Skupina italských vědců navrhla robota, který si povídá sám se sebou. Proč to dělá? Aby se zjistilo, jakým myšlenkovým procesem procházejí umělé inteligence hlasových asistentů.
Vnitřní řeč je u lidí běžná a pomáhá nám v řadě věcí. Například při hodnocení situací, dovolí nám zvážit svá slova, než je řekneme nahlas, máme ji za účelem lepšího rozhodování. Aby výzkumníci prozkoumali, jak může vnitřní řeč ovlivnit činnost robota, vytvořili upravenou verzi Peppera, která „myslí nahlas“. Experiment probíhal podle informací webu TechXplore tak, že skupina lidí povečeřela s robotem podle pravidel etikety, aby studovali, jak Pepperovy sebepoznávací schopnosti ovlivňují interakce člověka s robotem.
„Pokud vám robot řekne, na co myslí, mohl by být důvěryhodnější,“ tvrdí spoluautor Antonio Chella ve studii publikované 21. dubna v časopise iScience a popisuje myšlenku první autorky Arianny Pipitone z Univerzity v Palermu. „Roboti budou pro neznalé snáze pochopitelní a už vůbec nemusíte být technikem či inženýrem. V jistém smyslu můžeme s robotem lépe komunikovat a spolupracovat.“
Vědci zjistili, že díky své vnitřní řeči je Pepper lepší při řešení různých dilemat. V jednom experimentu uživatel požádal Peppera, aby položil ubrousek na špatnou stranu talíře, což bylo v rozporu s pravidly etikety. Robot si v reakci na to začal klást řadu samořízených otázek a dospěl k závěru, že uživatel může být zmatený. Dokonce si pro jistotu potvrdil požadavek uživatele, což vedlo k dalšímu „zamyšlení“.
„Ehm, tato situace se mi nelíbí. Nikdy bych neporušil pravidla, ale zároveň ho (uživatele, pozn. red.) nemůžu naštvat, takže udělám, co chce,“ řekl si Pepper a položil ubrousek na požadované místo.
S vnitřním hlasem jsou efektivnější
Prostřednictvím vnitřního hlasu robota může uživatel sledovat jeho myšlenkové pochody. Zjistilo se tak, že když Pepper čelí nějakému rozhodnutí, vyřeší ho upřednostněním požadavku člověka. Vědecký tým se tímto způsobem snaží i poukázat na fakt, že transparentnost by mohla pomoci vytvořit větší důvěru ve vztahu člověka s robotem.
Při srovnávání výkonu Peppera při zapojení vnitřní řečí a bez ní vědci zjistili, že robot měl při provádění vnitřního dialogu vyšší míru dokončených úkolu. Díky vnitřní řeči překonal robot mezinárodní standardní funkční a morální požadavky pro kolaborativní roboty – směrnice, kterými se řídí stroje, od humanoidní umělé inteligence po mechanické rameno na výrobní lince.
„Lidé byli robotem mile překvapeni,“ říká autorka projektu Pipitone. „Díky tomuto přístupu se Pepper liší od typických strojů, protože má schopnost zamyslet se nad sebou a podumat. Vnitřní řeč umožňuje robotům i lidem nacházet alternativní řešení spolupráce a překonávání patových situací.“
Ačkoli „samomluva“ robotů obohacuje interakci člověka s robotem, některým lidem se může zdát neefektivní, protože robot přirozeně stráví o dost více času dokončováním úkolů, když nad nimi polemizuje sám se sebou, než když je slepě plní. Vnitřní řeč robota se také omezuje na znalosti, které mu dali vědci. Pipitone a Chella přesto tvrdí, že jejich práce poskytuje rámec pro další prozkoumání toho, jak může autodialog pomáhat robotům soustředit se, plánovat, a tak se zlepšovat.
