Video + podcast: O tom, co je vlastně nanorobot, jak ho můžeme využít a proč, promluvil univerzitní profesor a vedoucí výzkumu nanorobotů Martin Pumera.
Slovo robot s původem z českého románu Karla Čapka dnes už zdaleka nepopisuje jen to, co s ním sám autor původně zamýšlel. Místo bytosti vykonávající otrocké práce poddaných má dnešní robot různé podoby – průmyslový, kobot, robo-pes či autonomní taxík. Jaký je tedy rozdíl mezi robotem a nanorobotem?
„Všechno, co dělá robot, dělá i nanorobot. Robot může být raketa Elona Muska, co letí na Mars. Něco dělá sama, má různé funkční součástky. Nanorobot je jen něco v mnohem menším měřítku, nano znamená v řečtině trpaslík – je tedy přibližně velký jako, dnes poměrně populární téma, virus,“ komentuje Martin Pumera.
Nanobot jako speciální zubař
O využití moderních technologií v medicíně neslyšíme konkrétně v souvislosti s robotikou poprvé. Mimo robotických rukou poháněných umělou inteligencí na chirurgických sálech či systémů, které v pandemické době asistují s testováním, došlo i na přesah do nanorobotiky, kde můžou roboty asistovat například při rutinních zubařských záležitostech. Je však nutné k tomu roboty přizpůsobit.
„Aby robot dokázal pomáhat, je potřeba jej pozměnit. To znamená, že na takového robota zvenku navážu chemikálie, které vlastně zabíjejí biofilm neboli plak, co roste na zubech,“ odpovídá Pumera. A dodává: „Náš nanorobot má výhodu, že se dostane všude. Když k němu dodáte speciální nanochemikálie, které dokážou zabít bakterie, ta efektivita je obrovská. Samozřejmě záleží, k čemu budu chtít nanorobota využít. Může třeba čistit životní prostředí nebo extrahovat uran.“
Co roboty pohání?
Odpověď na tuto otázku nemusí být zas tak zjevná. U průmyslových robotů se jako zdroj používá elektřina a v některých ojedinělých případech třeba benzín. V případě nanobota o velikosti bílé krvinky konvenční metody nepomůžou. A už vůbec ne, když se pohybuje v lidském těle. Jak takového robota uvést v pohyb?
„Každý robot musí mít pohon adekvátní prostředí, ve kterém se pohybuje. To znamená, když chci mít biokompatibilního robota pro pohyb v těle – máme na světlo, ultrazvukem nebo třeba rotujícím magnetickým polem –, tak to máte cívky, jako byste byl v nukleární magnetické rezonanci, když vám skenují tělo. Prostě kolem vás rotuje magnetické pole – máte cívky kolem hlavy, které navigují robota v oku nebo žaludku,“ vysvětluje Pumera.
Autor: Tomáš Vrána
