Evropské vládní stropy celou situaci jen zkomplikují, starý kontinent se totiž může ocitnout bez základní komodity, varuje americký server The Conversion. A své tvrzení podkládá několika argumenty.
Evropská unie koncem roku zastropovala ceny zemního plynu na 180 eurech (159 librách) za megawatthodinu (MWh). Podle tvůrců politiky EU a většiny veřejnosti je cenový strop nástrojem kontroly neovladatelných tržních sil, které loni v létě způsobily prudký nárůst cen plynu na téměř 340 EUR/MWh, čímž se ceny elektřiny přiblížily rekordní hodnotě 1 000 EUR/MWh.
Napjatá situace kolem energií se skutečně zmírnila. Jenže cenové stropy na tom svou zásluhu příliš nenesou. Snad jen tím, že ceny energií jsou pro odběratele většinou predikovatelné a nyní příznivější.
Skutečnost, že Evropa disponuje dostatkem plynu v zásobnících na celou sezónu a těší se z rostoucího dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) prostřednictvím nových plovoucích terminálů pro znovuzplyňování v Německu a Nizozemsku, je mnohem spíše výsledkem covidových uzavírek v Číně a relativně vysokých cen, za které se počátkem zimy zásoby nakoupily.
Server The Conversion proto varuje, že vládní stropy mohou krizi zhoršit. Dodavatelé totiž často zajišťují své cenové riziko na trzích s futures. A cenový strop pro ně znamená nejistotu – zajištění totiž nemusí odrážet skutečné pohyby na trhu. To by mohlo podle serveru vést k větší volatilitě cen.
Plyn poputuje tam, kde to bude cenově výhodné
Vysoké ceny zemního plynu a čínská „zero COVID policy“ způsobily, že více dodávek plynu z USA, západní Afriky, Kataru, a dokonce i Austrálie směřovalo do Evropy, kde byla vyšší poptávka i ceny. Ve skutečnosti mohla Evropa v roce 2022 přijít o zhruba 70 miliard metrů krychlových dodávek ruského plynu, ale získala více než 50 m³ dodatečného dovozu LNG. To ukazuje, jak mohou trhy fungovat při řešení problémů.
Příští zimu by však nepříznivé počasí a oživení čínské poptávky po energiích mohly způsobit, že ceny budou pro všechny uživatele plynu a energie ještě vyšší a volatilnější. V takovém případě se spotřebitelé energie mohou v roce 2023 obávat nejen Putina a extrémních výkyvů počasí, ale také stále asertivnější vládní politiky, která může způsobit nedostatek energie. Plyn poputuje zkrátka tam, kde to bude cenově výhodné. A cenové stropy velmi pravděpodobně dodavatele odradí.
Lepší řešení energetické krize
Zasahováním do trhů politici, kteří tyto limity stanoví, riskují, že budou opakovat chyby, kterých se dopustily například Spojené státy během cenových šoků v 70. letech 20. století. Pokusy Richarda Nixona kontrolovat růst cen energií pomocí zmrazení cen odradily od obvyklého vytváření zásob sezónních ropných produktů v USA. To vedlo k nedostatku. Stejně jako nedávný strop na ceny pohonných hmot v sousedním Maďarsku. S rostoucími vládními zásahy na trzích by se podobný deficit mohl opakovat.
Dotacemi, omezením maloobchodních cen a daňovými úlevami, aby se spotřebitelé uchránili před vysokými cenami energií, se zároveň konzervuje využití tradičních fosilních zdrojů. Špatná zpráva pro inovátory a investory do čisticích způsobů výroby energie.
Čeští průmyslníci se na optimální podobě podpory vlády neshodnou. Zatímco miliardáři Pavel Juříček nebo Jan Světlík jsou pro cenové stropy pro všechny, miliardář Petr Paukner, který se přes dvacet let zabýval obchodováním s uhlím a nyní přechází na ekologické zdroje, se domnívá, že firmy by se měly krizi přizpůsobit a transformovat se. „Podpořil bych pouze ty, které nějakým způsobem investují do snížení své energetické náročnosti, jiná cesta není,“ uzavírá.
Autor: Alena Burešová
