Přibližně 0,5 % uhlíku vypouštěného do ovzduší můžeme zachytit během procesu drcení hornin běžně používaného také ve stavebnictví. Informuje o tom web TechXplore.
Článek zveřejněný v časopise Nature Sustainability tvrdí, že k zachycení CO2 by nebyla zapotřebí téměř žádná dodatečná energie. Průmysl materiálů a stavebnictví se na celosvětových emisích uhlíku podílí 11 %. Ročně se na celém světě rozdrtí více než 50 miliard tun horniny a současné procesy drcení nezachycují CO2.
Předchozí vědecké práce se zabývaly zachycováním do minerálů. Výzkum na univerzitě ve Strathclyde ale ukazuje, že tato metoda je nestabilní a po umístění do vody se uhlík z minerálu uvolní. Větší podíl oxidu uhličitého naopak dokážeme rozmělněním v plynném CO2 zachytit ve stabilní, nerozpustné formě v horninách složených z více různých minerálů. Vzniklý prach pak můžeme skladovat a dále používat pro stavební a jiné účely.
Stanovený odhad 0,5% snížení emisí byl příkladově vypočítán pro situaci v Norsku. Tato země totiž každoročně zveřejňuje údaje o objemu tvrdého horninového kameniva vyrobeného pro stavební průmysl a zároveň i průběžně dokumentuje národní emise CO2.
Z laboratoře do průmyslu
Rebecca Lunn, hlavní řešitelka výzkumu publikovaného v časopise Nature Sustainability, prohlašuje: „Doufáme, že toto odvětví by mohlo snížit emise úpravou používaných zařízení tak, aby zachycovala uhlík unikající v podobě plynných toků. Týká se to například výroby cementu nebo plynových elektráren.
Globální odhad vychází z předpokladu, že norské stavebnictví je v mnoha směrech typické. Pokud tuto technologii zavedeme při výrobě kameniva celosvětově, mohla by potenciálně zachytit 0,5 % celosvětových emisí CO2 – 175 milionů tun oxidu uhličitého ročně.“
Spoluřešitel projektu Mark Stillings k tomu dodává: „Už víme, že v laboratoři dokážeme zachycovat CO2 ve většině tvrdých hornin. Potřebujeme ale celý proces optimalizovat a posunout hranice toho, jaké množství lze zachytit pomocí techniky drcení. Poté musíme pochopit, jak lze tento proces rozšířit z laboratoře do průmyslu, kde může snížit globální emise CO2.“
Autor: Petr Pláteník
