Když se městská zástavba zahustí o další budovu nebo se na ni napojuje nová čtvrť, plány počítají s jejich dopady na dopravu. Vliv na chodce a trasy, které si zvolí, však nikdo příliš nesleduje. Vědci z Massachusettského technologického institutu (MIT) proto vymysleli model pěšího pohybu, který pomůže odhalit, jaký dopad budou jejich projekty mít na chodce.
Ekologizační snahy světových metropolí jsou vedeny snahou o návrat lidí do ulic. Podle informací uvedených v tiskové zprávě MIT se už i města začínají orientovat na obyvatele, jejich komfort a přirozený pohyb ulicemi. K tomu přispívá také nová dlouhodobá studie z této věhlasné univerzity, která byla realizována v australském Melbourne. Její autoři nabízejí radnicím nástroj, s jehož pomocí dokážou předpovědět, jak se změní pohyb chodců, když ve městě vyroste nová budova či jejich komplex. Pracuje navíc s proměnnými, jako jsou typy podnikání a pracovních míst, které se v budovách nacházejí. Tyto informace jsou důležité pro kalkulaci hustoty populace a jejího pohybu v ulicích.
„Tento model nám umožňuje provádět ‚posouzení dopadu na chodce‘ v okolí nově plánovaných staveb a developerských projektů,“ říká Andres Sevtsuk, docent na Katedře urbánních studií a plánování MIT. „Je to velmi žádané doplnění k ‚posouzením dopadu na dopravu‘, které musí developeři v mnoha amerických městech provádět jako součást analýz dopadů na životní prostředí,“ dodává vědec. Model v následujících měsících poslouží výzkumnému týmu z Americké univerzity v Bejrútu, kteří se snaží překotně postavenou libanonskou metropoli navrátit chodcům.
Lidé chodí účelně
Proto aby vědci model nakalibrovali, potřebovali jej naučit pohyby chodců v běžném denním režimu. Použili na to pohyb lidí v oblasti Kendall Square, kde rovněž sídlí vědecko-technologické firmy. Analyzovali cesty po chodnících mezi budovami, do kaváren a obchodů nebo na zastávky hromadné dopravy. Namísto předpokladu, že lidé půjdou tou nejkratší cestou, byl model naprogramován tak, že lidé půjdou po jakémkoli chodníku či cestě, vzdálenost do cíle přitom nesmí být o více než 15 procent delší než nejkratší trasa.
Melbourne posloužilo jako cenný zdroj tréninkových dat
Informace z Melbourne byly pro tým z MIT hodnotné díky zdejšímu systému počítání chodců, který od roku 2014 analyzuje, jaká je hustota pohybujících se lidí na 92 místech v centru města. Vědci z něj použili data o tom, kolik lidí místy prochází v ranní a večerní špičce či v době oběda. Zahrnout museli také počty studentů na zdejších univerzitách, zaměstnance v budovách nebo vliv panujícího počasí.
Dlouhodobá data posloužila jako ideální zdroj pro analýzu vlivu nových budov, protože bylo možno otestovat správnost predikce z reálných údajů zaznamenaných v následujících letech. S kalibrací na jednotlivý pozemek byla přesnost předpokladu o počtu chodců v intervalu 74–82 procent. „Je načase vytvořit takový nástroj, který podpoří plánovače ve snaze zlepšit prostředí pro chodce a snížit tak závislost na autech,“ chválí model svých kolegů Susan L. Handy, profesorka environmentálních věd na Kalifornské univerzitě v Davisu.
Autor: Klára Šubíková
