Naklání vaše dítě při koukání hlavu? Navštivte očního lékaře, radí specialistka

Oční chirurgové už dnes dokážou hotové zázraky. Jak jim v jejich práci pomáhá umělá inteligence, pro koho jsou takové operace nejvhodnější a s čím mohou pomoct, nám v rozhovoru přiblížila Andrea Janeková, oční chirurgyně v Očním centru Praha.

Možná hned na úvod trochu překvapí konstatování, že co se týče dospělé populace, samotné dívání se do monitoru až takový negativní vliv na zrak nemá. „Jde spíš o to, že při pohledu zblízka méně mrkáme, méně se nám produkují slzy a oko se stává více suchým,“ vysvětluje Andrea Janeková. „Oko nás pak může škrábat, pálit a zažíváme pocit diskomfortu. U dětí naopak je ale prokázáno, že dlouhodobé dívání se na blízkou vzdálenost zvyšuje výskyt dioptrické vady – krátkozrakosti. Proto není žádoucí a může mít dopad na dioptrickou vadu.“

Důkazy nám předkládají studie realizované v Asii, které prokázaly, že dlouhodobé dívání se na blízko způsobuje větší výskyt krátkozrakosti v dětské populaci. I v České republice registrujeme taková pozorování. Oční chirurgyně přibližuje jejich průběh následovně: „Srovnávají se děti, které po škole tráví odpoledne venku, s dětmi, které se častěji dívají na blízko – nemusí to být nutně jen tablet, ale třeba i kniha. V této skupině dětí je pak zaznamenán větší výskyt krátkozrakosti. Nutno ale podotknout, že zmiňovaná vada je podmíněna i geneticky a jinými aspekty.“ 

Kolem třetího roku věku poslat dítě na screening očí

A co by Andrea Janeková poradila rodičům dělat pro to, aby si děti uchovaly co nejlepší zrak? „Určitě všímat si dětí – to teda dělá asi každý rodič. Pokud pozorujeme, že dítě šilhá, že nějakým způsobem zvláštně naklání hlavu, když se dívá, anebo mu jedno oko ujíždí, určitě navštivte očního lékaře.“ Samozřejmě v případě, kdy nepozorujete nic takového, je i tak dobré kolem třech let věku se objednat na preventivní vyšetření, které obnáší měření dioptrií, ale mohou se v jeho průběhu odhalit i skryté vady, které by jinak zůstaly nerozpoznány.

„U dětí se zrak vyvíjí do nějakého věku pěti šesti let. U nerozpoznaných dioptrických vad, pokud se nepodchytí správně brýlemi nebo případně nějakou jinou dioptrickou korekcí, může dojít k tomu, že oko zleniví, stává se tupozraké,“ líčí možná rizika chirurgyně z Očního centra Praha. „A ani když dioptrickou vadu později zkorigujeme, nemusíme dosáhnout dobrého vidění. Dnes už proto pediatři celkem běžně posílají děti kolem třetího roku věku na preventivní screening očí.“ 

Na otázku, jestli můžeme oči nějak trénovat, odpovídá Janeková spíše záporně. „Náš zrak je z velké míry daný tím, s čím se narodíme. Oko v průběhu života roste a dioptrickou vadu těžko ovlivníme. Když máme obtíže se zrakem, tak nosíme brýle. A když někoho trápí špatné vidění, měl by určitě navštívit očního lékaře a řídit se jeho doporučeními. Ale že bychom například nějakým trénováním zraku si jej mohli zlepšovat, to asi ne.“

Operace trvá méně než 10 sekund

Pokud mluvíme o laserových operacích, nejčastěji se jimi myslí korekce dioptrií laserem. „Zákroky jsou v současné době na velmi vysoké úrovni,“ nepřipouští pochybnosti oční chirurgyně. „Samotné laserování dioptrií trvá méně než 10 sekund, je to opravdu rychlý zákrok. Pobyt pacienta na klinice během operace je v řádu dvou hodin a na druhý den už vidí na 90–100 procent. Zákrok u pacienta, který má jinak zdravé oko a prošel řádným vyšetřením, je zároveň velká životní změna. Tedy pokud se dioptrie časem nezvyšují, můžeme o zákroku určitě uvažovat.“

Věkovým limitem u operací je 18 let. „Doporučujeme také mít rok ustálenou dioptrickou vadu, tedy aby se po tu dobu dioptrie nenavyšovaly,“ dodává druhou zásadní podmínku Janeková. „Naopak u starších lidí záleží na dalším stavu oka, hlavně sítnice. Nejčastěji pokud je sítnice zdravá, dioptrií se můžeme zbavit jiným způsobem než laserem. A opravdu pacientů, kteří podstupují operaci ve vyšším věku – člověk osmdesátiletý nebo i starší –, přibývá.“

Věk je zde vůbec důležitým aspektem. Nejvíce účinné jsou operace u pacientů do 45 let. „Po čtyřicítce nám klesá schopnost zaostřovat na blízko,“ doplňuje Andrea Janeková. „Pokud by padesátiletý pacient s dioptremi na dálku šel na laserový zákrok, jen vymění jedny brýle za druhé. Srovnáme mu dálku, ale bude muset mít brýle na čtení. Dvacetiletý člověk si užije dalších až 25 let bez brýlí, proto laserový zákrok, pokud ho zvažujete, nemá moc cenu odkládat.“

Ceny operací zůstávají stejné

Poněkud specifickým případem jsou mladé ženy, které chtějí s operací počkat až po porodu. „Zhoršení dioptrií po porodu platí spíše u velmi vysoké krátkozrakosti, neexistuje nějaký závažný důvod, proč by to ženy měly odkládat. Naopak, čím dříve, tím lépe. Užijí si tak delší dobu bez brýlí. A když budou pečovat o dítě, nemusí hledat kontaktní čočky a brýle.“

Co nejvíc potenciální zákazníky/pacienty zajímá, je samozřejmě cena. „Operací je více typů,“ odpovídá Andrea Janeková. „Když se bavíme o těch nejmodernějších, tedy operacích typu Smile, při kterých se vstupuje do oka pouze dvoumilimetrovým řezem – je to tedy operace velmi málo invazivní –, tam se cenově pohybujeme okolo asi 40-50 tisíc za obě oči.“ Cenovou hladinu se na pracovišti, kde Janeková působí, snaží držet na stejné úrovni. A to i navzdory komplikacím, které přinesly covid a energetická krize. „Chceme  operaci zpřístupnit co největšímu spektru pacientů,“ vysvětluje doktorka z Očního centra Praha.

Češi se, pokud jde o potíže spojené se zrakem, nijak nevymykají z průměru západní Evropy a třeba i Ameriky. „Nejčastější onemocnění zraku jsou dioptrické vady, tedy krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus. U pacientů po čtyřicítce potom horší vidění na blízko,“ vyjmenovává Andrea Janeková. „U obyvatel vyššího věku také roste počet onemocnění šedým zákalem, který se dá ale velmi elegantně řešit operací. Hůře na tom jsou onemocnění sítnice, ta mívají genetický podklad a nejsou léčitelná.“

Profil typického pacienta pro operaci oka se odvíjí od specializace jednotlivých chirurgů. „Třeba já se specializuji na přední část oka, na rohovku, čočku, provádím operace šedého zákalu. Můj typický pacient pak jsou hlavně ženy a muži nad 50 let, kteří buď mají šedý zákal, nebo se rozhodli zbavit se dioptrií a vybrali si nějaký typ vícefokální čočky, aby nemuseli nosit brýle.“

Jejich obor je tak trochu fyzika i technika

Oční lékařství je podle Andrey Jankeové velmi dynamický obor. „Je hodně postavený na fyzice, na zvětšování – abychom všechno viděli lépe – a naopak zmenšování nástrojů a všech možných invazivních předmětů, které do oka potřebujeme implantovat.“ Řeč tak zákonitě musela přijít i na téma umělé inteligence.

„Vyvíjejí se přístroje, a hlavně softwary, které na základě fotografie dokážou zhodnotit oční pozadí pacienta i to, zda má například diabetickou retinopatii,“ přibližuje oční chirurgyně, jak nejmodernější technologie pomáhá v její práci. „Lékař nebo zdravotnický personál tak zvládne třeba s pomocí umělé inteligence zhodnotit, jestli pacient potřebuje další vyšetření očního lékaře, nebo stačí přijít až za nějakou dobu.“

Stávají se tak už dnes ze zaměstnanců očních klinik v podstatě „ajťáci“? „Oční lékařství je hodně založeno na technice, na optice, na fyzice – nějaká technická zdatnost se určitě hodí,“ podotýká k tomu Andrea Janeková. „Na druhou stranu, všechny zmiňované programy a přístroje se jejich výrobci snaží vyvíjet ‚user friendly‘. Aby i ti méně zdatní je uměli obsluhovat.“

Automatizace se tak stává nedílnou součástí oční chirurgie. Že by ale roboti sami vykonávali operace, to ještě podle Janekové nehrozí. O svou práci se rozhodně nebojí. „Když se konkrétně zastavíme u laserů, jde o operaci, kterou sice provádí přístroj, ale chirurg ji kontroluje. A v tomto trendu, že máme přístroje, které za nás zvládnou něco, co bychom jinak dělali rukou, ale stejně tam musí být supervize lékaře, to bude pokračovat,“ uzavírá rozhovor chirurgyně z Očního centra Praha.