Nadějné vyhlídky. Řada vodíkových projektů už se rozjíždí

Do svých krátkodobých i dlouhodobých plánů jej zahrnuje česká vláda. Místní firmy se s vyvíjenými a vyráběnými produkty prosazují na světovém trhu. A k výraznějšímu rozvoji nové formy mobility je potřeba už jediné – vystavět síť plnicích stanic. Nacházíme se možná na začátku nové éry, která promění naše vnímání energetiky či dopravy. Přinášíme unikátní souhrn o vodíku v Česku. 

S podporou vodíkové infrastruktury český stát doopravdy počítá, projeví se ale znatelněji až v následujících letech. „Asi před měsícem jsme spustili výzvu na podporu vodíkových stanic. 300 milionů korun alokace s tím, že další finanční prostředky jsou připraveny celkově. V rámci nového operačního programu dopravy jsme na tuto oblast vyčlenili zhruba miliardu korun,“ poodhaluje vládní plány Jan Bezděkovský, pověřenec ministra dopravy pro čistou mobilitu. Konkrétně výstavba vodíkových plnicích stanic se bez pomoci státu ani neobejde, protože zatím se na českých dálnicích a silnicích moc aut na tento pohon neprohání.

„Těch stanic jsme podpořili poměrně velký počet, bohužel řada projektů potom i v důsledku covidové pandemie skončila. V zásadě se jim je nepodařilo dokončit včas, a to byl potom problém, protože my máme nějakým způsobem nastaveny podmínky v operačním programu i v kontextu pravidel evropských fondů. Museli jsme potom trvat na tom, že buď projekty budou dokončeny v daných termínech, anebo zkrátka musely být zrušeny. Ale s tím, že nabízíme i těmto subjektům možnost podpory v rámci nového operačního programu,“ popisuje současný stav Bezděkovský.

Vodíková mobilita je prioritou

Že je to s vodíkovou osobní dopravou u nás doslova na spadnutí, potvrzují vyjádření Petra Mervarta. „Bavil jsem s lidmi z Hyundai a Toyoty, kteří prodávají vodíkové osobní vozy, a ti čekají na to, až tady budou nějaké plnicí stanice. Nikdo si nekoupí auto, které mu bude sedět v garáži a čekat, až někdo jiný otevře plnicí stanice,“ prozrazuje zmocněnec ministra průmyslu a obchodu pro vodíkové technologie.

Nebude to ovšem osobní doprava, kde se vodíkový pohon začne prosazovat nejrazantněji a nejrychleji. „Využití vodíku v mobilitě je pro nás priorita. V dopravě nejdřív dostaneme nákladovou paritu. Rozhodně ne všechna nákladní auta přejdou na vodík, ale věříme, že vodík bude hrát významnou roli. Předpokládáme, že se bude používat hlavně v nákladní dopravě, v autobusové a ve vlakové. Samozřejmě velký segment budou i osobní automobily, ale většina spotřeby z našeho pohledu bude ve třech oblastech těžké dopravy. A vodík si musí vydobýt své místo, musí si najít oblast, ve které přináší výhodu, protože ho potřebujeme používat tam, kde znamená konkurenční výhodu,“ líčí výhledové perspektivy Petr Mervart.

Firmy musely něco dělat

S vodíkovou soběstačností je to v České republice složitější, přesto jisté možnosti existují. Je tu ale hlavně tlak ze strany Evropské unie na to, aby se vodík prosadil. „Je to důležité i v tom smyslu, že se jedná o nové, náročné technologie, a je tedy nutná účinná dotační podpora, a dále třeba i změna legislativy,“ prohlašuje Jiří Libra, zakladatel společnosti Kolibrik.net. Tedy firmy, jejíž produkty pokrývají celý řetězec výroby vodíku, od vývoje až po finální produkci, a o které je zájem ze strany firem a institucí po celém světě.

„Věci kolem vodíkových technologií vyvíjíme už nějakých 10 let, a takový znatelný nárůst nastal až v roce 2020, kdy opadla první vlna covidu. I z našeho pohledu to vypadalo, že firmy si uvědomily, že nemohou být rok zavřené, zkrátka musí něco dělat,“ komentuje momentální situaci na trhu Libra. Výhodu vodíku jako zdroje energie jsou podle něj neoddiskutovatelné. „Jako jedno z velkých pozitiv vidíme, že se vodík dá i v menším množství vyrábět lokálně a nemusíte transportovat surovinu přes půl kontinentu a pak ji přes rafinérie zpracovávat. Není tam takový složitý proces. Můžete ho na místě vyrobit a spotřebovat. Je to opravdu celkem nadějná technologie do budoucnosti.“

ČEZ s vodíkem počítá

„Vodík je potenciálně nesmírně univerzální médium, které se dá použít ve spoustě aplikací,“ prohlašuje Jan Šícha, ředitel inovací ve společnosti ČEZ. Limitujícím faktorem podle něj může být ale cena a částečně také technologický vývoj. „Z pohledu ČEZu primární zájem o vodík může být dvojího typu. Za prvé ČEZ je a chce být jednoznačně lídrem v produkování bezemisní elektřiny – ať už je to z obnovitelných zdrojů, nebo z jádra – a bez bezemisní elektřiny se bezemisní vodík vyrobit nedá. To je tedy jeden významný stream, který sledujeme. A druhý významný stream je vlastní použití vodíku pro výrobu elektřiny anebo pro vytápění. A třetí, neméně významný je nabídnout vodík našim zejména průmyslovým zákazníkům pro vlastní využití,“ nenechává Šícha čtenáře na pochybách, že by největší česká energetická firma ve svých plánech s vodíkem nepočítala.

ČEZ se tedy chystá vodík nejen vyrábět, ale samozřejmě i využívat jako zdroj pro výrobu energie. Podniká v tomto směru už i patřičné kroky. „Všechny naše nové paroplynové zdroje, které chystáme, by měly být technologicky připravené na spoluspalování nebo spalování vodíku. Nedává nám vůbec žádný smysl, pokud by to měl být vodík, který nebude bezemisní. Když máme vyrábět vodík se všemi složitostmi, které to nese, tak nedává smysl, abychom to dělali z šedého vodíku a měli stejnou emisní stopu, nebo dokonce vyšší, než když bychom pálili plyn,“ nastiňuje Jan Šícha strategii ČEZu, která bere v potaz i ekologický rozměr věci.

Nastartovala to komerční přeprava

S obtížemi, které provázejí prosazování vodíku a budování potřebné infrastruktury, je dobře obeznámen Vladimír Dynda. „U vodíku jsou při jeho zavádění vyšší výdaje, je s tím spojena řada komplikací. Nepřináší také nějakou novou ekonomickou sílu, nějakou novou výkonnost. Je tady trošku jiný cíl z pohledu ochrany životního prostředí. Je potřeba si uvědomit, že hodnotový žebříček se musí posunout i u investorů,“ vyjmenovává nejpalčivější překážky jednatel a ředitel společnosti APT, a zároveň upozorňuje na aspekt, který je nezbytně potřeba změnit.

Dobrý příklad, kudy by se transformace směrem k využívání vodíkových zdrojů měla ubírat, nám dává již několikrát zmiňovaná oblast dopravy. „Celý vodíkový obor v podstatě nastartovala komerční přeprava. A kdyby každá firma měla svou vlastní plnicí stanici, kam bychom se dostali. Pořád jsem přesvědčený o tom, že když budete provozovat flotilu nějakých dopravních prostředků – typicky nějaký městský dopravní podnik –, tak ta situace bude výhodnější. Znáte totiž přesně úkol té přepravy, jste schopen při výstavbě plnicí stanice optimalizovat jak tu technologii, tak i zásobovací cestu vodíku,“ upozorňuje na ukázku dobré praxe Dynda.

Bonus: Jak jezdí vodíkový kamion?