Na český trh vstupuje, formou vládního návrhu zákona, nový investiční produkt – účet dlouhodobých investic, který má pomoci jednotlivcům si spořit na jejich stáří. Jak tento finanční produkt vypadá a co nového klientům přináší?
Účet dlouhodobých investic je podle portálu epravo.cz souhrnné označení pro daňově podporovaný majetek sloužící k investování a vedený na účtech správců účtů dlouhodobých investic.
Zákon stanovuje, že smlouvou o účtu dlouhodobých investic se správce jako podnikatel zavazuje vést takový účet pro jeho majitele a současně že účet dlouhodobých investic patří mezi daňově podporované produkty spoření na stáří.
Předpokládá se, že účet dlouhodobých investic bude poprvé zaveden již v příštím roce.
Správci účtu dlouhodobých investic
Správcem, se kterým lze uzavřít smlouvu o účtu dlouhodobých investic, mohou být banky, investiční společnosti nebo obchodníci s cennými papíry, pokud mají oprávnění k úschově, správě nebo evidenci investičních nástrojů. Správci mohou být také zahraniční osoby, jsou-li oprávněny poskytovat investiční služby na území České republiky.
Služby poskytované správcem
Účet dlouhodobých investic není vázán na konkrétní finanční produkt a závisí od podnikatelského oprávnění správce účtu. V praxi se při účtech dlouhodobých investic bude jednat zejména o spořicí vklady, investice do akcií nebo dluhopisů na základě investiční služby přijímání a předávaní pokynů, individuální portfolio management nebo kolektivní portfolio management (správu fondů) pro klienty.
Podmínkou však je, aby na účtu dlouhodobých investic byl veden způsobilý majetek.
Výhody pro klienty
Klienti účtu dlouhodobých investic požívají především vymezené daňové výhody.
Návrh zákona o dani z příjmu zařazuje účet dlouhodobých investic mezi daňově podporované produkty spoření na stáří. Klient (poplatník daně) si bude moci odečíst od základu daně příspěvky v celkovém úhrnu nejvýše 48 000 Kč za zdaňovací období na své daňově podporované produkty spoření na stáří. A od daně jsou dále osvobozeny i příspěvky uhrazené zaměstnavatelem na daňově podporované produkty spoření na stáří zaměstnance do úhrnné výše 50 000 Kč ročně.
Tato daňová podpora se uplatňuje za předpokladu, že klient má produkty na stáří zjednané alespoň 60 kalendářních měsíců od vzniku produktu a dosáhl 60 let, jinak musí navrátit daňovou podporu. Návrh zákona o dani z příjmu žádné jiné daňové zvýhodnění nepřináší.
Za další výhodu pro klienta je možné považovat i fakt, že klient bude moci své spory se správcem řešit i u finančního arbitra.
Za omezení lze považovat i skutečnost, že peníze si klient nemůže vybrat dříve než za 60 měsíců (tedy za 5 let) od založení účtu dlouhodobých investic. Existují jen dvě výjimky: případ invalidity 3. stupně a smrt majitele účtu.
Podle serveru Banky.cz se účet dlouhodobých investic liší od penzijního fondu odvážnějšími strategiemi v investování. Účet má totiž podle vlády přinést větší možný výnos – za cenu vyššího rizika.
Mohou se tyto investice označovat jako spoření?
S investicí do účtu dlouhodobých investic, zejména v případě vkládání peněz do investičních nástrojů, je přirozeně spojené riziko její ztráty. Dosavadní rozhodovací praxe České národní banky striktně zakazuje prezentovat investice jako spoření.
Podle portálu epravo.cz tento návrh zákona přináší změnu v tom, že přímo v zákonném textu označuje účet dlouhodobých investic jako produkt spoření na stáří.
Dochází tedy nyní k paradoxu, kdy investici na účet dlouhodobých investic není možné dle výkladu ČNB označit jako „spoření“, ale v souladu s návrhem zákona ji bude možné prezentovat jako „produkt spoření na stáří“. Uvidíme tedy, jak ze začátku budou správci s názvoslovím zacházet a jak to bude vnímáno u ČNB.
„Účet dlouhodobých investic je obecně interpretován jako státní motivace pro mladé lidi, aby si na penzi naspořili sami,“ uvádí právník Daniel Borsík. „Někteří ekonomové v této souvislosti tvrdí, že jde o zastřenou snahu státu říct svým občanům, že na důstojné stáří jim peníze nezajistí. Ve vztahu k potenciálu účtu dlouhodobých investic však panuje shoda, že zavedením dalšího daňově podporovaného produktu dojde pouze k přerozdělování už investovaných peněz a do důchodového systému to předpokládané nové úspory nepřivede.“
Autor: Miroslav Oupic
