Titulek je vzhledem k významu události možná až triviální, ale výstižný. To, v co loni poté, kdy Novak Djokovič udolal v semifinále French Open Rafaela Nadala, věřili snad jen největší fanoušci rodáka z Mallorky, se stalo skutkem a Rafa je od neděle 30. ledna s jednadvaceti zářezy největším sběratelem grandslamových titulů v tenisové historii.
Pravda, v kategorii nejbohatších tenistů Rafael Nadal, jehož majetek byl na konci loňského roku odhadován serverem CelebrityNetWorth na 180 milionů dolarů, přičemž 103 milionů vydělal prostřednictvím prize money, na své největší rivaly z pozice světové pětky asi nedosáhne. Ztráta na prvního Federera (550 milionů dolarů) je neřešitelná a náskok Djokoviče v hodnotě 20 milionů dolarů půjde rovněž stáhnout stěží. Jsem ovšem přesvědčený, že Nadala, který v Austrálii znovu naskočil na vítěznou vlnu, to opravdu netrápí. Nicméně, jak se znovu ukázalo, v jeho případě není nic nemožné.
Vytrvejte a bojujte
Rafael Nadal není určitě bez chyb, například skalní fanoušci FC Barcelona mu asi nikdy neodpustí, že ačkoli jeho strýc Miguel Nadal zářil v sezónách 1991–1999 v barvách katalánského velkoklubu, se kterým dokonce získal historické vítězství v Champions League, Rafa neskrývá své sympatie k Realu Madrid. Jednu věc ovšem nemůže držiteli rekordních jednadvaceti titulů z kategorie Grand Slam nikdo upřít, a to nesmírnou bojovnost a víru ve vítězství do posledního míčku. Ostatně, nedělní otočené finále proti rozjetému Medveděvovi toho bylo důkazem.
Jak píše Carlos Moya, a to z pozice vítěze French Open 1998, krátkodobé světové jedničky z úvodu roku 1999 a svého času Nadalova trenéra, v knize Rafa, svého bývalého svěřence zná od jeho dvanácti let. „Už tehdy mě fascinoval tím, že šel do všeho s neskutečnou silou. Nikdy jsem nic podobného neviděl.“ Ostatně, i osminásobný grandslamový šampión Andre Agassi označil Nadalův forhend za brutální.
Web anglického listu The Guardian považuje za strůjce dnešních úspěchů španělského hráče Toniho Nadala, jeho strýce a prvního trenéra. „Vždycky na prvním místě zdůrazňoval vytrvalost,“ píše Nadal ve zmiňované knize. „Vytrvejte, bojujte s čímkoli, co se vám postaví do cesty, naučte se překonávat slabost, bolest, nebojte se jít až na hranu možného. Pokud se to nenaučíte, nikdy se nestanete špičkovým sportovcem.“
Bod nadevše!
Když v roce 2005 vyhrál Rafael Nadal v devatenácti letech poprvé French Open, strýc a trenér Toni mu tehdy sdělil, že snad nedopadne jako Carlos Moya, protože to nejlepší má před sebou. Odpověď jeho synovce byla opravdu pádná, na konci roku 2010 totiž Rafa zkompletoval po vítězství na US Open kariérní Grand Slam, když dva roky předtím vyhrál na olympiádě v Tokiu. V pětadvaceti světu dokázal, že na rozdíl od svých krajanů, ale také například trojnásobného vítěze French Open, Gustavo Kuertena z Brazílie, není ani zdaleka pouze antukovým specialistou. K pěti titulům z French Open již v té době přidal dva triumfy ve Wimbledonu, po jednom z Austrálie a USA. Díky mimořádné trénovanosti se původní pravák hrající levou rukou bez větších problémů přizpůsobil rychlejším povrchům, naučil umění hry ze základní čáry, velkou zbraní se stal zprvu podceňovaný bekhend. A k tomu všemu nezničitelná touha po vítězství.
Trenér Paul Annacone vedl v sezónách 2010–2013 tehdy nejlepšího světového hráče Rogera Federera, a proto pečlivě sledoval Nadalovu přípravu a hru. „Fascinovala mě jeho schopnost maximálního soustředění na každý jednotlivý míček, nic jiného pro něj v té chvíli neexistovalo,“ řekl v rozhovoru pro televizní kanál Tennis Channel. Jeho slova potvrdil po svém druhém triumfu ve Wimbledonu v roce 2010 rovněž španělský tenista. „Jdu do toho s tím, že budu bojovat o každý bod, jako kdyby se jednalo o bod poslední. Neřeším, jak těžký bude zápas, každý míček je pro mě rozhodující.“
Souboj s gladiátorem
Jak uvádí server The Guardian, Nadalova sveřepost měla vliv na hru největších soupeřů. Roger Federer musel přidat na razanci, zatímco Novak Djokovič, který patřil po letošním Australian Open mezi první gratulanty, v rámci chatu na Instagramu s grandslamovým šampiónem Andym Murrayem o Rafovi napsal: „Už jeho poskakování před zápasem je děsivé. Člověk jde na kurt s tím, že ho čeká souboj s gladiátorem, gigantem po fyzické i psychické stránce. Vyrovnal se s bezpočtem zranění. Každou sezónu řešil nějaké zdravotní potíže, ale pokaždé se vrátil. Jeho odolnost je ohromující.“
Vzhledem k tomu, že sice mimořádný, leč čas od času psychicky labilní Djokovič – mimochodem, díky výhře Nadala nad Medveděvem zůstává nadále světovou jedničkou – dostal sám sebe pod nesmírný tlak, může zůstat Rafa dlouho na pomyslném trůnu krále grandslamů. Navíc, podle informací z konce ledna si Srb bez očkování nezahraje ani na French Open a zdravý Nadal najde na oblíbené antuce stěží soupeře. A byť jeho odpůrci hovoří o tom, že nezničitelný bojovník měl prostě štěstí, je známo, že štěstěna přeje pouze připraveným.
Autor: Petr Bošnakov
