Získat pitnou vodu z oceánů je stále velmi složité, a to hlavně kvůli až desetinásobně vyšší spotřebě energie, která je při odsolování využívána. Jednou z nových možností je ale využití bakterií.
Podle webu TechXplore se již dlouhá staletí lidé snaží získat pitnou vodu z oceánů. V 16. století si lodě převážely malé destilační přístroje, které se daly v případě nouze použít k převaření mořské vody. Pokusy o převaření ve velkém množství však přinesly i stejně velké problémy.
„Je to otázka energie,“ řekl pro TechXplore Frank Rogalla. „Na odsolení vody je potřeba desetkrát více energie než na jakýkoli jiný zdroj vody.“ Uhlíková stopa po odsolování vody je značná. Například odsolovací zařízení průmyslových rozměrů, jako je saúdskoarabský Ras al-Khair, obvykle potřebují vlastní elektrárny.
Je to drahé…
Ačkoli první odsolovací zařízení byla založena na převařování slané vody, energetická krize v 70. letech 20. století urychlila vznik zařízení na reverzní osmózu. Ta využívá vysoký tlak k protlačování slané vody přes membránu, která zanechává sůl zachycenou na jedné straně. Spotřebuje se při tom asi polovina energie než při převařování vody. „Odsolená voda je pro většinu případů použití příliš drahá. Je drahá z hlediska nákladů na infrastrukturu a energie, takže je to až poslední možnost,“ dodává Rogalla.
Existují však určité způsoby, které by mohly slanou vodu učinit přijatelnější. Prvním z nich je vyhnout se oceánům. „Spíše než mořská voda se při odsolování jako výchozí bod obvykle používá brakická voda,“ vysvětluje Rogalla. Ta může pocházet z vodonosných vrstev nebo také ústí řek, které jsou považovány za příliš slané pro použití před úpravou. Je méně slaná než mořská voda, takže odsolování vyžaduje méně energie.
Odsolování pomocí bakterií
V rámci projektu MIDES, financovaného EU, stál Rogalla v čele úsilí o ještě větší účinnost tohoto procesu odsolování s pomocí bakterií. Tyto mikroby byly použity k tomu, aby pomohly přenášet molekuly soli přes membránu, čímž se dále snížila energie potřebná k vytvoření pitné vody. Rogalla říká: „Energie potřebná k odsolování je přímo úměrná koncentraci soli, takže pokud se nám podaří nastartovat proces pomocí mikrobiální energie, snížíme potřebu elektrické energie.“
Na každý litr sladké vody, který odsolovací zařízení vyrobí, připadá litr vody, která je pak dvakrát slanější. Rogalla v tom vidí příležitost: „Ve vodě jsou soli, jako je vápník a hořčík, které se normálně draze získávají.“ Jeho tým zkoumá způsoby, jak získat různé minerály rozpuštěné v této odpadní solance pro komerční využití.
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
