Bezpochyby nejvýznamnější sportovní událostí skončeného roku je o rok odložená letní olympiáda v Tokiu. Vzhledem ke koronavirové nákaze se jednalo o historicky první hry bez diváků.
A tak zatímco se v roce 2015 psalo v souvislosti s tokijskou olympiádou o zrychlení růstu japonské ekonomiky (Deník.cz), letos v červenci komentovaly blížící se hry titulky jako Morové rány schytalo i Tokio (Forbes.cz) či Tokio čeká ekonomická katastrofa (hn.cz). Web respektovaného magazínu Time to ovšem aktuálně vidí podstatně méně dramaticky.
Slibem nezarmoutíš
Posunuté olympijské hry vyšly Japonsko nakonec na 17,6 miliardy dolarů (388 miliard korun), podle studie vědců z Oxfordské univerzity se jednalo o vůbec nejdražší letní olympiádu. V souvislosti s hrami v Pekingu 2008 se sice psalo o 40 miliardách dolarů (882 miliard korun), většina výdajů ovšem přímo nesouvisela se sportem. Jak tomu bývá v případě olympijských her dobrým zvykem, opět platilo, že sliby jsou chyby. V roce 2013, kdy japonská metropole kandidovala, uvedl organizační výbor v přihlášce náklady v hodnotě 7,3 miliardy dolarů (161 miliard korun). Na konci roku 2019 se jednalo o 12,6 miliardy dolarů (278 miliard korun), zatímco loni ve stejný měsíc činily předpokládané náklady na pořádání her 15,4 miliardy dolarů (340 miliard korun). Nakonec tedy rozpočet narostl o cca 150 %. Nutno ovšem říci, že ve srovnání s předpoklady a realitou her v Riu (2016) a Montrealu (1976) se jednalo, zvláště pak vzhledem k okolnostem, o mimořádný ekonomický úspěch. Původní rozpočet předposledních LOH totiž nabobtnal o 352 %, zatímco v případě Montrealu se jednalo o 720 % a město takřka zbankrotovalo. Také proto se v kuloárech hovoří o tom, že australské Brisbane získalo právo na pořadatelství letních her v roce 2032 na základě závazku financovat olympiádu výhradně ze soukromých zdrojů.
Jeden hot, druhý čehý
Sedmnáct dnů trvající olympiáda byla první a – jak se ukazuje v případě blížících se zimních her v Pekingu – bohužel nejspíše nikoli poslední, která proběhla bez zahraničních turistů a víceméně i domácích diváků, přičemž příjem ze vstupenek byl odhadován na 800 milionů dolarů (přes 17 miliard korun). Přesto podle agentury Kjódó díky absenci diváků pořadatelé nakonec ušetřili přes miliardu dolarů, neboť nedostatek turistů přinesl nesrovnatelně menší výdaje na pracovní sílu. Naopak nad výdělkem splakali na letišti, v restauracích, hotelech, barech, tržištích…
Na druhou stranu, stovky tisíc sportovních fanoušků, kterým byl odepřen vstup na stadiony a další sportoviště, sledovaly hry doma prostřednictvím výdobytků spotřební elektroniky. Jak potvrdil magazínu Time jeden z největších tokijských prodejců Bic Camera, během července stoupl prodej 65palcových OLED televizorů o 30 %.
Víra ve světlé zítřky
V červnu, kdy podle britského listu Guardian 59 % obyvatel země vycházejícího slunce protestovalo proti konání her, přišel ekonom Takačide Kijuči z Nomura Research Institute s prognózou, podle které měla olympiáda přinést Japonsku profit v hodnotě 16,4 miliardy dolarů (362 miliard korun). Poté byl odhad, v důsledku uzavření země pro turisty, snížen na 15,2 miliardy dolarů (335 miliard korun). „Před několika lety odhadovali pořadatelé zisk 109 miliard dolarů (2,4 bilionu korun, pozn. red.), této částky mělo být dosaženo především prostřednictvím zahraničních návštěvníků,“ popsal ekonom v rozhovoru pro Time. „Na druhou stranu čekám, že se v dohledné době začnou, po obnovení turistického ruchu, postupně vracet investice do infrastruktury.“
V této souvislosti se hovoří o Národním stadionu pro 68 000 diváků, jehož autorem je architekt Kengo Kuma, a dalších sedmi nových sportovištích za celkem tři miliardy dolarů. Po konci her začal být stadion využíván pro sportovní i komerční akce, totéž platí i pro dalších pětadvacet rekonstruovaných sportovních stánků. Olympijská vesnice spolu s veškerou infrastrukturou za 490 milionů dolarů (10,8 miliardy korun) byla převedena do bytového fondu Tokia.
Zdravé tělo, zdravý duch
Ekonomický přínos her v Tokiu se pak podle amerického magazínu projeví v blízké budoucnosti skokovým nárůstem popularity sportu a s tím přímo souvisejícím zdravým životním stylem populace. Sportovci země vycházejícího slunce totiž získali v Tokiu celkem 58 medailí, z toho 27 zlatých, lépe na tom byly pouze supervelmoci USA a Čína, což v zemi vyvolalo sportovní horečku. Komentátoři pak vyzdvihují především doposud bezprecedentní úspěch japonských žen, které se zasloužily o 33 medailí, z toho o 15 zlatých. A to ještě vyhořela největší předpokládaná domácí hvězda, tenistka Naomi Osakaová. Podle magazínu Forbes s 37 miliony dolarů (816 milionů korun) nejlépe vydělávající sportovkyně roku 2020 totiž nestačila na naši Markétu Vondroušovou.
Zlatá prkna
Na druhou stranu, olympiáda v Tokiu podstatně „překopala“ sportovní hierarchii, ostatně, pro Japonsko zdaleka nejprestižnější zlato si odvezl do Česka v supertěžké kategorii judista Lukáš Krpálek. Ne snad, že by nejtradičnější sportovní odvětví bylo zatraceno, nicméně novými idoly především japonské mládeže jsou Juto Horigome, Sakura Josuzumi a Kokona Hiraki. Zatímco prvně jmenovaný získal vůbec první zlatou skateboardovou medaili v disciplíně street, dívky braly double v kategorii park. A třetí Britka Sky Brown se narodila v Japonsku. „Ještě v průběhu her jsme zaznamenali skokový nárůst zájmu o skateboarding, očekávám, že se v brzké době stane japonským sportem číslo jedna,“ odhaduje Koiči Hirooka z pozice manažera Murasaki Park Tokio, který po několik měsíců doslova praskal ve švech a v blízké budoucnosti by tomu nemělo být jinak.
Autor: Petr Bošnakov
