Jedním z bezesporu nejvíce propíraných fotbalových týmů současnosti je Manchester United. Ještě stále nejslavnější a nejúspěšnější tým v historii anglického fotbalu je totiž po úvodních třech kolech nového ročníku Premier League mnohem blíže sestupu než bojům o umístění zaručující poháry. Všichni včetně klubových legend se shodnou na tom, že od roku 2013, kdy skončil na lavičce strůjce úspěchů Alex Ferguson, během jehož sedmadvacetiletého působení získali rudí ďáblové mimo jiné 13 titulů, dvakrát vyhráli Champions League a do Manchesteru přivezli Interkontinentální pohár, Superpohár UEFA a trofej za vítězství na mistrovství světa klubů, začalo období bezradného přešlapování.
Kde hledat příčinu? Po odchodu skotského perfekcionisty, považovaného zcela právem za jednoho z nejlepších trenérů všech dob, se řízení složitého organismu zcela chopili američtí majitelé. Klub, který po letecké nehodě v únoru 1958, kdy v troskách letounu zemřelo na letišti v Mnichově 8 hráčů, vstal doslova z mrtvých, převzal v květnu 2005 z pozice majoritního vlastníka, kontrolujícího 75 % akcií, americký finančník Malcolm Glazer. Hlavní podíl pořídil americký byznysmen za v přepočtu 34,5 miliardy korun a o tom, jak velké „oblibě“ se transakce těšila u fanoušků, vypovídá přijetí, kterého se jeho třem synům dostalo při jejich první návštěvě na Old Trafford. Bratry, které otec jmenoval do správní rady, totiž musela před fanoušky chránit policie.
Každopádně, nový majitel nechal prozřetelně na postu manažera Alexe Fergusona a přišla vlna mimořádných úspěchů. Ještě rok před odchodem sira Alexe byl Manchester United globálně nejhodnotnější fotbalovou značkou, po světě měl 659 milionů fanoušků, z toho přes 100 milionů v Číně. V létě 2012 klub vstoupil na burzu ve Spojených státech, primární emise akcií měla podle expertů přinést přes 500 milionů dolarů.
S odchodem Alexe Fergusona ovšem všechno krásné postupně skončilo. Web sports.yahoo.com, poukazuje na to, že až do loňského roku klubu chyběl sportovní ředitel, který by rozuměl fotbalu, a tolik nezbytní datoví analytici. Noví majitelé rezignovali na vybudování sportovního oddělení, pracujícího na dlouhodobé strategii vývoje. Zatímco v konkurenčních klubech fungovala zavedená praxe v podobě sportovního ředitele komunikujícího s trenérem, což se ovšem automaticky nerovná splnění všech jeho přání, americký majitel a jeho suita zvolili postup přímé komunikace trenérů s předsedou Manchesteru Edem Woodwardem, působícím na Old Traffordu od roku 2012, případně s Matttem Judgem, odpovědným za hráčské transfery. Mimochodem, jakkoli je Malcolm Glazer fanoušky kritizován, realita je taková, že oba výše uvedení manažeři dostali v čase své vlády na přestupy astronomických 1,1 miliardy dolarů! Pro srovnání, Manchester City utratil za stejný čas za posily o 200 milionů dolarů méně, přitom vyhrál pětkrát Premier League. Vzhledem k výsledkům pánové Woodward a Judge na konci loňského roku skončili.
Každopádně neexistence fotbalu znalých sportovních manažerů s sebou přinesla v top klubech málo vídanou situaci v podobě totálního chaosu. Sira Alexe nahradil víceméně na jeho přání David Moyes, který sice převzal tým bezprostředně po zisku dvacátého titulu, leč přesto přivedl své hráče. Moyesovo působení se rovnalo katastrofě, na jeho místo přišel excentrický nizozemský „profesor“ fotbalu Louis van Gaal, který kádr rovněž obměnil dle svých představ. Vítěz Ligy mistrů s Ajaxem Amsterdam ovšem přes zisk FA Cupu v roce 2016 dostal výpověď.
Na jeho místo přišel José Mourinho, sebestředný, leč úspěšný portugalský pragmatik s vlastní vizí a novými hráči. Byť s Manchesterem vyhrál Evropskou ligu (2017) a skončil druhý v Premier League za městským rivalem Citizens, musel odejít. Po dvou trenérech světového renomé a úspěchů přišel v roce 2018 nepříliš zkušený Ole Gunnar Solskjaer, který viděl věci rovněž vlastní optikou. A jeho dočasný nástupce, sofistikovaný akademik a budovatel týmů Ralph Ragnick, oznámil loni na jaře nezbytnost nákupu šesti, sedmi, osmi, možná deseti nových hráčů. Jak ovšem vzápětí dodal, před transfery nebude od věci si ujasnit, jakým systémem má Manchester United vůbec hrát.
Z výše uvedeného vyplývá, že Ed Woodward nebyl schopen uvažovat o minimálně střednědobé perspektivě, což ostatně potvrdil i Luis van Gaal, podle kterého při jednání s již bývalým bossem Edem nepřišla řeč nikdy na systém a strategické vize MU. A tak s postupem let přicházeli a odcházeli hráči, namátkou Fellaini, Sanchez, Falcao, Ibrahimovič, Mchitarjan, Lukaku, Di María, přičemž atmosféra v kabině houstla
V létě podepsali majitelé trenéra Ajaxu Amsterdam, stratéga Erika ten Haga, jehož herní systém je založen na rozehrávce a pressingu ofenzivních hráčů. Hned na začátku se ovšem musel Nizozemec smířit s faktem, že jeho vysněný ofenzivní střední záložník, Frankie de Jong, na kterém postavil hru Ajaxu, odmítl vyměnit Camp Nou za Old Trafford. Nechuť k přestupu do ikonického klubu vysvětlil také „nestandardním“ jednáním vedení. Nakonec Manchester ulovil velkou rybu v podobě Brazilce Casemira z Realu Madrid. Pětinásobný vítěz Ligy mistrů je nepochybně skvělý hráč s vítěznou mentalitou, v Madridu ovšem poskytoval z pozice defenzivního záložníka servis „tvůrcům“ Kroosovi a Modričovi.
Po svých předchůdcích pak Nizozemec zdědil brankáře Davida de Geu, skvělého na čáře a v souboji jeden na jednoho, jehož největší slabinou je ovšem hra nohama. A když se k tomu přidá individuální chyba, dopadne jako v utkání s Brentfordem, který Reds ostudně prohráli 0:4. Na věci nic nemění ani skutečnost, že španělský brankář požádal po zápase televizní stanici Sky Sports o rozhovor, ve kterém vzal vinu na sebe. Přiznání v přímém přenosu ho asi kvalitní rozehrávce nenaučí.
Stejně tak je humorná touha postavit hru na pressingu útočících hráčů a mít v základu Cristiana Ronalda. Sice stále hvězdný, leč o to více sebestřednější Portugalec nevykonával tuto činnost ani před deseti lety, navíc od léta dává jasně najevo, že ho to v klubu nebaví a chce pryč.
Někteří pozorovatelé soudí, že opět platí slova Louise van Gaala, podle kterého majitelé neposkytují trenérům čas na koncepční práci. Erik ten Hag má ovšem i na poměry Manchesteru v rekordně krátkém čase hlavu na špalku, byť jeho brzký konec oddálila první výhra sezóny, a to nad FC Liverpool, po které může Manchester „slavit“ posun na čtrnácté místo. A tak nadále zůstává otázkou, zdali se prioritou nestane rychlý výsledek na úkor budování a dlouhodobé strategie?
Autor: Petr Bošnakov
