„Padá hvězda, něco si přej.“ K noční obloze vzhlížíme s nadějí, že se nám vyplní přání. Za „padajícími hvězdami“ však není žádná magie, jde o přírodní úkaz. Co to vlastně je „padající hvězda“ a odkud se bere? A kdy můžeme tento astronomický jev pozorovat? Na webu The Conversation to vysvětlila odbornice na astronomii Julia Suso López.
Ačkoli jim říkáme hvězdy, ve skutečnosti to jsou zářící prachové částice. Abychom však mohli pochopit jejich podstatu, je podle Lópezové třeba si nejprve vysvětlit rozdíl mezi meteroidem, meteorem a meteoritem.
Meteorický roj, nebo padající hvězdy?
Slovo meteor označuje astronomický jev, kdy jedna nebo více částic hmoty (meteoroidů) vstoupí vysokou rychlostí do atmosféry. Tyto meteroidy jsou zpravidla velmi malé (do jednoho centimetru) a jde o prach, led nebo nějakou horninu, které putují vesmírem.
Vlivem gravitace naší planety, pokud se přiblíží dostatečně blízko, jsou přitahovány k Zemi, řítí se k ní a vysokou rychlostí se srážejí s molekulami vzduchu v atmosféře. V důsledku tření dosáhnou extrémně vysokých teplot a začnou doutnat. Při sestupu tak vytvoří jasnou, zářivou trajektorii, díky níž připomínají hvězdy.
Tento jev trvá obvykle velmi krátkou dobu (zlomky sekundy) a závisí na velikosti, rychlosti a složení částic. Meteory začínají vyzařovat světlo ve výšce přibližně 100 kilometrů nad zemským povrchem. Obvykle přestávají být vidět, když zcela shoří (ve výšce asi 60-70 km).
Protože se tedy ve skutečnosti nejedná o hvězdy, bylo by podle Lópezové vhodnější nazývat je meteorickými roji namísto padajících hvězd.
S trochou štěstí můžete zahlédnout i obrovské jasně zářící meteory. Vypadají jako ohnivé koule a zanechávají za sebou světelnou stopu, která je viditelná několik sekund, dokonce i minut, a současně vydávají zvuky a vybuchují. Tyto meteory se nazývají bolidy.
Pokud jsou meteoroidy (částice, které se dostanou do atmosféry) velké (počáteční hmotnost větší než 1 kg), nemusí se zcela rozpadnout. Úlomek, který se dostane až na povrch naší planety, se nazývá meteorit (kámen, který spadl z vesmíru). Meteority jsou vystavené v muzeích po celém světě a jejich studium nám umožňuje rozpoznávat složení těles ve vesmíru.
Původ meteorických rojů
Odkud se berou částice, které tvoří meteory? Některé z nich existují už od vzniku sluneční soustavy, většina ale pochází z komet (obrovská tělesa z ledu a hornin), ze kterých se při jejich pohybu kolem Slunce vlivem tepla a slunečního větru uvolňují do vesmíru prach, plyn a kameny.
Tyto materiály zůstávají na orbitě, která se velmi podobá dráze samotné komety. Každá kometa má tak kolem sebe jakýsi prstenec.
Pokud Země na své oběžné dráze kolem Slunce protne jeden z těchto prstenců, kamenné úlomky pocházející z komety jsou zachyceny gravitačním polem Země, padají velkou rychlostí atmosférou a vytvářejí tak meteorický roj.
Kdy pozorovat „padající hvězdy“
Pokud se vydáte pozorovat meteorické roje, nejlepším místem je oblast, která má malé světelné znečištění. Ideální je tedy držet se dál od velkých měst.
Meteorické roje můžeme podle Lópezové sledovat po celý rok, nejoblíbenější jsou Perseidy, kterým se také říká „slzy svatého Vavřince“. Vrchol jejich aktivity nastává kolem poloviny srpna (pozorovatelné budou do 24. 8.) a podmínky pro jejich pozorování jsou letos téměř ideální. Tak neváhejte, dobře pozorovatelné Perseidy mají být podle odborníků znovu až v roce 2026.
Autor: Eva Kaisrová
