Všechno je o komunikaci, zní omšelé marketingové moudro. A právě na různé rozměry dorozumívání a předávání informací jsme se (mimo jiné) zaměřili v posledním přehledu toho pozoruhodného ze světa inovací.
Vědci z University of Central Florida „učí“ umělou inteligenci rozpoznávat sarkasmus v projevech na sociálních sítích. Opravdu, myslíme to smrtelně vážně. Jde o součást obsáhlejšího výzkumu postojové analýzy (sentiment analysis), zaměřující se na emocionální rozměr verbálního projevu. A jelikož zrovna identifikace uštěpačných, jízlivých a pohrdavých vyjádření patři k jedné z nejobtížnějších disciplín, jak informuje článek na webu ScienceDaily, nezbývá než naprosto nesarkasticky popřát floridským vědcům: Good luck!
A s lingvistikou si tak trochu zavdávají i na Technické univerzitě v Darmstadtu. Vyvíjejí totiž interaktivní písmo pro co nejlepší čtení digitálních textů. S pomocí technologie strojového učení pracují na nástroji, který vám umožní nastavit si k plné spokojenosti font ve vašem elektronickém zařízení určeném ke čtení stejně, jako si už teď upravujete velikost textu nebo jeho kontrast.
Pustit si robota do hlavy
Přechod z klasických mobilů na chytré telefony znamenal pokrok směrem do nezměrného hájemství informací. Pokud jde ale o psaní zpráv, upřímně moc jsme si nepomohli – políčka na dotykové obrazovce se nikdy nevyrovnají tradičnímu tlačítku. Právě na tento problém se zaměřili výzkumníci z finské Aaltovy univerzity, kteří doslova „učí umělou inteligence psát na mobilu jako člověk“. Jejich cílem je tímto způsobem zlepšit predikci zadávaných slov tak, že přístroj odhadne předem potenciální chybu a rychle ji opraví.
O „psaní bez psaní“ se zase pokoušejí vědci ze Stanfordovy univerzity. Jejich motivace je jasná – umožnit lidem s postiženími zabraňujícími mluvení komunikovat s vnějším světem. Jejich idea je (aspoň) na první pohled jednoduchá. Díky sofistikované technologii bude stačit, když si člověk proces psaní bude představovat a vyvíjené rozhraní mozek-počítač vše převede do podoby digitálního textu.
Ne každý si ale nechá robota takhle „pustit do hlavy“. Výzkumníci z Pensylvánské státní univerzity a Kalifornské univerzity v Santa Barbaře zjistili, že důvěryhodnost umělé inteligence poskytující lékařskou asistenci v očích pacientů klesá, pokud je oslovuje jménem a je obeznámena s jejich zdravotní historií. Lidi prostě nemají rádi, když se na jejich pocity ptá někdo, o kom víme, že žádné pocity nemá, shrnuje výstupy projektu jeden z jeho členů S. Shyam Sundar.
Ten robot vám vleze fakt všude
Možná ale jednou přímá komunikace s robotickým doktorem nebude vůbec nutná. Třeba si všechny nezbytné údaje načte sám rovnou z čipů implantovaných do našeho těla. Vědci v Columbia Engineering oznámili, že se jim podařilo vytvořit čip o velikosti roztoče, viditelný jen pod mikroskopem. V tak extrémně malých rozměrech je proto nutné, aby se komunikace s čipem (ale údajně i jeho dobíjení energie) odbývala na úrovni ultrazvuku.
Robotický pes Spot od Boston Dynamics, ten vám vleze všude, chtělo by se říct. Tentokrát jeho neocenitelné služby využívají výzkumníci z Ecole des Mines engineering ve francouzském Nancy. Konkrétně jej vysílají na průzkum do jeskyní hluboko pod zemí, kde by v budoucnu měl být ukládán odpad z francouzských jaderných elektráren. Robot vybavený umělou inteligencí by měl sloužit k inspekci nejen nebezpečného nákladu, ale třeba i stavu jednotlivých podzemních prostor.
K hokus pokusům jak z laboratoře vymyšlené J. K. Rowlingovou přirovnávají v článku na webu Phys.org úspěchy vědců z MIT. Těm se podařilo z „magického“ materiálu, tvořeného vrstvami uhlíku o šířce na atomové úrovni, vyrobit 3 elektronická zařízení využitelná v průmyslu kvantové elektroniky. K produkci některých součástek pro kvantové počítače bylo totiž dosud třeba pracovat s různými materiály, žádajícími si řadu předběžných úprav.
Kdo namluvil Alexu?
Trochu jako ve filmu si museli v nedávné době připadat také pacienti a návštěvníci Nemocnice svatého Olafa v norském Trondheimu. Po chodbách tam totiž jezdí přepravní roboty promlouvající na lidi s výrazným lokálním dialektem. Jsou celkem hrubí a neodbytní, říká se o nich u svatého Olafa. Každopádně ale je prý s nimi sranda. A jedno se těmhle robotům upřít nedá: rozhodně mají osobnost!
Jako nezamýšlený vtip může znít, že firma pojmenovaná Desktop Metal ohlásila, že nabídne svým zákazníkům 3D tisky ze dřeva. V souladu s deklarovanou udržitelností budou k výrobě designových výrobků využívat vedlejší produkty vznikající při výrobě papíru a zpracování dřeva, tedy celulózový prach a lignin.
A jelikož se blížíme k závěru, je třeba vytáhnout ty nejsilnější trumfy. Novinář Brad Stone konečně odhalil jedno z největších tajemství technologického světa: Kdo propůjčil (v angličtině) hlas Alexe od Amazonu! Jelikož technologický gigant odmítal tuto informaci odtajnit, museli si zvědavci počkat až na Stoneovu knihu Amazon Unbound: Jeff Bezos and the Invention of a Global Empire. A je to opravdu hit, hned první den po vydání vystoupala až na čelní místo žebříčku nejprodávanějších titulů – na Amazonu! Jo, a ta paní se jmenuje Nina Rolle a živí se převážně jako dabérka.
Přemýšlet každý den nad tím, co si na sebe obléct, je pro některé utrpení, pro někoho dokonce otrava. Řešením se můžou stát třeba jednou „šaty, které umí číst vaši mysl“. V reakci na vaši náladu totiž dokážou měnit jak barvu, tak i tvar. Ostatně, posuďte sami.
Autor: Tomáš Vrána
