Po z medailového hlediska neúspěšné olympiádě v Pekingu by nezúčastněný pozorovatel mohl na základě diskusí nabýt dojmu, že stačí sebrat pár nejlépe desítek, možná i stovek miliard korun, tyto nasypat do sportu a velmoci se musí začít Česka bát.
Realita je přitom taková, že neexistuje přímá úměra mezi investicemi a úspěchem. Například v české výpravě nebylo finančně preferovanějšího sportu, než je mužský hokej. Nakonec to dopadlo tak, že naši hokejisti, včetně mistrů světa a vítěze Stanley Cupu, mohli tiše závidět hokejistkám, které si přitom mohou nechat o mužských podmínkách a penězích jen zdát, a manželům Paulovým, kteří se po práci věnují curlingu.
Sport totiž není ani zdaleka jen o cenných kovech, ostatně v roce 2015 vyšla v deníku E15 analýza dokladující, že medaile pomohou mnohem více sportovcům než sportu. Text přitom vyšel po zimní olympiádě v Soči 2014, na které jsme získali rekordní počet osmi medailí, včetně dvou zlatých Evy Samkové a Martiny Sáblíkové.
Proto bych aktuálně mnohem více než vystoupení olympioniků v Pekingu řešil skutečnost, že poslední dva roky byl národ zbaven možnosti pohybu, věci došly tak daleko, že policie na Petříně naháněla dokonce sáňkující děti. Na druhou stranu by text rozhodně neměl vyznít ve smyslu, že peněz do sportu netřeba. Naopak, leč je tak nutno činit na základě jasné strategie…
Mnohamiliardový byznys
Investice do sportování jsou investicemi do ekonomiky. Podle americké konzultační společnosti Kearney se hodnota globálního sportovního byznysu pohybuje v rozmezí 480–620 miliardami dolarů. Největší podíl na cifře má podle webu Statista sázkařský byznys (203 miliardy dolarů). Vedle toho se loni prodalo sportovní oblečení za 192,7 miliardy dolarů, v roce 2028 by se mělo jednat o 270 miliard a tržní hodnota nejúspěšnější značky Nike je 15,9 miliardy dolarů. Roste i byznys s potravinovými doplňky, zatímco před čtyřmi lety byl globální trh oceněn na 13,9 miliardy dolarů, v roce 2025 se má jednat o 35,3 miliardy.
Jako velmi výdělečné se jeví rovněž pořádání sportovních akcí. Například jeden ročník slavného maratónu v New Yorku vydělá městu 340 milionů dolarů, baseballový tým Chicago Cubbs posílí kasu státu Illinois ročně o 600 milionů dolarů. Nejspíše nejen v Česku ovšem platí, že když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž. Zatímco mistrovství světa v hokeji 2015, pořádané v Praze a Ostravě, vydělalo 450 milionů korun před zdaněním, konečný účet mistrovství světa v klasickém lyžování 2009 v Liberci byl minus 81 milionů korun.
Zaměstnanost
V roce 2013 vytvořil sportovní byznys jen v USA 456 000 nových pracovních míst, s průměrným ročním platem 39 000 dolarů. Jeden klub ligy amerického fotbalu NFL má v průměru 3 793 zaměstnanců. Sázkový byznys loni v USA vytvořil pracovní místa pro 197 000 lidí působících ve 31 000 podnicích. Ze sportu profituje pestrá škála pracovních odvětví. Vedle učitelů tělocviku, trenérů, instruktorů sportů, novinářů, analytiků, lékařů, maserů, rehabilitačních pracovníků se jedná o výrobce oděvů, obuvi, suvenýrů…
Stejně tak lze říci, že hvězdy dávají práci. Loni přestoupil Cristiano Ronaldo z Juventusu Turín do Manchesteru United za 382 milionů korun, vyplácených po dobu pěti let. Jak informovala britská média, během pouhých dvanácti hodin od zveřejnění informace o přestupu se prodaly Ronaldovy dresy v hodnotě 962 milionů korun, přičemž do kasy celku z Old Trafford přiteklo 10 %, rovnajících se čtvrtině přestupní částky.
Národní sounáležitost
Stačí vzpomenout na Nagano 1998, kdy úspěch hokejistů sjednotil národ. A nikdo snad nežije v představě, že poté, co v roce 2019 odmítal Jakub Voráček během MS na Slovensku komunikovat s médii ze svěřenského fondu Andreje Babiše, přestali voliči ANO fandit národnímu celku.
Učebnicovým příkladem je mistrovství světa v ragby konané v roce 1995 v JAR. Rok předtím byl zvolen prvním černošským prezidentem Nelson Mandela, který odmítl veškeré tlaky spojené s obměnou mužstva, stát se tak mělo kvůli rasové vyváženosti. Hráli ti nejlepší, kolem převážně bílého týmu se přesto semkla celá země, tým JAR získal titul a jihoafrická média psala o tom, že sport definitivně porazil apartheid. Málo vídaný příběh režíroval pod názvem Invictus Clint Eastwood, v hlavních rolích Morgan Freeman a Matt Damon.
Zdravá populace
Jedním z bezpochyby největších strašáků civilizace je obezita, zároveň ovšem neexistuje přímá úměra mezi sportovními úspěchy a mírou obezity populace. Názorným příkladem je sportovní velmoc USA, která zároveň patří mezi země s nejvyšší mírou obezity. Podle studie z roku 2016 trpí na světě nadváhou 38 % obyvatel starších osmnácti let. Bohužel Česko patří mezi obezitou nejvíce zasažené země Evropy, razantní nárůst začíná v patnácti letech.
Podle serveru ZdraveZpravy.cz vyšla loni pojišťovny léčba obezity na 51 milionů korun. Přitom se jedná jen o zlomek částky, kterou stát hradí za choroby spojené s nezdravou hmotností – nádorová onemocnění, artróza, dna, srdeční a cévní choroby, cukrovka, infarkt myokardu. V případě zdravé populace se každá koruna investovaná do sportu vrátí více než stonásobně.
Jak se ovšem zdá, hluboko zakopaný pes je v systému práce s penězi. Nejlepší je poučit se u úspěšných, na olympiádě v Pekingu získaly Švédsko, Švýcarsko, Rakousko a Nizozemsko, tedy země srovnatelné počtem obyvatel s Českem, větší počet medailí než tým Ruska, startující pod hlavičkou olympijského výběru.
Autor: Petr Bošnakov
