Válka na Ukrajině, ruský agresor, bombardování a válka Izraele s Hamásem. Svět se ponořil do válečného stavu a denně umírá mnoho civilistů. Máme se jako Česko bát ozbrojeného konfliktu? A kde leží hranice naší bezpečnosti? „Jsme jediná země, která si dokázala vyvolat teroristický útok na vlastním území a nepotřebovali jsme ani jednoho Araba, ani muslima,“ vzpomíná bezpečnostní poradce Andor Šándor.
Cestou z práce vidíme opuštěnou igelitovou tašku nebo sud od piva stojící uprostřed chodníku. Předešlé roky by nás ani nenapadlo, že se v nich může skrývat nebezpečí, a překážku bychom jednoduše obešli. V momentální situaci se ale kvůli podezřelým předmětům evakuují celé obchodní domy a uzavírají náměstí. Co může za tento strach ve společnosti? „Jsme v situaci, kdy tu máme již více než 600 dní trvající válku na Ukrajině a třítýdenní konflikt v Izraeli – nemělo to ale ještě žádné dramatické dopady na bezpečnost České republiky,“ vysvětluje Šándor.
Uprchlíci mezi nás zapadli dobře
V důsledku rusko-ukrajinského konfliktu se Česká republika stala domovem pro více než 357 tisíc ukrajinských uprchlíků. Podle Šándora se naše země vyrovnala s přílivem migrantů poměrně dobře. Ve společnosti nepanují žádné znatelné rozpory. „Že by to bylo nějaké velké drama, to se zatím říct nedá,“ dodává k migrační situaci.
Muslimská komunita je na našem území relativně dlouho a ve velmi malém zastoupení. „Nevidíme žádný zesílený tlak proti menšinám – především té muslimské. Ta má asi 20 tisíc lidí, a těch skutečně praktikujících je jen pár tisíc. To ovšem neznamená, že se mezi nimi nemůže najít někdo, kdo by byl něco jako osamělý vlk, který se rozhodne provést útok proti nějakému židovskému symbolu,“ upřesňuje Šándor.
Česko je stále spíše tranzitní zemí
Pro uprchlíky z afrických nebo arabských zemí jsme stále tranzitní místo a nezůstávají u nás. Většina migrantů míří do Německa, Rakouska nebo do USA. „Otázkou je, co se stane, až bude Německo striktně chránit svoje hranice. Mohlo by dojít k tomu, že běženci budou zůstávat na našem území,“ komentuje Šándor.
Česká republika se řadí k zemím, které jsou podle Šándora velmi bezpečné. Jak dlouho nám ale tento status vydrží? „Může se to velmi rychle změnit, pokud izraelský konflikt, který nabral dramatický počet mrtvých – především Palestinců –, se přenese dál z Izraele. Nedej bůh, aby do něho vstoupil napřímo Írán prostřednictvím Hizballáhu z jižního Libanonu a Sýrie. To by se celá situace dostala do úplně jiné polohy,“ říká Šándor.
Pokud by válečný střet přesáhl izraelské hranice, Česku by hrozila energetická krize. Podepsala by se především na cenách ropy a pohonných hmot. „V ten moment by byla i jiná otázka migrace, než je teď. Egypt ani Jordánsko nechce brát Palestince. Nevíme, kam by ti lidé – především z Pásma Gazy – odcházeli, a nemůžeme vyloučit v podstatě žádné pohyby. Ani to, jakého rozsahu ten konflikt nabere. Jediné, co můžeme zavrhnout, je, že by se do konfliktu vložila Aliance – tím pádem ani Česká republika nebude, doufejme, v přímém vojenském kontaktu,“ vysvětluje možná rizika Šándor s tím, že podle jeho názoru se ani USA nepřipravují na přímou účast v izraelském konfliktu.
Kyberútoky jsou na vzestupu
Kybernetické útoky proti důchodcům představují velký problém. „Jsou dělány velmi sofistikovaně. To je realita dnešního světa a myslím, že stát i banky by mohly v tomto směru občany lépe poučit,“ pojmenovává největší rizika Šándor.
„Pokud je symbolem bezpečnosti stav obyvatel národa, tak se dá říct, že na tom moc dobře nejsme. Lidé jsou naštvaní a nevěří demokracii a voleným představitelům země. To je dělá více náchylnými věřit věcem na sociálních sítích,“ dodává Šándor.
Autor: Eva Kaisrová
