Driftuje jako závodník. A ještě mnohem líp. MARTY je autonomní vozidlo, které jeho tvůrci zdokonalují v jízdě ve smyku, snaží se tak zlepšit schopnosti samořiditelných aut vypořádávat se se složitými situacemi na silnicích.
Auta vyvíjená pro autonomní provoz jsou projektována s jedním hlavním cílem: dojet z bodu A do bodu B, a to pokud možno co nejbezpečněji. Jak ale dokazují už současné zkušenosti s různými prototypy, ke kolizním situacím bude docházet i nadále. A i na ně by měla být samořiditelná auta připravena.
„Usilujeme
o to, vytvořit samořiditelné vozidlo, které bude zvládat nouzové
manévry nebo jízdu na kluzkém podkladu jako led nebo sníh,“
vysvětluje na webu Stanfordovy univerzity záměry výzkumného
kolektivu jeden z jeho členů Chris Gerdes.
A dodává: „Chceme vytvořit samořiditelné vozidlo, které dokáže využít veškeré tření mezi pneumatikou a vozovkou k tomu, aby se auto pokud možno dostalo z kolizní trasy. Chceme dosáhnout toho, aby se auto vyhnulo střetu v případě, že to ještě umožňují zákony fyziky.“
Úplně jiné auto
Auto, které k experimentům ve Stanford’s Dynamic Design Lab používají, je DeLorean z roku 1981 předělaný na autonomní, elektrické vozidlo určené k driftování. Z původního modelu ale po úpravách moc nezbylo, spíš to vypadá, že pod kapotou je to úplně jiné auto.
Původní
hnací ústrojí bylo nahrazeno silnými bateriemi a elektrickým
motorem. To stejné potkalo i odpružení, které nevyhovovalo
nárokům jízdy v driftu, a výzkumníci ze Stanfordu ho proto
vyrobili vlastní, vyhovující součástky. Elektronika dostala
přednost také před mechanickým ovládáním řízení, brzd a
plynu.
Dvojice
GPS antén na střeše vozu zaznamenává jeho polohu s přesností
na centimetr. Celé ovládání mají na starosti počítače
umístěné za sedadly, MARTY je tak schopný propočítávat
nejvhodnější dráhu v řádu sekund. Mnohem více času tak zabere
jen vyznačit trasu pro jeho divokou jízdu.
Tu,
kterou pro něj postavili naposled, nazvali MARTYkhana podle
motoristického formátu známého v USA pod pojmem gymkhana.
Závodníci zde soutěží v nejrychlejším projetí komplikované
dráhy, pokud možno bez chyby.
Vylepšený DeLorean prosvištěl a prosmykoval mezi kuželi bez chyby hned napoprvé. Stačily mu k tomu jen údaje z GPS a řídicí algoritmus mapující cestu. Právě v takovýchto testovacích jízdách sbírají výzkumníci ze Stanford’s Dynamic Design Lab důležité informace, které potom využívají při vylepšování softwaru ovládání. Ten by jednoho dne třeba mohl uchránit řadu chodců před úrazem v momentě, kdy bez podívání vkročí do cesty.
Autor: Petr Pláteník