Přehledně: Co přinesl COP26?

Ve skotském Glasgow skončil summit revidující závazky klimatické dohody z Paříže. Po více než dvou týdnech vyjednávání přinesl dohodu, která je podle mnohých neuspokojivým politickým kompromisem. Jakých závazků se podařilo dosáhnout?

Do Glasgow se sjeli představitelé a vyjednavači 197 zemí světa, zástupci ekologických organizací i zájmových skupin a reprezentantů průmyslu či nadnárodních korporací. Původním zadáním bylo naplánovat celosvětové snížení emisí oxidu uhličitého o 55 procent do konce dekády. To podle propočtů zaručí, že globální zvýšení teploty nepřesáhne kritickou hranici oteplení o 1,5 °C oproti preindustriální éře. Plány, které státy vypracovaly, však byly účinné jen natolik, že by teplota podle UN Environment Programme stoupla o 2,7 stupně, což s sebou nese katastrofické následky. Cílem summitu tedy bylo tuto mezeru co nejvíce zúžit.

Zbavit se uhlí a podpořit chudší země

Vyřazení uhlí z procesu získávání energie je pro boj o záchranu planety klíčové. Jde o nejšpinavější fosilní palivo, ale světově vyrábí 37 procent elektřiny. Abychom dosáhli limitu 1,5 stupně, muselo by se zavřít 40 procent z více než 8 500 uhelných elektráren na světě. Mnoho z nich je přitom v provozu v Indii a Číně, což jsou dvě země, které si na poslední chvíli vymohly změnu formulace závěrečné dohody. V odhlasovaném textu stojí, že se svět odkloní od uhlí, místo aby jej přímo zavrhl. I přesto je explicitní zmínění nutnosti přestat užívat fosilní paliva podle Guardianu pokrokem. Ačkoli jde o hlavní původce globálního oteplování, pod tlakem jejich producentů a uživatelů nebyli zařazeni do žádného závěrečného protokolu. Předseda summitu Alok Sharma přohlásil, že je 1,5 stupně stále na dosah, i když velmi těžce.

Tvrdým oříškem byla forma podpory chudším zemím. Na mnoho z nich dopadá změna klimatu již nyní, což s sebou nese následky v podobě sanace škod a také omezené možnosti rozvoje. Právě ekonomický a společenský pokrok bohatých zemí byl (a do jisté míry stále je) postaven na využívání fosilních paliv a vypouštění emisí. Tento scénář se však už nebude opakovat a rozvojové země proto žádají ty bohatší o peníze na přechod k ekologičtějším zdrojům energie, adaptaci na nově vyžadované standardy nebo mitigaci dopadů globálního oteplování. Vedle toho žádají kompenzace za škody, které jim změna klimatu, na které se samy nepodílely, způsobuje.

Za výzvu chudších států se postavil také britský premiér Boris Johnson. „Rozvinutý svět musí přijmout finanční závazek vůči těm, kteří se teď rozvíjejí a historicky nejsou zodpovědní za vypuštěné emise,“ uvedl. Dohoda proto naléhá na bohaté země, aby navýšily podporu rozvojovým zemím na 40 miliard dolarů ročně do roku 2025 a pomohly jim se adaptovat na povodně, sucha a další dopady klimatické změny. Nerozvíjí však do detailu mechanismus užití peněz. Rozvinuté země proto často pracují bilaterálně nebo spouští své vlastní projekty. Už v roce 2010 přislíbily bohaté státy těm chudším 100 miliard dolarů ročně na to, aby se mohly rozvíjet bez užití fosilních paliv a zvýšit odolnost vůči změně klimatu. Tomuto závazku však ani zdaleka nedostály. Ani tento summit navíc nealokoval peníze na škody, které už byly způsobeny. I proto mezi těmito státy panuje spíše skepse a zklamání.

141 zemí světa bude pracovat na zastavení deforestace do roku 2030

Ochrana a obnova lesů je jednou z cest, jak dosáhnout čisté nuly v oblasti uhlíkových emisí. Pozitivní roli mají také v dalších procesech, jako je zadržování vody, udržení biodiverzity nebo při zamezení půdní erozi. K tomuto cíli se v deklaraci o lesech a užití půdy přihlásilo 141 států, na jejichž území leží více než 90 procent světových lesů. V rámci dohody urychlí výsadbu nových zalesněných ploch, budou podporovat udržitelnou produkci a konzumaci tak, aby nevedly k deforestaci a degradaci půdy, a budou podporovat místní komunity, které se o lesy starají a žijí v nich. Za tímto účelem přijmou příslušné zákony a budou jej podporovat také finančně. Tento závazek dosahuje podle Al-Džazíry 19,2 miliard dolarů.

Více než 40 států světa se zavázalo skoncovat s uhlím

Závazek přestat využívat toto nejšpinavější fosilní palivo uzavřely některé ze států, které jsou na něm zatím závislé. Najdeme mezi nimi třeba Polsko, Vietnam nebo Chile, ale chybí USA, Čína nebo i ČR. Bohatší státy ukončí všechny investice do nových uhelných elektráren do roku 2030 a chudší o 10 let později. Některé z bank se přitom zavázaly přestat investovat do uhelného průmyslu. „Svět se ubírá správným směrem, je připraven zpečetit osud uhlí a využívat ekologické a ekonomické výhody budování budoucnosti, která je poháněna čistou energií,“ řekl pro BBC ministr obchodu a energetiky Kwasi Kwarteng. Vedle toho se 23 zemí přihlásilo k tomu, že od konce roku 2022 přestanou v zahraničí podporovat projekty energie z fosilních paliv bez technologií snižujících emise.

Přes 100 zemí omezí vypouštění metanu do atmosféry

Metan je považován za ještě nebezpečnější skleníkový plyn, než je oxid uhličitý, protože je efektivnější v zachycování tepla v atmosféře. Jeho omezení však nestojí příliš peněz a má jednu podstatnou kvalitu, a to, že se tento plyn rozpadá již po 10 letech a snížení jeho množství se projeví rychleji. Závazek má za cíl omezit jeho emise o 30 procent do roku 2030. Klíčem je omezení spalování polí po úrodě, lepší výživa skotu, omezení konzumace masa, zaplavování dolů a omezení organického odpadu na skládkách spolu se zachycováním tohoto plynu. Přidaly se k němu země, které jsou zodpovědné za téměř polovinu jeho vypouštěného objemu. Nepřipojili se však největší znečišťovatelé – USA, Rusko a Indie, ale ani Česká republika.

Bezemisní auta v ulicích měst a na pásech automobilek

Doprava je pátým největším producentem skleníkových plynů. Největší pokroky směrem k bezemisním motorům jsou v oblasti té osobní a hromadné, jichž se týká další závazek. Automobilky podle něj přestanou na nejvyspělejších trzích prodávat auta a dodávky na fosilní paliva v roce 2035 a o pět let později tomu tak bude na celém světě. Patří mezi ně GM, Ford, Volvo nebo Mercedes-Benz a z automobilek vyrábějící elektrická auta třeba BYD a indické Avera a Etrio. Nepřidaly se naopak Toyota či BMW a ze států USA, Čína nebo Německo. Zapojené země jako Kanada, Holandsko, Nový Zéland nebo Velká Británie budou trh korigovat legislativou, pobídkami a infrastrukturou. Města se zavazují usilovat o bezemisní vozový park či zóny. Společnosti používající při svém podnikání flotily aut přijaly závazek, že tohoto cíle dosáhnou už do konce tohoto desetiletí či rychleji. 

Ke slibu dosažení uhlíkové neutrality se připojilo 137 zemí

Některé ze závazků byly přijaty již po klimatickém summitu v Paříži v roce 2015. Jejich cílem je, aby státy vypouštěly stejně nebo méně emisi, co dokážou z atmosféry odstranit – ať už působením přírody, nebo technologicky. Největším úspěchem bylo v této oblasti vyhlášení Indie, která tohoto cíle dosáhne v roce 2070. Je to sice pozdě, ale i tak je závazek vnímán jako významný krok. Premiér Módí spolu s tím vyhlásil, že do konce dekády bude polovina indické elektřiny pocházet z obnovitelných zdrojů. Čína se rétoricky postavila na stranu omezení vypouštění emisí a již dříve vyhlásila, že bude uhlíkově neutrální do roku 2060, zároveň ale do konce dekády své emise nijak omezovat nehodlá.

Kritika se snáší na svět byznysu, kde firmy sice slibují omezovat svou uhlíkovou stopu, avšak jejich cíle ve valné většině nejsou v souladu s dosažením limitu oteplení jen o 1,5 stupně nebo jde čistě o greenwashing a marketingovou strategii. „Myslím, že se až příliš utěšujeme skutečností, že společnosti přijímají závazky pro rok 2050,“ říká pro Financial Times Austin Whitman, ředitel organizace Climate Neutral. Dodává, že společnosti by měly kvantifikovat, co plánují udělat v blízké budoucnosti. „Je faktem, že pokud dáváte slib do roku 2050, dnes nemusíte nic opravdu měnit.“ Další výzvou do budoucna bude měření a verifikace dosažení těchto cílů. OSN klade důraz na dekarbonizaci průmyslu namísto uhlíkových kompenzací, jimiž si firmy své emise „vykupují“. Zatím se k tomu zavázalo 600 firem.

Za rok znovu

Summit se bude konat zase za rok, tentokrát v Egyptě. Návrat k jednacímu stolu je důležitý, protože vytváří tlak na státy, které ještě nepřijaly dostatečné závazky. Bez dohody na opětovném setkání by totiž mohlo dojít k tomu, že se státy sejdou až při pravidelném vyhodnocení závazků, konaném jednou za 5 let, což by mohlo být pozdě. Vytváří také prostor pro spolupráci a vyjednávání v problematických oblastech mimo záři reflektorů, avšak s jasným časovým rámcem. Všichni si totiž uvědomují, že současná dohoda je politickým kompromisem. Byl učiněn, aby došlo k přijetí vůbec nějakého dokumentu, ale především malé, chudé a zeleně smýšlející státy s ním nejsou spokojeny. Konference COP27 v příštím roce by měla obnovit diskuzi v oblasti bankovního sektoru, lesů, uhlí nebo elektrických vozidel, kde se očekává zpřísnění závazků a kontrolních mechanismů.