Mít děti je drahé, ať už žijete kdekoli na světě. Své o tom ví nejen Česko, ale především Jižní Korea nebo Čína.
Podle průzkumu společnosti Jefferies, která použila údaje z Yuwa Population Research, je Jižní Korea na prvním místě žebříčku nejdražších míst pro výchovu dítěte ve věku od narození do 18 let, měřeno jako procento hrubého domácího produktu na obyvatele.
Na druhém místě je Čína a za ní Itálie. Z hlediska absolutní částky utracených peněz je však Čína jedním z nejlevnějších míst, kde lze mít děti. Vše je ale relativní. „Pokud tyto údaje upravíme na procento průměrného disponibilního příjmu, stane se Čína nejdražším místem pro výchovu dětí,“ uvedli výzkumníci z Jefferies.
Proč je výchova dětí v Asii tak nákladná?
Velký podíl na tom mají náklady na vzdělání a náklady a dostupnost péče v mladším věku dítěte. Podle Jefferies byly donedávna služby předškolního vzdělávání v Číně většinou soukromé. Na výchovu dítěte do 18 let je v Číně potřeba více než 75 000 dolarů (bezmála 1,7 milionu korun) a dalších 22 000 dolarů (necelého pul milionu korun) stojí jeho vysokoškolské vzdělání.
I když to zní jako mnohem levnější školné, než s jakým se mohou setkat studenti ve Spojených státech, je tu jeden zásadní rozdíl. „V mnoha jiných západních zemích je běžná studentská půjčka poskytovaná státem a břemeno je sejmuto z rodičů a přeneseno na samotné děti,“ uvedli analytici Jefferies. Například v Americe podle údajů College Board v akademickém roce 2019–2020 absolvovalo 55 % vysokoškoláků svá studia s dluhem.
V České republice se ještě nedávno odhadovalo, že jedno dítě stojí zhruba 1,7 milionu korun. Nyní, i kvůli dopadům koronaviru a aktuální situaci na Ukrajině, se tyto náklady zvýšily. „Vzhledem k růstu inflace se částka zvýšila na 2,2 až 2,3 milionu korun. Samozřejmě se bavíme o průměru,“ říká Štěpán Křeček, hlavní analytik BH Securities. Přitom ještě v devadesátých letech byly náklady pod jeden milion korun.
Co může udělat vláda?
Zákonodárci mají mnoho možností, jak snížit náklady spojené s péčí o děti, aby se tak omezily rozdíly mezi lidmi v různých příjmových třídách. Peking již zasahuje, aby zpřístupnil mimoškolní doučování.
Čínská vláda ve svém současném pětiletém plánu oznámila, že chce do roku 2025 zvýšit počet míst v mateřských školách pro děti mladší tří let na 4,5 místa na 1 000 obyvatel, tj. na dvaapůlkrát více než v současnosti, kdy je to 1,8 místa na 1 000 obyvatel. Aktuálně je v Číně 42 milionů dětí mladších tří let. Rodiče třetiny z nich chtějí, aby chodily do mateřské školy, ale pouze 5,5 % z nich to skutečně může splnit, uvádí zpráva Jefferies.
Více bohatství znamená méně dětí
Porodnost v bohatších zemích bývá nižší než v rozvojových zemích. Jedná se o tzv. demograficko-ekonomický paradox, který znamená, že ti, kteří mají více prostředků, se rozhodnou mít méně dětí než lidé s nižšími příjmy.
„S hospodářským rozvojem Číny je velmi pravděpodobné, že se dostane do demograficko-ekonomického paradoxu stejně jako mnoho jiných vyspělých zemí a porodnost může klesnout na nižší úroveň, než mnozí očekávali,“ uvedli analytici Jefferies.
Již nyní se čínské páry zdráhají mít více než jedno dítě kvůli vysokým nákladům na výchovu. Zatímco páry v západních zemích si zřejmě přejí dvě až tři děti. Navíc klesá i počet sňatků. V asijských kulturách mít děti mimo manželství je ve srovnání se Západem mnohem neobvyklejší. Demografické trendy, jako je porodnost, ovlivňují podnikání a ekonomiku země.
Stárnoucí populace má problémy s udržením svých sociálních systémů, včetně sociálního zabezpečení a veřejných důchodů, protože klesá počet pracujících. Postupem času se tak může zvýšit potřeba věcí, jako je automatizace, která nahradí chybějící pracovníky. Podle analytiků Jefferies demografické trendy ovlivňují také podniky a akcie, i když s odstupem mnoha desetiletí.
Autor: Julie Sladká
