Odpojení od ruského plynu. Zatím velký risk

Dlouhá příprava na ruskou invazi na Ukrajinu vyvolala mnoho úvah o energetické bezpečnosti Evropy a o tom, co by se stalo, kdyby Rusko náhle zastavilo vývoz plynu do Evropy. Ale co kdyby se Evropa odřízla od ruského plynu?

Evropská unie se chystá oznámit strategii, jak se zbavit ruského plynu, což je součástí ambiciózního energetického plánu, který zahrnuje snížení celkové spotřeby fosilních paliv o 40 procent do roku 2030. Odříznout se od ruského plynu už nyní by ale podle zpravodajské agentury Bloomberg nebylo snadné.

EU získává něco přes 20 procent své celkové energie z plynu, z čehož přibližně 40 procent pochází z Ruska. Údaje o celkovém dovozu skrývají ale důležité detaily: některá průmyslová odvětví v Evropě, například výroba čpavku a hnojiv, jsou na plynu zcela závislá.

Ohroženy jsou země střední a východní Evropy a Německo

A mezi jednotlivými zeměmi existují velké rozdíly. Švédsko nepoužívá plyn téměř vůbec, a to ani z Ruska. Nizozemsko získává téměř 40 procent energie z plynu, ale na přímé dodávky z Ruska se příliš nespoléhá. Zdaleka nejohroženější jsou země střední a východní Evropy, nemluvě o Německu, které se na dodávky plynu z Ruska spoléhá z více než poloviny.

O to více zarážející jsou nedávná oznámení zástupců našeho západního souseda. Kancléř Olaf Scholz zastavil certifikaci plynovodu Nord Stream 2, který by zdvojnásobil kapacitu přepravovaného objemu v Baltském moři a dodával ruský plyn přímo do severního Německa. Ministr hospodářství Robert Habeck později upřesnil, že zastavení může znamenat spíše zpoždění než úplné zrušení plynovodu, ale dodal, že existuje „možnost, že Německo získá dostatek plynu a dostatek zdrojů mimo dovoz ruského plynu“.

Odstřižení od ruského plynu povede k větší závislosti na uhlí

Evropa má za sebou zimu, kdy došlo k výraznému přerušení dodávek plynu. Ceny komodity se v posledních třech měsících loňského roku více než ztrojnásobily, což způsobilo prudký nárůst cen elektřiny. Po určitém zmírnění, které bylo způsobeno především sníženou poptávkou v důsledku teplejšího počasí, ceny opět vystřelily vzhůru a jen ve čtvrtek ráno vzrostly přibližně o 50 procent. Ceny elektřiny nezůstaly pozadu.

Zastavení dovozu ruského plynu by neukončilo závislost Evropy na fosilních palivech ze dne na den. Stejně jako když se Německo po havárii ve Fukušimě v roce 2011 rozhodlo ukončit provoz svých jaderných elektráren, EU by se v důsledku toho stala závislejší na uhlí, což by vedlo ke zvýšení emisí CO₂. Žádný plyn z potrubí z Ruska by také znamenal obnovení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG).

Bude to drahé…

Pokud by se EU rozhodla pro konec ruského plynu, znamenalo by to mnoho investic, které by bylo nutné uskutečnit. To vše je spojeno s velkými počátečními náklady, které nesou akcionáři i daňoví poplatníci.

Náklady by byly tak vysoké, že Evropská síť provozovatelů plynárenských přepravních soustav (ENTSOG), která je pověřena zátěžovými testy plynárenské sítě EU, o této možnosti ani neuvažuje. Její nejnovější zpráva obsahuje scénáře, podle nichž by se vypnuly veškeré dodávky z Alžírska, Libye a Turecka, což jsou relativně nevýznamní hráči v dovozním mixu EU.

Testuje také scénáře zahrnující přerušení dovozu ruského plynu buď přes Ukrajinu, nebo přes Bělorusko. Vypnutí veškerého ruského plynu by však zřejmě bylo zatím příliš velkým krokem.

Řešením je úplný odchod od fosilních paliv

Smyslem zastavení dovozu ruského plynu nyní je samozřejmě to, aby se jeho spotřeba rychle neobnovila. Zabránit tomu by znamenalo zvýšit dovoz LNG v letních měsících a připravit se tak na příští zimu. Ale i LNG musí být dočasné řešení. Největší úsilí je třeba věnovat úplnému odchodu od fosilních paliv. (Evropa je koneckonců také závislá na dovozu ropy a uhlí z Ruska.)

To by vyžadovalo masivní a trvalé investice do zateplování budov, elektrifikace vytápění domácností a dopravy, zaměření se na zelený vodík a ještě rychlejší budování nízkouhlíkových zdrojů energie, než si již vyžádala samotná změna klimatu.

Řešení klimatických změn ospravedlňuje mnoho z těchto nákladů, které se rovnají pouze mobilizaci pro klimatickou válku. Když k tomu přidáme skutečnou válku za demokracii v Evropě, mělo by být na stole přinejmenším odříznutí od ruského plynu.