro zločineckou frakci se totiž velmi liší od formálního zaměstnání.
Nezbytnost odzbrojit kartely
Jedna věc je však snaha omezit nábor a druhá způsob, jak toho dosáhnout. Ne každý člen organizované zločinecké skupiny se podílí na násilných aktivitách. Na konkrétní podskupiny je tedy třeba se zaměřit zvlášť. Typicky jsou to především mladí muži z dělnického prostředí, kteří mohou být naverbováni jako sicario – ozbrojenci – nebo k prosazování územní kontroly. Patří sem ale také dobře vycvičení odpadlíci od mexické policie a armády.
Hlavní součástí jakékoli strategie musí ale podle Valentina Peredy, profesora na Montrealské univerzitě, být odzbrojení kartelů. „Jedna věc absentující zcela v této studii je, že násilí v Mexiku je rovněž produktem nadměrného užívaní zbraní,“ tvrdí Pereda. „Nemluvíme přitom o lidech bojujících v baru na nože, ale o polovojenských jednotkách se zbraněmi vojenské úrovně.“
Vězni jako rukojmí
Mezitím v Salvadoru prezident Nayib Bukele dosáhl drastického snížení násilí tím, že udělal přesný opak toho, co navrhuje mexický dokument. Přibližně 2 % obyvatel země byla uvězněna v rámci masového zatýkání. Mluví se v této souvislosti o systematickém porušování lidských práv.
„Logika Bukeleho strategie nespočívá v uvěznění všech členů gangu, ale v tom, že uvězněné využívá jako rukojmí – jejich bezpečnost za mřížemi totiž podmiňuje dobrým chováním jejich společníků, kteří zůstávají na svobodě,“ prohlašuje Pereda. Pochybuje ale zároveň, že by takové kroky fungovaly v Mexiku.
Autor: Petr Pláteník
