Nechceme být montovnou Evropy, říká podnikatel Wichterle

První ekonomická transformace Česka proběhla v devadesátých letech pod vedením Václava Klause. Její hlavní myšlenkou byla tvorba svobodného obchodování a soukromého sektoru. Po třiceti letech má přijít druhá ekonomická transformace, díky které má být naše republika schopná úspěšně soutěžit s nejvyspělejšími státy světa, říká Martin Wichterle, podnikatel a majitel skupiny Wikov Industry a jeden ze signatářů výzvy Druhá transformace ekonomiky. Rozhovor vznikl před ruskou invazí na Ukrajinu.

K první ekonomické transformaci došlo po roce 1989, vy mluvíte u druhé transformaci. V čem by měla spočívat?

Tak je nutno říct, že první ekonomická transformace byla velice úspěšná a dostala nás mezi úspěšné státy světa. Ten potenciál, který vytvořila první ekonomická transformace, byl daný zejména otevřeností ekonomiky, levnou kvalifikovanou pracovní silou a na tu dobu poměrně kvalitní infrastrukturou. Ale všechny tyto prvky už se trochu vyčerpaly, a jestli chceme vyspělý svět opravdu dohnat, je nutné přijít s novými vizemi a s novými cíli, které přesahují v řadě případů dekádu, a musíme začít ty cíle postupně naplňovat. A to jsme se právě snažili naformulovat v té výzvě k druhé ekonomické transformaci. V podstatě jsme se snažili najít cestu pro české hospodářství, aby bylo úspěšné.

Mimo jiné zmiňujete i roli státu, v podstatě na něj ta výzva také směřuje. Co tedy po státu vlastně chcete a není to trošku proti principu svobodného podnikání, kde se mluví o tom, aby do toho stát spíš nezasahoval, než zasahoval?

My nechceme, aby stát zasahoval přímo do podnikání, ale v podstatě voláme po velice kvalitní infrastruktuře pro podnikání. A tím nemyslím pouze fyzickou infrastrukturu, ale i tu nehmotnou – to znamená, aby stát vytvořil kvalitní právní prostředí, přístupný a otevřený stát, který umožňuje podnikání, a otevřenou ekonomiku, která je otevřená nejenom z hlediska celních bariér, ale i z hlediska lidí. Když udělám srovnání, když hrajete hokej, tak ho můžete hrát buď na rybníku s tenkou vrstvou ledu a s hrbolatým ledem, anebo v O2 areně. 

Vy se odkazujete k první republice, která ve své době patřila k nejvyspělejším státům na světě. Na druhou stranu i tam byly problémy. Je vůbec na co navazovat? Přece jenom už jsme dobou někde jinde.

Byli jsme velice kvalitní strojírenskou základnou pro celé Rakousko-Uhersko. Opravdu navazovat na co vlastně je a ty znalosti se předávají z generace na generaci. A to, že český průmysl přestál extrémně turbulentní období devadesátých let, to je zásluha především znalostí a zkušeností, které byly mezi lidmi a které nakonec podržely český průmysl.

Češi jsou podle mě k hospodářské situaci vlastní země skeptičtí. Myslím tím, že když se někoho zeptáte, jak se má, tak vám většinou neodpoví příliš pozitivně. Vy jste na toto téma dělali výzkum. Chápu správně, že ten skepticismus je spíše záležitostí starší generace a mladší generace si uvědomuje, že se má ekonomicky dobře?

Češi jsou obecně skeptičtí, to nejen v ohledu týkajícím se hospodářství, takže tam ten český názor musíte porovnat s názorem jiných států. Ale je fakt, že starší generace je trošku pesimističtější, a je fajn, že se na to mladí lidé dívají s optimismem, protože se nám skutečně daří dobře. Tak dobře jako nikdy předtím.

„Nechceme být montovnou Evropy“ – to je jedno z vašich hesel. Jak toho chcete dosáhnout a kdy?

To je právě jeden z pilířů druhé ekonomické transformace. My říkáme, že pokud chceme zbohatnout, pokud chceme být úspěšným státem, tak musíme tvořit daleko vyšší přidanou hodnotu, která není postavena pouze na výrobě a pouze na nějaké subdodavatelské ekonomice. Český stát musí těžit z toho, že tady budou podnikat firmy, které budou mít nejen výrobu, ale i vývoj a výzkum, a pak zejména marketing a prodej, protože na těchto dvou stranách podnikatelské činnosti se vytváří hlavní přidaná hodnota.

Úspěch a prosperita samozřejmě souvisí s inovacemi a využitím moderních technologií. To všichni víme, ale také víme, jak na tom jsme, když to porovnáme s daleko menšími státy, které měly stejnou startovací pozici, například Lotyšsko, Litva a podobně. Kde je podle vás chyba?

Není to tak strašné, můžete jmenovat státy, kde ten příběh není vůbec tak dobrý. Já si vážně myslím, že Česká republika na tom není vůbec špatně. My jsme schopni vyrobit téměř cokoliv, říkám to samozřejmě s jistou nadsázkou, ale je to tak. Jsme schopni vyrobit poměrně produktivně mnoho věcí ve vysoké kvalitě a jsme schopni dokonce řadu produktů vynalézt nebo vyvinout. Ale co nám opravdu chybí, je ten samotný produkt nějak uchopit, jít s ním do světa a tam ho prodat. Tam ztrácíme obrovskou přidanou hodnotu. Takže kdybychom měli hovořit za nějakou největší slabinu českého hospodářství, je to právě tohle.

My jsme malá země. Asi nám nezbývá nic jiného než jít cestou otevřené ekonomiky, ale na druhou stranu tu máte část veřejnosti, která by se nejraději izolovala. Jak s tímto bojovat?

Musíme to prostě vysvětlovat. Úspěch české ekonomiky je, jak jste řekl, na otevřenosti a ta otevřenost není jenom zbourání celních bariér, k tomu došlo v devadesátých letech, ale je to reálná otevřenost.  

S tím souvisí i další téma – nezaměstnanost. Sám víte, jak to u nás je. Už není odkud brát a je potřeba jít mimo Českou republiku. Ale jsme vůbec pro cizince atraktivní? Nejsme spíše takovou přechodovou stanicí dále na západ?

To jste vlastně popsal skvěle. Stát by měl v podstatě vytvořit z této země atraktivní destinaci pro lidi, kteří tady chtějí žít, a to všechno souvisí s životním prostředím, veřejnou dopravou, školstvím, zdravotnictvím a vlastně i přístupem státu k cizincům. Takže to všechno vytváří nějaký „brand“ českého státu a vytváří i nepřímo příležitost pro české firmy sem přitáhnout právě ty lidi, které tady potřebujeme.

Otázka eurozóny, jak na ni v rámci druhé ekonomické transformace nahlížíte?

Iniciativa byla založená na konsenzu lidí, kteří mají k byznysu co říct a mají určité představy a vize. Takže my tam hledali toho společného jmenovatele, což si myslím, že je strašně důležité, a právě hledání toho konsenzu je něco, co nám v Česku často chybí. Takže my tam téma eura záměrně nedávali, protože jsme chtěli definovat body, na kterých byla v podstatě úplná shoda.